topi

Zátopek není špatně natočený film, David Ondříček je přece kvalitní řemeslník, na mě však bohužel vůbec nezapůsobila atmosféra šedesátých let. Možná to chtělo použít jiný filmový materiál nebo filtr na kameru, možná ho natočit komplet černobíle, nevím, zkrátka genius loci na mě z obrazovky nedýchnul. Navíc mám problém s herečkou Marthou Issovou, pokaždé mě nějak vytáčí, v tomto případě znatelně deklamovanou moravštinou, hrůza. Václav Neužil jako Emil byl v pohodě, i když občas to jeho pitvoření taky drhlo. Konečný výsledek vidím spíše rozpačitě.

Pro milovníky hub velmi dobrá práce, navíc okořeněná krásnými toulkami přírodou. Jeden díl prozkoumával houby v podzimním hávu Josefovského údolí v Moravském krasu, přes jeskyni Jáchymka a putování zakončil v mé oblíbené hospůdce U Farlíků ve Křtinách. Navíc dvojka průvodců Arnošt Goldflam (tata) a Josef Polášek (kluk) mají občas dobrý hlody :). Při každém výletě do lesa si berou na pomoc odborníky z řad mykologů a o zajímavé informace je postaráno.

Režisér Martin McDonagh svedl k sobě Colina Farella a Brendana Gleesona podobně jako v Bruggách a oni předvedli opět skvostné výkony, zde jako dva vesničtí drgani, kteří dříve byli kámoši a teď jeden z nich o tom druhém nechce ani slyšet. Nechybí absurdní černočerné bizáry, jak jinak než krásná hudba Cartera Burwella a impozantní záběry irské krajiny. Děj je hozen do roku 1923 a i když se na první pohled nic pořádného neděje, je o zážitek postaráno.

Vůbec ne špatný film o chlapíkovi, který se po dvaceti letech vrací z francouzské cizinecké legie zpět domů, kde doufá, že najde nový život. Jeho minulost je mu však stále v patách a pořád si prožívá svoje staré démony. Režijně perfektní, herecky taktéž. Krom veterána Milana Ondríka mě zaujala zvláštně krásná Marie Poulová, která mu zkřížila životní cestu, nebo Pavel Kříž a Alena Antalová v rolích Sářiných papalášských rodičů. Dobrej byl i veteránův švagr Jan Kolařík. Film se natáčel v Brně a jeho okolí a jako patriot jsem si užíval vybrané lokace - Pellicova ulice, Špilas, krematorium, Zahradnická ulice, Petrov, Zelňák, kavárna na Orlí, Cejl a Káznice, Kapucínské náměstí, Café Tunsgram (Noroi :)), klub Metro, Alfa pasáž, Kopečná ulice, Staré Brno, stadion za Lužánkami, Jaroška, Janáčkovo divadlo a další, nebo lokality kolem Brna - Ochoz, Hádek, Lednicko-valtický areál. Rád bych zmínil také temnou ambientní hudbu Martina E. Kyšperského. Spolupráce Jana Hřebejka s Markem Epsteinem dopadla nad očekávání velmi dobře.

"Dovolte, abych se představil, jsem Emil Florno a spojový mistr a expert a vedoucí opravář telefénní společnosti v Nice a přišel jsem opravit váš porouchaný fén." "Naliju si to do hlavy na vaše zdraví, dítě." "Každý den vstávám za kuropění a pak svištím celý den na ledovci." Jenom píšu tyhle řádky a chlámu se jak sviňa :D. Ty hlášky nestárnou, jsou nesmrtelný. Tenhle díl je doslova napěchovaný desítkami scének a převleků, které na sebe inspektor Clouseau bere. Tohle je podívaná pro bohy! Jako malej jsem se u toho královsky bavil, jako velkej u toho řvu smíchy! Návrat Růžového pantera je skvostné pokračování této geniální série. Absolutní klasika anglických komedií. Co z toho dělá kompletně nepřekonatelný kult je dabing, boha jeho ten dabing je peklo! Stačí, když slyším a zároveň i vidím Rudlu Hrušínského jako Dreyfuse a mám dost!!! Miluju tento film!

Impozantní vstup komisaře Clouseaua na scénu! Stejný rok jako Růžový panter a takový rozdíl v humoru. Nechápu, že se ke mě tento díl nikdy nedostal a já jsem ho viděl poprvé až teď. O to víc jsem se pobavil, protože ty gagy Petera Sellerse jsou neskutečný! Nejvíc mám nakoukány tři další pokračování, tenhle kousek je bez debat taky nářez! Parádní je i hudba, ta basová linka je božská! No a dabing první liga, Josef Vinklář jako Dreyfus mě totálně odrovnal! Bomba po všech stránkách, brilantní, poctivá a rozverná filmařina.

Zahřívací kolo pro Petera Sellerse vulgo inspektora Clouseaua, který si teprve připravuje půdu pod nohama, aby v dalších dílech série začal řádit jako uragán. V tomto případě zatím slabší odvárek.

Kolem toho místa, kde byl 6. prosince léta Páně 1924 skolen první vánoční strom, chodím docela často. Ale o historii místa a proč se Rudolf Těsnohlídek zapříčinil, aby se každý rok událost opakovala, jsem nevěděl. Kvalitně zpracovaný dokument.

Santiniho kostel ve Křtinách sám o sobě působí magickým dojmem a vánoční písně, které zde pod taktovkou Jiřího Pavlici zazní, mají v barokní stavbě výjimečnou zvukovou kulisu. Krásné.

"Přichází sám, pán hor, pán hor, sám nepoznán, pán hor, pán hor, nesnáší klam, pán hor, pán hor, spravedlivý, pán hor, pán hor". Překrásná hudba Petra Hapky a poetická režie Věry Plívové Šimkové (srovnatelná s Karlem Kachyňou) a nádherná zimní atmosféra. Tenhle snímek miluju od dětství a navždy! Netřeba více slov.