ORIN

Odlišnost - slabost - strach - nejistota - šikana - podřízenost - poníženost - vzepření - odplata -> tragédie. Film není na čistých 5*, ale za zvolené téma a jeho zpracování si je zaslouží.

Aktu vendety zasvětil pastýř Karaivan velkou část svého života a v podstatě celý dosavadní vlastní dcery Marie, před jejímiž zraky znásilnili a zavraždili pastýřovu ženu (dívčinu matku) turečtí nájezdníci. Skrze postavu Marie je Karaivanem celá pomsta prováděna. Jakékoli dívčiny reakce, v nichž projevuje odpor vůči otci, jsou hned v zárodku prudce potlačeny. Mariina přirozená sexuální identita postupně vyplouvá na povrch, tragický konec se zdá být nevyhnutelný. [==] Metodi Andonov se během své kariéry věnoval spíše divadelní činnosti, Kozí roh byl jeho teprve třetím celovečerním filmem z celkových čtyř. Baladicky a expresivně laděný příběh sází především na obrazové vyprávění, dialogové pasáže jsou maximálně možně upozaděny.

Sebeironické nahlížení na události revolučního roku 1968, jež s jistým politickým podtextem reflektuje. Na filmu je silně znát vliv "české školy" (tedy nejen Paskaljevičova studia na FAMU, ale i čeští režisérští tvůrci). Často úsměvné vyprávění o radostech a strastech dospívajícího a právě maturujícího Petara, jeho prvních opravdových láskách a sexuálních zkušenostech. Prozatím nejlepší Paskaljevičův film, co jsem měl možnost vidět, divácky také velmi vděčný. P.S. Jagodinka Simonović :-*

Mika & Malý. Téměř osudové setkání, dalo by se říci. Jenže pro ni je Malý po útěku z "vězení" jen menší zastávka na cestě směr Paříž. Pro něj ale Mika představuje femme fatale. Naléhavost a bezvýchodnost, to jsem z filmu cítil po celou stopáž. Myšlenka, že happy endem tohle rozhodně skončit nemůže, stále sílila. Přesto nebo právě proto je závěr ve své čisté jednoduchosti velmi silný.

Na celovečerní debut neuvěřitelně vyspělý. Sám jsem byl překvapen, jak na mě Paskaljevičova prvotina zapůsobila. Jemná oscilace mezi komickou a tragickou stránkou, jednotlivé přepínání mezi těmito polohami. [==] Mladík Dragan nedávno ukončil střední kožařskou školu a poohlíží se po nějaké slušně placené práci, toto čekání vyplňuje příležitostnými brigádami, práce v čistírně ho zavede i k jeho první lásce (Ljubice). Právě ona představuje v Draganově životě po dokončení školy nějaký pevný bod, kterého se může chytnout. Jenže plány jsou jedna věc a realita druhá...

Malá, milá, úsměvná a přesto tragická cesta několika cestujících do Bělehradu na pozadí posledního svobodného dne tehdejší Jugoslávie před začátkem německé okupace. Myslím, že Marigoldův komentář je více než výstižný, já bych chtěl jen dodat, že na mě z filmu doslova sálala lidská zbabělost, s jednou výjimkou a tou byl nakonec ten jedinec, který to v hlavě neměl úplně v pořádku...

Sergiu Nicolaescu je známý předešvším jako tvůrce žánrových kousků, často se silným socialistickým podtextem. Kdo je miliardář žádné umělecké ambice nemá, film usiluje jen o jediné, a to pobavit diváka (typický film pro masy). Nutno říct, že se mu to až na pár výjimek velmi slušně daří. Jak je již v obsahu filmu napsáno, tato komedie je jedním z kasovně nejúspěšnějších rumunských filmů vůbec. Pozn.: Honičku na motorkách by mohl závidět kterýkoli akční film.

Lucian Pintilie je jednou z nejvýraznějších režisérských osobností rumunského filmu 60. let a vlastně rumunské kinematografie vůbec (prosadil se a velkého úspěchu dosáhl i jako divadelní režisér). Pintilie je známý především tím, že ve svých filmech často zkoumá závažné otázky na pozadí různých historických epoch. [==] Rekonstrukce vznikla v období, které pro Rumunsko nebylo zrovna nejšťastnější. Koncem roku 1967 se totiž Nicolae Ceausescu, nejvyšší komunistický představitel země, fakticky chopil vlády. Pro Rumunsko tak začalo jedno z velmi těžkých období. Ceausescův režim se vyznačoval neuvěřitelnou krutostí, byl jedním z vůbec nejtěžších v celé Evropě. Trval až do roku 1989, kdy byl "diktátor" svržen a nastolen nový pořádek. Ceausescova krutovláda se tvrdě podepsala i na tvorbě Luciana Pintilie, jenž byl přinucen emigrovat a na dlouhou dobu nemohl ve své vlasti tvořit. [==] Velmi by mě zajímalo, jak na film reagovalo tehdejší publikum. Snímek, ač vypadá na první pohled velmi nevinně, vyvolává spoustu diskutabilních otázek, ty se plně projeví v samém závěru (diváci opouštějící fotbalový zápas). Pintilie záměrně jednoduše (kontinuální střih, autentické dilaogy, prakticky žádně dějové skoky), přesto dokumentaristicky přesně inscenuje rekonstrukci určité události (delikt-bitku dvou mladých studentů, kteří jsou přinuceni svůj přečin pro dokumentární film "zopakovat"). Film na mě často působil až absurdním dojmem (dva nejlepší přátelé se poprali, kvůli filmu pro mládež musí tuto událost opětovně předvést, starý profesor, který přijde o rozum, závěrečná sekvence s fotbalovými fanoušky apod.). Více snad netřeba dodávat. [==] Suma sumárum vskutku famozní film vedený přesnou režisérskou rukou, jméno Pintilie si budu od nynějška velmi dobře pamatovat. Pozn.: Thriller tohle není ani omylem.

Ten Valeš byl ale parchant.

Slovy mého otce: "Všechno to zmatlali dohromady."