Malarkey

Karel Kachyňa a a Alena MIhulová, to v té době prostě dávalo smysl. Kráva je výborné dobové drama, které nabízí perfektní příběh, melancholickou náladu a herecké výkony, na které jen tak nezapomenete. Na rok 1992 jednoznačně film, který si zaslouží pozornost všech, kteří ocení kvalitní český kousek.

Nádherný dokument o Istanbulu, o kočkách v Istanbulu a o lidech z Istanbulu, kteří mají ty tamní kočky nesmírně rádi. Mluví o nich s respektem, s radostí, s láskou k ním a musím říct, že jsem se dokázal překlenout přes fakta, která se dnes prohání naší krajinou. A tím myslím myšlenky všech těch, které mají depozita nebo útulky, snaží se o koťátka nebo kočky starat a neustále se vztekají nad tím, jak lidé u nás stále vnímají kočky a tak je nenechají ani vykastrovat, natož zavřené doma, aby si pomalu zvykli na venkovní prostor. Stoprocentně s Vámi souhlasím, jen prostě Turkové to mají prostě jinak. Nemůžete jim to mít za zlé, je to jiný kraj, jiný mrav. Na druhou stranu...snahu mají a v tomto dokumentu to bylo moc hezky představené. Hned je mi Istanbul po té návštěvě před lety zase o chlup bližší. A že mi tenkrát po návštěvě přirostl k srdci.

Jak je v popisku zmíněno - neo-noir fantasy. Se vším dobrým, i špatným. Z toho dobrého jednoznačně převládá fakt, že autoři z Prahy a české kotliny udělali neuvěřitelný fantasy svět Tirnanoc. Některé záběry jsem si fakt užíval. Především na Prahu a pak i na Prachovské skály. Vypadá to epicky, skoro jako kdyby si ta naše krajina zasloužila nějaké stejně parádní fantasy, jako si Nový Zéland vysloužil Pána prstenů. Jen teda škoda, že příběhově je to dost nezajímavé a o ničem. Orlando Bloom tu hraje vyšetřovatele a snaží si tu hrát na detektiva v detektivce s noir prvky. Vůbec se mi to ale do celkového námětu nehodí, leč jsem poctivě dokoukal celý seriál. Nakonec jsem se přistihl, že na seriál koukám spíš s úctou ke skutečnosti, že si to tu Orlando Bloom oblíbil, než k faktu, že bych byl ze seriálu nadšený. Nevím no...na mě je to zbytečně rozvláčné, kecací a některé sexuální scény jsou totálně zbytečné. Do druhé série nevím, jestli zabruslím...

Hned od prvního dílu jsem najel na vlnu seriálu a tak mě ani nevadil jeho nadcházející průběh včetně zakončení. Naopak. Vychováni vlky je na dnešní poměry klasických sci-fi ten nejatypičtější ze všech. Autoři nejenom, že příběh točí kolem dvou syntetiků, oni vytvořili i nová pravidla nové planety a otevřeli námětu dveře do něčeho dosud nevídaného. Je pravda, že díly od Ridleye Scotta jsou kvalitou sakra znát a ke konci to trošku ztrácí dech. Nicméně na poměry dnešních sci-fi zážitků je Vychování vlky něco tak neobvyklého, že si shlédnutí jistě zaslouží. Navíc zajímavějším námětem si HBO Max nemohlo najít cestu k divákům.

U špatných filmů nikdy nevíte, jestli Vám třeba nevyloudí úsměv na rtu a zda-li v nich například nenajdete určité pokroucené zalíbení. U Fantastického ostrova jsem přesně v něco podobného doufal. Říkal jsem si, že když už nic jiného, tak by to mohla bejt sranda. No a…není. Vlastně to není ani horor. Takže předpoklad strachu a napětí zmizí dřív, než má vůbec možnost se projevit. Během první půl hodiny se jenom kecá, během druhé půl hodiny se kecá a trošku se najíždí na určitou akci. Druhá půlka filmu už je akce, ale vy jste jak po lobotomii. Jako další on-line s uživatelem Enšpíglem se toto moc nepovedlo. Více nás zabavila diskuze o českých tenistkách a bádání nad tím, která má lepší nohy.

Taková standardní holandská totálně ulítlá jednohubka, která je ale víc divná, než-li vtipná. Shlédnout se to ale naprosto na pohodu dalo. Navíc jsme film dali po dlouhé době v on-lineu s uživatelem Enšpígl a tak to v rámci našich standardních keců mělo konečně zase nějakou úroveň.

Americká filmařina devadesátých let s perfektními hereckými výkony a myšlenkou, kterou si zřejmě stále mnoho lidí neuvědomuje, ale je každodenní součástí naších životů. Možná herecky trošku bez emocí, ale jinak skvělý kousek.

Průsmyk je jednoznačně vydařená spolupráce mezi Bavory a Rakušáky. Perfektní kriminálka se správně ponurou atmosférou, adekvátní k dnešní stejně šedivě ponuré době. Navíc s výbornou dvojicí, kde Julia Jentsch reprezentuje německou stranu a Nicholas Ofczarek tu rakouskou. Oba mimochodem výborně. Navíc vyšetřování kolem Salzburgu a Berchtesgadenu nabízí velice zajímavá panorámata..a dokonce i do Česka se jeden z dvojce vypraví na výlet. Za mě tedy určitě super. Variace na skandinávské kriminálky to jistě je, ale pořád je dostatečně nápaditá a závěrem originální, že si mě dokázala získat. A já podobné záležitosti mám prostě rád.

Jednoznačně jeden z těch nejlepších dílů z celé série. Hned na začátku se rozjíždí brutální pařba nějakého amatérského leteckého klubu s hektolitry bavorského piva a místními děvkami. Během ní před domem místní čarodějnice zapálí hořící kříž, šéf klubu ji vynadá a druhý den jde skákat tandemový seskok, během kterého se mu nerozepne padák a o průser je zaděláno. Už ten pád byl absurdní a přišel jsem si jak v té nejlepší grotesce, na kterou můžete narazit. Následně se rozjíždí vyšetřování, kde nejlepší moment je, když si Ben pozve na vyšetřování podezřelou plešku a probírá s ním, jak mohl vymlátit celou hospodu kvůli jedné značce bavorského piva. Volný pád je fakt podařený díl.

Na islandské poměry standardní záležitost. Výborná detektivka, která čerpá z fotogeničnosti Islandu, ale zároveň je vyprávěna poměrně všedně včetně stejně takových postav. To je na ní podle mě to vysloveně zajímavé. Navíc má čtyři díly, a tak je v rámci vyšetřování dlouhá přesně tak akorát. Žádné zbytečné zdržovačky. Plus jsem si připomínal momenty, když tu vyšetřovatelé popisovali různá místa a města a vzpomínal si, jaké to bylo, když jsem tam tenkrát byl já. Neskutečné, jak taková malá země má kde vybírat v rámci herců a lokací…a pořád být nesmírně originální.