Malarkey

To je tak, když se na nový český historický film těšíte a režisér Petr Václav Vám ho pojme po svém. Takže absolutně nepřístupně k divákově duši. Přitom Vojtěch Dyk je fantastický, originální znění v itálii odvážné, ale 140 minut neděje je i na mě docela dost. A bohužel to jednotlivé momenty, jako třeba setkání s Wolfgangem Amadeem, prostě nezachrání. Když máte ve filmu půl hodiny nedění na deset minut zajímavých scén, dojde vám, že takhle kvalitní historický film nemá vypadat.

I třetí série si drží svoje kvality. Děj se parádně zamotává a hrozně by mě zajímalo, jak by se příběh odvíjel dál. To už se ale bohužel nedozvíme, protože po třetí sérii seriál utípli. To ale popravdě nechápu, protože tak zábavný seriál jsem dlouho neviděl.

Druhá série se stále drží vtipu, ale především nabízí nové postavy, které ať už pozitivního nebo negativního charakteru, všechny Vás do jednoho budou zajímat. Druhá série tak slupnuta jak malina.

V půl hodině se tu rozjede nečekaně super svěží dialogovka mezi Judit a Jirkou. V tu chvíli jsem si okamžitě vzpomněl na Ethana a Julii v Před soumrakem, protože ty dialogy měly neuvěřitelnou šťávu. Pro logiku věci ale přišel i příběhový zlom, který načal témata z dob odporné komunistické éry. Hodně zajímavé, nápadité a s dobrou pointou. Kdyby na mě vztah Judit a Jirky nepůsobil hodně zkratkovitě, což se bohužel jinak ani u kraťasu nedá, bylo by to na pět hvězd. Tohle bych si dokázal představit klidně i jako celovečerák. Po technické stránce výborné.

Dost divné, intimní drama, které je někde na pomezí filmového artu a rodinného home made videa z dovolené v Turecku. Celou dobu se toho ve filmu moc neděje, aby Vás závěrečná „Under Pressure“ scéna uvedla v sérii pochyb, ze kterých ale není návratu. Pravda, ona scéna je hodně působivá, ale stálo velké vypětí se k ní vůbec dopracovat. Vztah otce s dcerou tu Paul Mescal s Francescou Corio hrají poměrně dobře. Rozhodně se tu coby angličtí turisté u moře chovají líp, než většina těch Anglánů, které jsem za život u moře potkal. Ty nenápadné emoce a jinotaje jsem tu ale hodně těžce hledal a musím říct, že jsem se tu musel hodně zamýšlet, abych pochopil, jak je tu ta, na první pohled, nic neříkající filmová nálada vlastně myšlena. Klasický festivalový výjev.

Když se na Docenta podíváte optikou člověka, který má rád novinky na České televizi, tak se zákonitě musíte těšit. Herci v hlavní roli super, pod scénářem podepsaný Josef Mareš, režie Jirka Strach. Všechno je dobře, tedy až do momentu, než si pustíte první díl a scénáristi na Vás vytasí dvě chyby v systému, jak ostatně uvádí sama postava Ivana Trojana. Těmi chybami je právě postava docenta, kterou tu hraje Ivan Trojan, a který coby profesor přišel o práci na škole a tak ho uvrtali do vražd, a postava Terezy Ramba, která se k vraždám dostala taky hodně omylem a její postava by zasloužila spíš pár facek na srovnání. Nicméně Docent působí jako další příběh z Případů 1. oddělení, třeba Ondra Vetchý je tu na totožném fleku. Jen zde se jeho postava chová jak hovado, což je srovnatelné s rolí Terezy. Jejich postavy tu tak strašně kazí to dění, že mě první dva díly dost otrávily. Terezy hláška „pracky vzhůru“ musí rozesmát snad každého policajta ve službě. Naštěstí třetí díl ubral postavu Terezy, přidal solidní napětí a dotáhl příběh do výsledné tří hvězdičky.

Když někomu budu vyprávět, o čem tento seriál je, musí si zákonitě klepat na čelo. Drew Barrymore tu coby realiťačka při schůzce s potenciálními kupci v jednom domě, který je na prodej, totálně zebleje tepich v obýváku, následně vymaluje i koupelnu na totálku. Pak upadne do bezvědomí. Pro probuzení se z ní stane zombie, která ale funguje a vnímá. Jen má hlad a potřebuje čerstvé maso. No, a co Vám budu povídat, nevěřili byste, jak zábavný tento námět může být. Super herci a vtipy, které mě kolikrát donutily hlasitě se smát, mě po první sérii bavily natolik, že neváhám a jdu na druhou sérii.

Jestli někdo umí filmem vyprávět příběhy, tak je to Steven Spielberg. Jeho moc ovládnout diváka je už tolik let neměnná, že sledovat Fabelmanovi je pro fanouška filmu čirá radost. A to i přesto, že děj filmu je vlastně hodně klasický. Totiž, vypráví příběh kluka, do jehož postavy se nepřímo etabloval samotný Spielberg. Ten miluje filmy a rád by je natáčel. Film tak ukazuje dění v jeho rodině, jeho zážitky ze střední školy nebo pár klasických problémů typické americké rodiny dané doby. To všechno je podkresleno naprosto bezkonkurenčními hereckými výkony. Michelle Williams je tu třeba naprosto fantastická. Asi její nejlepší role vůbec. Pozadu ale není ani Paul Dano a Seth Rogen, kteří tu v obou případech zvládli roli, jakou jsem od nich ještě nezažil. Samozřejmě nemůžu vynechat ani samotného Gabriela LaBelle, kterému bych moc rád přál zářnou kariéru, protože tady to vlastně celé stálo na něm a on to s přehledem ustál. Dílčí pozornost si pak jednoznačně zaslouží Judd Hirsch a David Lynch jejichž epizodní role tu popravdě nemají konkurenci. Oba si svých pár minut ukradnou pro sebe a Vy si můžete být jisti, že na jejich moment nikdy už nezapomenete. Mám takové momenty moc rád a vlastně mě už ani nepřekvapuje, že je pod nimi, stejně jako pod celým filmem, opět podepsaný právě Steven Spielberg.

Přiznám se, že jsem od filmu očekával větší útok na mojí bránici. Nesmál jsem se natolik, na kolik bych si od parodie na westerny přál. Přitom hned od první minuty je patrné, že celý ten film stojí a padá na ženské síle v podobě dvojky Bardot – Moreau. Ty jejich hudební scénky byly parádní a myslím si, že na ně i dnes kdejakej chlap bude čumět s otevřenou držkou a těžce poslintanej. Viva Maria tak má náběh na střelenou westernovou komedii, ale vtipem se zapomněl někde na půli cesty.

Herci tu hrají exkluzivně, ale alibisticky vypouští z huby dialogy, které vůbec nedávají smysl. A čím déle na film koukáte, tím víc absurdně to na Vás působí. Absurdně a hrozně hloupě. Nechce se mi věřit, že tady tvůrci počítali s nějakým hlubším úspěchem. Přitom jak herci, tak i režisér za sebou mají už nějaké projekty, kterým jednoznačně deklarují, že svojí práci dělat umí. Jen zde se možná až moc zahleděli do sebe.