Yahey

Šlušná naháňecka Římani (pray) versus Piktové (predators). Predátory vede krvelačná kunďaba Olga Kurylenko.

Cool. H H HHH

Dějová linka u sodu super; soudce A.K.: super charakter; kamarád: hulvátsky-správňácký policajt super. --- Psycholožka: zcela nevěrohodná a neosobitá figura stále "nad věcí" - vylhané dialogy šustící papírem. --- Seriál se mi líbí, krásně pochmurný průnik do tématu křehké spravedlnosti na miskách vah. Vzácně nečernobílé vidění dobra a zla.

Cítím, jak z toho kape atmosférický asfalt první republiky. Některé díly jakoby nebyly jen seriálem ale malým uměleckým filmem. Skvostné historické písničky a nedigitálně břinkací hudba Zdeňka Lišky.

Pro mě pěkně zkomponovaný příběh ve výpravných reáliích a kostýmech. Vcelku kvalitní seriál na úrovni. Jen to nemá takový ten spád nebo švuňk (je to noblesní, ale trochu bezkrevné), takže to každého nestrhne. Spíš je to jako číst nějaký průměrný a přitom rozvleklý román, v němž lze však zajít zalíbení. 3-4 hvězdičky. Abrhám a Šafránková jsou zde kouzelní. Když to srovnám s cirkusem Humberto, dochází mi, co tady nefunguje. Divák si postavy (ač dobře zahrané) nezamiluje; nepřirostou mu k srdci. A tak je sleduje jen s poloviční účastí.

Třeskutě vtipná crazy komedie z vězeňského prostředí, pokud ujíždíte na přiblblé přisprostlé demenci, aneb jak si uchovat anální panenství mezi vězeňskými gorilami.

Za mě: úsměvné, přiblble milé, ale vlažné.

Kvalitní atmosferický snímek ze Žižkova 50. let s tématem klukovství / chlapství, síly / cti + s decentně Kachyňovským zamlženým erotičnem ilustrujícím dospívání. Zajímavá je postava blázna s houpacím se koníkem, který jakoby byl katalyzátorem nevyjádřené senzitivity všech tzv. normálních postav, které v drsném světě prostě "musejí přežít" a kráčet vpřed, kteří nemají čas na lyrické nebo nostalgické city. Jakoby na sebe (jako obětní beránek) vzal část jejich údělu. To on - je ten jiný, jinější, divný, zlý. Raději zvolil autentickou smrt než neautentický normalizační blázinec, kde by skončil jako "náčelník" z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Možná se nám Kachyňa snaží říct, že k dospívání v muže patří nebo tehdy patřilo - zabít tohoto blázna v sobě - který cítí a vidí přespříliš.

Skvělé. Josef Dvořák jakoby tu byl na roveň Vlastu Burianovi - samozřejmě se svým vlastním originálním stylem. Stejně jako on však dokáže bezostyšně pustit na špacír své vnitřní dítě. Tomu, jako dvornímu šaškovi, v jeho zdánlivě neškodném bláznovství - lecjaký protikrálovský (protirežimní) šleh projde.

Milé, ale slabší.