starbrejkr

Pustit se do sledování My Fair Lady byl vzhledem k mému dost problematickému vztahu k muzikálům dost odvážný krok. Teď už vím, že obavy byly planné. Muzikál totiž pohání silný a krásný příběh a hlavní duo, zejména profesror Higgins je naprosto úžasnou postavou. Film obsahuje na svou dobu nadčasové a nesmírně vtipné dialogy a hudební doprovod, který mě často na muzikálech odrazuje, neuráží. Působivá je také proměna Audrey Hepburn, kterou jsem na začátku nepoznal, až v onu vznešenou slečnu, která ale přitom zůstávala svá. A přestože má film takřka tři hodiny, není tam nudná pasáž a i když se pár slabších chvilek najde, okamžitě jsou ukončeny nějakou hláškou pana Higginse. Když vydržíte prvních 20 minut, pak už s chutí dokoukáte až do konce....:-)

Síť je film, který stárne stejně rychle jako počítačové technologie, takže v dnešní době přijdou hořečné manipulace s disketami, stejně jako Angela pařící Wolfa dost úsměvné. Přesto to svůj půvab to má, i když kdo se vyzná v compech, asi dost kroutí hlavou. Každopádně film je to dost dobrý, má to spád a je i varováním před tím, abychom se nestali jen loutkou v oné elektronické síti. Podobně je zaměřený např. všemi vysoce hodnocený Nepřítel státu a to vznikl až několik let po Síti.....Ta proti němu působí trochu zastaralým dojmem, herecké obsazení není tak silné, ale v akci zas tolik nezaostává. Rozhodně kvalitní zábava na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Já se za to ve své době lehce nadčasové poselství (která dle mého inspirovalo např. i Dana Browna v jeho první knize Digitální pevnost) přikloním k hodnocení vyššímu.

Přehlídka upjatosti, škrobenosti a přetvářky v té nejčistší podobě. Filmu rozhodně nemůžu upřít působivé ztvárnění doby. Tato doba však byla tak strašně chladná, že díky tomu působí film strašně chladně i na mě. Škrobené chování, neustále poťouchlé hihňání starých bab a všudypřítomná upjatost místy působila až otravně a ve filmu jsem se nemohl ztotožnit snad z žádnou větší postavou, snad s výjimkou Alana Rickmana a zejména v malé roli Hugha Laurieho, díky kterému dávám i o hvězdu navíc. Jinak to šlo úplně mimo mě...hlavní pozitivní pocit z filmu byla radost, že nemusím v takovémtu "věku falešné nevinnosti" žít a to si rozhodně o dnešním světě nedělám iluze.

Toto byla tedy věc. Už jen když se objeví onen strohý název na začátku filmu, podpořená ponurou hudbou, věc vás má ve své moci. Prakticky se ještě nic neděje, ale vy víte, že máte být napjatí a ostražití. Atmosféra strachu prostupuje celou základnou a míří až na vás. Přesto všechno nedávám plný počet? Bohužel jsem nucen srazit jednu hvězdu za množství řádně nechutných scén. Obyvkle k tomu nepřistupuji, ale tady jich bylo takové množství, že to musím udělat. Horory vás můžou strašit ze dvou důvodů. Buď potoky krve a obludnými záběry anebo strachem z neznáma. Kumšt Věci je postaven na strachu z neznáma, tak proč se to ještě snažili osolit pořádnou porcí gore scén....Působí to trochu hybridně a je to pro mě výraznou pihou na kráse a je to jeden z důvodů, proč ani teď takřka ve dvě ráno bezprostředně po shlédnutí nepociťuji vámi zmiňovaný strach jít na záchod.

Neznám zatím moc dobře tvorbu Woodyho Allena, ale co tak vím, tak Match Point rozhodně nepatří k jeho typickým dílům. Woody točil natočil inspirovaný film stylem, které už dneska zdaleka tak nežije jako kdysi - téma amerického snu jako z románů Theodora Dreisera. Už jenom tenhle krok je v dnešní době chvályhodný a natočit se to povedlo výborně a výstižně. Chudý mladík, který se jen díky své průbojnosti dostane ke slušné živnosti (zde průměrný tenista a následně trenér), a pak s malou pomocí štěstí (zde přirovnané k balancování míčku nad páskou a na konci tak nádherně parafrázované) dostal možnost stoupnout výš ve společenském žebříčku. A když někdo stoupne o jeden stupínek, chce dál, to je přirozená lidská touha. Jako v románech z přelomu 19. a 20. století však všechno zhatí láska k jiné ženě. Celý tento mustr po celé dvě třetiny film splňuje výborně a už tehdy je tak na 4 hvězdičky. Způsob, kterým se však rozhodně hlavní hrdina problém vyřešit, mě dostal a od té chvíle film stoupá k výšinám. A břinknutí prstenu o zábradlí přirovnané k míčku na síti je nádherný záběr, který jen podtrhuje symboliku filmu. Úplný závěr je taky poněkud překvapivý a nese se v duchu mé oblíbené Insomnie...ideální.....jasný plný počet.....Hlavní hrdina mi sice nepřišel dlouho příliš výrazný a na jeho místě bych si představoval někoho charismatičtějšího, ale tragickou postavu na konci sehrál přesvědčivě, a tak dojem ze snímku nesrazil.

Mám dost těžké rozhodování, kolik dát. První půlka filmu je totiž úžasná. Okamžitě pohlcující atmosféra prázdných amerických silnic, benzinek a barů a mladý Nicolas Cage nebezpečně rychle se dostávající z pozice slušného člověka na šikmou plochu. Pozoruhodně také působí neustálé nedobrovolné vracení se do prokletého Red Rocku připomínající bloudění v kruhu. Bohužel někde od chvíle, kdy místo aby Nicolas s Wayneovou ženou zmizli co nejdál, zastavují se v motýlku. Příběh se sice komplikuje, ale ve stylu mnoha thrillerů tohoto typu a v tom duchu se odvíjí i dál a vrcholí finálem na tak provařeném místě jako je hřbitov. Naštěstí máme aspoň pěknou definitivní tečku ve vlaku, která symbolicky vrací hlavního hrdinu tam, kde byl, když mu bylo nejlíp - s pěti tácy v kapse. Bezprostředně po konci jsem uvažoval o třech hvězdách, ale nakonec to přeci jen zvednu s vědomím, že tři jsem dával o dost slabším thrillerům. Navíc výkony celé hlavní čtveřice jsou skvělé, Dennis Hopper se blýsknul dalším stylovým záporákem, i když zloduch z Nebezpečné rychlosti zůstává nepřekonán.

Narazit po roce 1990 (radši nebudu uvažovat, nakolik to souvisí s poltiticko-společenskými změnami) na dobrou českou pohádku je úkol takřka nadlidský...já osobně můžu jen Kouzelný měšec a částečně první Princeznu ze mlejna. Nyní se k nim přiřadil i Anděl páně. Hlavně na začátku si neodpustí jistou vyumělkovanost, která mi na těch novějších pohádkách vadí, ale pěkný scénář a HLAVNĚ famózní Ivan Trojan dokáží zázraky. Zejména díky pro mě nejlepšímu českému herci současnosti (a má rozhodně i minimálně evropské parametry) je 90 minut s touto pohádkou příjemně stráveným časem nejen o vánocích.

Malý a půvabný příběh o muži, který nevyrostl, mě zaujal od začátku do konce. Má znalost Petra Pana začíná a končí filmem Hook od Spielberga, který však patří k mým milovaným dětským filmům a díky tomu jsem si hned našel i k Hledání svou cestu, dokonce si chvílemi zavzpomínal i na ty strašně zvláštní milé pocity, které jsem jako dítě při sledování Hooka měl. Příběh autora Petra Pana je krásným příběhem zajímavého muže, zde naprosto přesvědčivě zahraného Johnny Deppem (oproti svýn jiným rolím působí až chameleónsky). Linie okolo Kate Winslet byla sice už od počátku čitelná, přesto byla podána tak upřímně, že mě vzala. Snad jen kdyby film končil oním jejím krokem do Země Nezemě, bylo by to ještě působivější a poetičtější....

Na Lásku nebeskou se dá koukat ze dvou pohledů. První: Je to taková idealistická kravinka. Druhý: Je to taková idealistická kravinka, ale zatraceně půvabná. Jak píši na svém profilu, romantické komedie patří k jedněm z mých mála opravdu neoblíbených žánrů a k tomuto filmu mě dostalo hlavně jeho zdejší postavení a herecké obsazení. No a nakonec určitě nelituju. Láska nebeská je sice romanťárna jako blázen, ale jakýmsi záhadným způsobem jí to věřím. Dívat se na ní znamená na chvilku opustit svůj svět a sám zavzpomínat na tu romantičtější část svého života a ještě se u toho dobře pobavit. Mozaika jednotlivých příběhů je protkána milými epizodkami a ač je jasné, jak to všechno dopadne, není to v tu chvíli podstatné. Jen trochu moc už na mě byl ten epilog na letišti, to už jsem si říkal, ať je radši konec.....A ještě jedna věc...Kam zmizelo charisma Alana Rickmana, kterým sršel ve Smrtonosné pasti?:-(

I Dokonalému světu do dokonalosti něco chybí. Marně přemýšlím, jaktože se takovému režisérovi jako je Clint nepodařilo z tak atraktivního tématu vytřískat úplné maximum. Střední pasáž, kdy mělo docházet ke klíčovému budování vztahu mezi chlapcem a Butchem mi bohužel přijde trochu vlažná (jen lehké nakousnutí chlapcova dosavadního života, stejně jako Butchova a stop), stejně jako pátrání po nich nemá dynamiku - Clint působí, že si s tím jejich přívěsem jezdí sem a tam a možná že na něj narazí a hlídky na silnicích jsou jen tak pro-forma. Uvědomuju si, že bylo asi dost těžkým úkolem se udržet v tomto filmu dost daleko od kýče, což se sice podařilo, ale až moc okatě, takže ono budování vztahu působí chladně a ne moc uvěřitelně, protože on život sám nemá někdy od kýče daleko:-) Ale dost kritiky, ještě by to působilo, že Dokonalý svět není úplně vydařený film. To je rozhodně nesmysl, je to krásná věc, která zvlášť od konfrontace v baráku barevé rodiny nabírá nečekané emocionální obrátky a konec bych si asi nepředstavoval lépe. Působivá je rovněž atmosféra a výkony hlavní trojky. Přesto lehký stín ne na 100% využitého potenciálu ve vás asi zůstane, holt to ještě Clint neměl tehdy tak úplně vychytaný, svou výsostnou formu chytil až ve 21. století:-)