Malarkey

Začátek měl trošku náběh na sračkoidní německé komedie let minulých, jenže po chvíli se to ustálilo na směsici nekorektního humoru a zábavné anti-romantické komedie...a začalo to docela dávat smysl. Nakonec musím říct, že jsem si to i docela užil. Ten nekorektní humor tomu dával docela svěží nádech, kór, když to k nám přišlo z Německa...ač se to nezdá, tak ne každá Německá komedie si dokáže udělat ze sebe legraci tak, jako v případě dědy Ossiho - Ernsta Stötznera, který se tady coby čerstvě propuštěný mukl vysloveně předved a udělal filmu velkou službu.

Tak tady se Mexiko úplně nepovedlo. Přitom ten odkaz? Sakra i kdyby to byla sračka, tak by to mohla bejt alespoň stylová sračka. Ale takhle? Takhle je to jenom sračka. Přitom hned v úvodu odkaz na Lovecrafta, následuje stádo hloupých herců, to pokračuje diskuze u knihy Necronomicon a jejím otevřením se otevírá kult Cthulhu. Tyjo, já byl napnutej...jenže to, co následovalo, to jako kdyby kopírovalo náčrt desetiletýho kluka během jeho první slohové práce na prvním stupni. Tady se Mexičani asi posrali v kině, protože následovalo příběhové bědování, které postrádalo smysl, logiku a jakoukoliv zábavu. Alespoň sranda to mohla bejt, ale ono kdeže, buďme solidní až do posledního dechu, že Mexiko?

Klidně bych si dovedl představit koukat na tento příběh déle. Herecky super, příběhově neuvěřitelně lidské. Na délce jednoho dílu sitcomu se rozjíždí příběh, na který nebudete chtít zapomenout.

Hodně slušná polská kreslená jednohubka s poselstvím. Který celovečerní film to dneska má?

Nikolaj Lie Kaas rozhodně není jeden z těch dánských herců, o kterém byste řekli, že patří do zlatého fondu kinematografie. Na druhou stranu má neuvěřitelný dar lézt do temných dánských detektivek, třeba jako v případě Morke. Tváří se jak kakabus, ale kolem něj se čistou náhodou rozjíždí solidní atmosféra a neméně propletený důvod k vraždě. Má to něco do sebe, stejně tak jako Nikolaj Lie Kaas tímto bude u mě navždy nezapomenut. A to má taky něco do sebe.

Netflix má Španělsko asi hodně rád. Docela na mě totiž ty španělsky mluvící filmy sype a musím říct, že s nimi jde docela úspěch. Kde jsem doma je takový lehce špionážní, lehce stalkerský thriller, o kterém nevíte, co si myslet, dokud nenastane posledních pár minut a on Vám se vší parádou rozkreje svoje karty. Dlouho jsem podobný film neviděl a v tomto případě jsem byl mile spokojen.

Chcete relax? Tak si dejte Motokáry. Richard Roxburgh toho rozervanýho závodníka hraje skvěle a v rámci rodinného námětu je to celé docela fajn. Teda až do srdceryvného závěru v dešti, který je spíš k smíchu, ale co bychom Austrálii nedokázali tolerovat, že?

Jestli něco skandinávskou kinematografii, a obzvlášť dánskou, povyšuje, tak jsou to jednoznačně lidské emoce a přirozená deprese z jejich příběhů, které Vás vtáhnou do děje tak, jako kdyby se to životní úskalí dělo Vám. V případě filmu Číňan to není jinak. Dánovi do života vstoupí jeden Číňan, který mu nabídne něco, co lidsky smýšlející postava utápějící se v samotě pravděpodobně neodmítne. Koho by ale napadlo, že to způsobí kolotoč emocí, ze kterých není cesta ven. V závěru filmu mi hlavní postavy bylo neskutečně líto a musel jsem nad ní přemýšlet i po zbytek večera.

Měl jsem pocit, jak kdyby se horor Kostka vyexpil do nové dimenze a tou je španělská pecka Díra. Napjatej jsem byl jak struna od kytary Bruce Dickinsona a užíval si tu minimalistickou atmosféru, kde jste žádnou z minuty nemohli vynechat, protože každá v tom uceleném ději měla absolutní smysl. Jen škoda, že závěr to trošku sejmul. Tam by se s tím asi dalo pohrát líp.

Jednoznačně krásný příběh malé Sašenky, která se vypravila z Petrohradu na sever, aby našla dědu a jeho polární expedici. Krásná animace, nádherné příběhové výkruty, u kterých přesně chcete, aby probíhaly tak, jak probíhaly. No a závěr, u kterého leckterému divákovi upadne slza z oka. Za mě super, moc milé překvapení a jsem rád, že takové animované příběhy stále vznikají.