starbrejkr

Ó, to je klasa. Osmdesátá léta byla pro western bídná, znovu to oživili až Tanec s vlky a Nesmiřitelní, ale Silverado si rozhodně se slavnými 60´s až 70´s díly nezadá. Úchvatná atmosféra a sice westernové všudypřítomné klišé, ale co bysme chtěli od filmu, který se pokusil vzkřísit westernový žánr? Díky očekávanému ději a oněm klišé nejde o nikterak výjimečný film, onu klasu z něj dělá úžasné herecké obsazení. Málokterý film je nabitý takovými hereckými jmény (nejde o nějakou extraligu, ale prostě takové ty super herce z druhé vlny) a především SYMPAŤÁKY! Celá hlavní čtveřice v čele se Kevinem Klinem a Scottem Glennem vás hne má a vy si víceméně přejete, aby to dopadlo podle očekáváná a nikoho z nich nepicli, protože by to byla škoda. Pro lidi, které jen trochu bere westernový žánr a taky maji slabost pro zde se vyskytujácí herce povinnost.

Narušení jsou takovou lehčí ženskou verzí Přeletu. Působivá je především podobná atmosféra - přestože se jedná o 25 let novější film, i kamerou připomíná opravdu film ze 70. let. Děj se odehrává bez překvapivých zvratů a drží se standardní struktury filmu z psychiatrické léčebny. Obrátky nabírá až na konci, ale o to silněji útočí na vaše emoce. A jako tradičně u filmů s podobnou tématikou podávají herci úžasné výkony, specialitkou Narušených je, že jde jen o ženy. Oscara sice dostala Angelina, ale Winona Ryder si ho rozhodně taky zasloužila, protože její pojetí narušené osobnosti je až minimalisticky přesvědčivé a každý její pohled znepokojivostí jen srší. K dokonalosti chybí jen překvapivější průběh větší části filmu, takhle to jsou hodně silné 4*.

Mám velmi rád filmy jako je Špinavá záležitost. Neustále po celou dobu trvání nás nutí přemýšlet, jak se k dané problematice postavit, na jaké stran barikády stát a ujasňovat si své životní názory. Přestože je z vyznění filmu jasné, na které straně tvůrci stáli, nijak nám svůj pohled nevnucují a sami nechávají na diváku si utvořit mínění. V tomto ohledu je také mrazivě působivý epilog následující po zdánlivě šťastném konci přesvědčující, že každé vítězství mí většinou i svou temnou stranu mince. Film sám o sobě není nikterak originálním (přišel až několik let po Larry Flintovi), přesto si zaslouží uznání za dokumentární styl, kdy je prokládán skutečnými rozhovory s uměleckými osobnostmi - z tohoto ranku mě zaujaly především názory Salmana Rushdieho. Celkově se tedy jedná o velice zajímavou a poučnou příležitost pro všechny filmové "online přemýšlitele" :-)

Kdepak, takhle ne. Lara Croft je ukázkovým příkladem, jak se nemají dělat dobrodružné velkofilmy. Zas tolik by mi nevadilo, že je to neskutečná přehlídka všech možných klišé, jaké už známe od doby Indiana Jonese (otec, sluha, dobrodružné pojetí archeologie, blablabla....), protože takové Emmerichovy filmy jsou jimi přímo přecpané a můžu je velmi. Problém je, že Emmerich a jiní umí ze svých filmů dělat poutavou podívanou pomocí sympatických herců, dobrých hlášek a citu pro gradaci. Tohle všechno Laře chybí. Film se svým tuctovým tématem prokousává nudně tak, že je vám vlastně jedno, kdo ten trojúhelník získá (navíc pořádně nevíte, k čemu je to opravdu dobrý). Když se k tomu přidají směšné scény jako chodící kamenné sochy, blamáž je na světě. Poctivou jednu hvězdičku tak věnuji jediné fajnové postavě filmu a mnozí jistě už vím, kam mířím - ano, Arnie J. Rimmer i během několika minut svými pár ksichty nám věnuje alespoň malou satisfakci za promarněný čas. Moc rád bych přidal ještě něco za Angelinu, ze které živočišnost přímo čiší, ale dvě hvězdy by pro Tomb Raider byly až moc velkým dárečkem.

Huh....co napsat......popravdě jsem teď, v půl druhé ráno bezprostředně po dokouknutí ohromen, tím co jsem v uplynulých 85 minutách sledoval. Bez pardonu rovnou říkám, že Identita je úžasný film, který mě přikoval k sedačce po celou dobu tak silně, že jsem se ani nedotkl předem připraveného jídla a pití (děkuju taky Nově, že tam zcela netradičně nestrčila žádné reklamy). Úvodní zápletka, která postupně svádí hrdiny do toho prokletého hotelu, jejich pomalý "úbytek", překvapivý (i když už v pár filmech viděný) zdánlivý šťastný konec a drtivý šokující závěr - na tom všem nemůžu najít jedinou chybičku. I díky skvělým hercům, mezi nimiž jsou i mí oblíbenci (Molina a Peet) je film jednou napínavou jízdou a pokud bych měl hodnotit procenty, dal bych snad i těch 100.....

Po příjemném osobním překvapní s My Fair Lady jsem znovu našel naději, že bych mohl najít zalíbení alespoň v některých filmových muzikálech. Chicago to bohužel zase vrátilo takřka nazpátek. Za největší slabinu bych viděl nevýrazný příběh, který sice obsahuje občasné výborné momenty (hlavně stranné stíny slávy a následného zapomnění a také mediální manipulace), ale ty probublávají jen občas. Dost mě taky dožíralay až karikaturně fraškoidní scény, zejména u soudního procesu. Chápu, že tak měly vyznít, ale dle mého tak film vyzníval jen hybridněji. Přesto jsem se u snímku vyloženě nenudil, i díky výbornému technickému zpracování, kdy se taneční a fiktivní scény prolínaly se skutečným dějem, z tohoto soudku byla vynikající hlavně úvodní scéna ve věznici, kdy jednotlivé vražedkyně vyprávěly své příběhy. Celkově jsou domjmy tedy spíše rozpačité, sáhl jsem tentokrát po typu filmu, který mi ne úplně sedí.

Majestic Franka Darabonta dle všeho zůstane nejspíš navěky ve stínu jeho veleslavných kingovských opusů. Otázkou je, nakolik je tomu oprávněně. Film rozhodně nebudí tak silné emocionální pocity, ale zároveň jen dokazuje tvůrcovu mistrnost. Ona atmosféra malého městečka 50. let dokreslovaná typickými tvářemi z jeho slavných filmů vás uchopí hned. Samotný příběh je také zdatným pomocníkem a Jim Carrey, který naštěstí zase jednou zapomněl na své strašlivé ksichty, také. A už jen samotné téma honu na komunistické čarodějnice je silnou látkou. Popravdě mi to i trošku připomnělo naši zemi, kdy i 20 let po "převratu" honíme senilní komunistické dědouše, kteří možná za něco mohli, místo toho abysme minulost definitivně nechali minulostí a řešili věci aktuální..... Přesto si asi většina z nás říká, že na konci vám chybí onen povznášející pocit, kterým nás naplnily jiné Darabontovy filmy. Konec totiž trochu ztrácí dech a má až moc nasládle happyendový nádech (a přitom konec Shawshanku je snad ten nejdokonalejší a nejkrásnější happyend v dějinách filmu)....otázkou zůstává, jestli z tématu šlo vytěžit víc...osobně si myslím, že ne a Frank Darabont to věděl...možná si řekl, že ždímáním kapesníků a emocionálním trháním diváků je potřeba trochu šetřit:-)

Žánr francouzská bláznivá komedie 21. století? Hrůza! Gerard Depardieu v hlavní roli? Hrůza! Název? Hrůza! Výsledek? Vynikající!! Kdo by to byl řekl, že v dnešní době ještě dokáže někdo natočit takovouhle old school komedii bez fekálního humoru, otravné puberťácké muziky a oplzlých hlášek. Drž hubu je i přes svůj zavádějící název skvělou jízdou ve stylu francouzských komedií 60. až 70. let. A koneckonců i mnou silně neoblíbený Depardieu je velkou výhrou filmu, kdy je jeho prosťácký blbec naprosto dokonalou postavou. K Jeanu Renovi netřeba komentáře, tyhle role "mlčenlivách zabijáků", ať už úplně nebo méně vážně jsou pro něj jako šité. Slabých míst je minimum, film mě bavil jako celek a přestože jsem se chvíli bál uslzeného konce, dopadlo to ve stylu celého filmu. Moc příjemné překvapení

Hook má pro mě podobný význam jako Arabela. Pořád si ještě občas vzpomenu, jak jsem jako malý hledal šťastnou myšlenku a v noci se mi zdálo o lítání. Steven Spielberg promítl do filmu veškerou svou "dětinskost" v nejlepším slova smyslu a stvořil na motivy Petra Pana dobrodružství pro děti, nad kterým se však mohou zamyslet i dospělí, kteří už na dětství zapomněli či začali ztrácet vztah se svými dětmi. Herci jsou velkou Stevenovou podporou, jak Robin Williams (je to jedna z mála nevážných rolí, ve které ho mám rád, ty komediální jinak vůbec nemusím), tak v této době opravdu krásná Julia Roberts (asi většina z nás by měla v onu jednu chvíli dilema jestli v Zemi Nezemi nezůstat), tak především Dustin Hoffman, který je v roli luxusního záporáka Hooka totálně k nepoznání. Viděl jsem to dnes po dlouhé době a ty pocity byly zase strašně silné:-)

Před pár minutami jsem dokoukal Tajemnou řeku a pořád těžce oddechuju. Už dlouho mě příběh nevzal takovou silou a já se "děsím" toho, co na mě Clint pochystal ve Výměně a Gran Torinu, na které se v blízké době chystám. Tajemná řeka je nejen výborně gradovanou kriminálkou (tip na pachatele jsem měl už asi v polovině, ale jak se ukázalo, o to nakonec tak nešlo) ale i dokonalou sondou do životů tří bývalých dětských kamarádů. Každý je jiný, ale každý z nich se sebou nese životní břemeno. Způsob, jak se jejich životy po dlouhých letech znovu spojí a jak to nakonec vyústí je tím důvodem, proč stále těžce oddechuju. Obrovský podíl na tom má samozřejmě i hlavní trojlístek herců, zejména Tim Robbins má toho Oscara doma sakra zaslouženě. A navíc ta zvláštní atmosféra......opět (už nevím pokolikáté a kolikrát se tak ještě stane) se klaním, pane Eastwoode...