Malarkey

Myslím si, že takhle se detektivka v dnešní době netočí. A ano, sice jsem pouhopouhý divák a valí se na mě detektivek z celého světa jako smetí...a navíc je mi jedno, jestli půlka osazenstva má nebo nemá ostravský dialekt, ale na druhou stranu bych chtěl, aby ty případy dávaly alespoň logiku, a abych si u těch postav dokázal vytvořit nějaký osobnější vztah. V tomto případě to nejde a divím se, že jsem seriálu nakonec vysázel tři hvězdy. Asi to zachraňuje jediná sympatická Pavla Beretová, která to nelogicky (a mnohdy dost šovinisticky) schytává ze všech stran, jako snad nikdo. Šílenej průměr a už o něm nikdy nechci slyšet.

Tak tady Španělé se spoluprací s Netflixem šlápli do oslího hovna španělského muly. Tady se totiž španělský tvůrce rozhodl natočit ryzí mysteriozní thriller se sériovým vrahem a stala se z toho spíš fraška. Změť nudy a nesmyslného vyšetřování z filmu udělal průměrný, až podprůměrný kousek. Škoda, protože atmosféru neznámého to mělo a ty kulisy španělského maloměsta také stály za to. No nic, tak třeba příště.

Očekával jsem průměrou buddy komedie a nakonec jsem byl upřímně spokojen. Ač je to zvláštní, tak Mark Wahlberg a Winston Duke mi docela po kopě seděli. Navíc to umocňoval legendární Alan Arkin a tak to vysloveně příjemně šlapalo. Bylo to vtipné tak akorát, akční tak akorát. Všeho sice spíš pomálu, ale v rámci celku víceméně spokojenost. Takových filmů je dneska jako šafránu. Sice by se dalo srovnávat se staršími, dnes už legendárními kousky, ale proč bych to dělal, když jsem si to v podstatě užíval?

Začátek měl trošku náběh na sračkoidní německé komedie let minulých, jenže po chvíli se to ustálilo na směsici nekorektního humoru a zábavné anti-romantické komedie...a začalo to docela dávat smysl. Nakonec musím říct, že jsem si to i docela užil. Ten nekorektní humor tomu dával docela svěží nádech, kór, když to k nám přišlo z Německa...ač se to nezdá, tak ne každá Německá komedie si dokáže udělat ze sebe legraci tak, jako v případě dědy Ossiho - Ernsta Stötznera, který se tady coby čerstvě propuštěný mukl vysloveně předved a udělal filmu velkou službu.

Tak tady se Mexiko úplně nepovedlo. Přitom ten odkaz? Sakra i kdyby to byla sračka, tak by to mohla bejt alespoň stylová sračka. Ale takhle? Takhle je to jenom sračka. Přitom hned v úvodu odkaz na Lovecrafta, následuje stádo hloupých herců, to pokračuje diskuze u knihy Necronomicon a jejím otevřením se otevírá kult Cthulhu. Tyjo, já byl napnutej...jenže to, co následovalo, to jako kdyby kopírovalo náčrt desetiletýho kluka během jeho první slohové práce na prvním stupni. Tady se Mexičani asi posrali v kině, protože následovalo příběhové bědování, které postrádalo smysl, logiku a jakoukoliv zábavu. Alespoň sranda to mohla bejt, ale ono kdeže, buďme solidní až do posledního dechu, že Mexiko?

Klidně bych si dovedl představit koukat na tento příběh déle. Herecky super, příběhově neuvěřitelně lidské. Na délce jednoho dílu sitcomu se rozjíždí příběh, na který nebudete chtít zapomenout.

Hodně slušná polská kreslená jednohubka s poselstvím. Který celovečerní film to dneska má?

Nikolaj Lie Kaas rozhodně není jeden z těch dánských herců, o kterém byste řekli, že patří do zlatého fondu kinematografie. Na druhou stranu má neuvěřitelný dar lézt do temných dánských detektivek, třeba jako v případě Morke. Tváří se jak kakabus, ale kolem něj se čistou náhodou rozjíždí solidní atmosféra a neméně propletený důvod k vraždě. Má to něco do sebe, stejně tak jako Nikolaj Lie Kaas tímto bude u mě navždy nezapomenut. A to má taky něco do sebe.

Netflix má Španělsko asi hodně rád. Docela na mě totiž ty španělsky mluvící filmy sype a musím říct, že s nimi jde docela úspěch. Kde jsem doma je takový lehce špionážní, lehce stalkerský thriller, o kterém nevíte, co si myslet, dokud nenastane posledních pár minut a on Vám se vší parádou rozkreje svoje karty. Dlouho jsem podobný film neviděl a v tomto případě jsem byl mile spokojen.

Chcete relax? Tak si dejte Motokáry. Richard Roxburgh toho rozervanýho závodníka hraje skvěle a v rámci rodinného námětu je to celé docela fajn. Teda až do srdceryvného závěru v dešti, který je spíš k smíchu, ale co bychom Austrálii nedokázali tolerovat, že?