Shiryo no wana

Už úvodní scéna s detailním rozříznutím oka, silně evokující Fulciho kontroverzního Rozparovače z New Yorku, dává tušit v nekompromisní masakr. A v první polovině filmu tomu tak skutečně je. Kromě hodně povedené atmosféry tu diváka obšťastní hned několik brutalit, z nichž jedna je horší než druhá. Druhá polovina však brzy sklouzne do ujeté podivnosti, která se čím dál víc táhne, a navíc finišuje poněkud bizarním gorefestem, co dává valé předchozímu dění. A to je vážně škoda, obzvlášť když ta první půlka filmu byla skoro dokonalá. Ze zdravé zvědavosti ale dám další dvě pokračování. (05.02.2013)

Jak keby scenárista ohľadne obsahu v polke zneistel a v afekte spravil chybné rozhodnutie, že dadaistický halucinogén je viac, ako remeselne kvalitný "iba" slasher. Atmosféra mu však zostala, modré filtre a továreň tiež vytvárajú potrebný efekt a vďaka podarenej vizuálnej stránke, v spojení s funkčnou elektronickou hudbou, to u mňa nakoniec na štyri hviezdy vytiahli. Aj keď tesne (03.05.2014)

Fíha. Starý dobrý osmdesátkový atmosférický slasher říznutý Cronenbergem v japonském hávu. Ty vole, ani ne pět minut filmu a odkládal jsem večeři. Hustá atmosféra, nápadité mordy, povedené triky. Mí Japonci mi rozumějí. Slabinu vidím v dlouhé stopáži, díky které se slabší závěr dere moc kupředu. Se divím, že to Amíci ještě nezremakovali. Nebo snad jo? Jen mi nevykládejte, že tu ústřední melodii nevykradli od Goblin. (21.09.2017)

Hned v úvodu filmu detailně nasnímaná scéna rozříznutí kůže a oka, doprovázena vytečením oční výplně, napovídá, že tenhle snímek nebude žádná selanka. A skutečně - následuje kvalitní, napínavá lekačka, okořeněná čtyřmi brutálními vraždami, z nichž dvě jsou opravdu velmi důmyslně provedeny. Jedna z vražd je navíc doprovázena dlouhou scénou znásilnění v autě, režisér je fakt hodně velký psycho. Úplný závěr s překvapivým momentem mně nevyděsil, spíš rozesmál. Celkový dojem trochu rozpačitý, ale za těch pár makobrózních momentů a vychytanou scénu s foto-bleskem pod tři* nepůjdu. (20.09.2003)

Bizarní japonský slasher, který si libuje ve šťavnatých gore efektech. Do příběhu se není možné dostat, protože tu žádný prakticky není, divák je vržen spolu se skupinkou protagonistů na pozemek opuštěné továrny a jen sleduje jejich vynalézavě provedené popravy. Na proč a jak se tu nehraje, ale zhruba do poloviny dokáže Evil Dead Trap udržet pozornost, žánrově prostě splňuje to, co fanoušek očekává. Pak se však přesuneme do psychedelického světa japonských šíleností a veškerý lesk přímočarého, byť lehce bizarního, slasheru se vypaří v afektované přehlídce směšně působícího pokusu o hnus. Lehce zklamaná trojka. A vzhledem k současným událostem na ČSFD připojuji doušku: SVOBODA PRO KUNDY V KOMENTÁŘÍCH! Viděno během Season Challenge tour 2015 (25.09.2015)