Malarkey

Hodně introvertní francouzské drama. Moc se v něm nemluví, ale na druhou stranu tu máte Alaina Delona a Simone Signoret, kteří tu oba hrají naprosto božsky. Nepochybuji o tom, že předloha od Georgese Simenona je poctivá, ale Alain se Simone těm dvěma postavám dodali duši, obraz a emoce. Duši, která z filmu dělá krásný zážitek. Obraz, který pohladí při každém dalším záběru na ten osamocený statek uprostřed francouzských polí. A emoce, které z filmu dělají neopakovatelný zážitek, něco, co Francouzi éry 70. let zvládali s přehledem. Něco, co divákovi, který vyhledává staré francouzské filmy, doslova pohladí na duši.

Dneska už je standard, že se Vám ve sci-fi béčku otočí dříve tři áčkoví herci. Taky je ale standard, že to béčko stojí často za hovno, protože dneska si film natočí už snad každý lojza. No, pravda, že Antoine Fuqua lojza úplně není, ale tyhle technologický záležitosti, to je něco pro něj. Tady ale ulít do všech směrů. Infinite je čirá hovadina. A navíc dost nudná a nezáživná.

Je tomu už pár měsíců, kdy jsem na tento film narazil a hned na první dobrou mě zaujal námět. Postava, kterou tu hraje Emma Thompson v životě nezažila orgasmus a po smrti jejího manžela si objedná gigola, který by jí ho měl v jejich letech zajistit. No? Proč ne. Mohla by to být sranda. Nakonec je to tu ale víc vážnější, příběhové a dialogové, než by mě vůbec napadlo. Vlastně je to dialogovka jak vyšitá, k tomu vysloveně povedená.

Dlouho mi tento film utíkal, byť námětem jsem ho chtěl už docela dlouhou dobu vidět. Příběhem pak jednoznačně vládne herecký výkon Jana Budaře, který je sice neskutečně epizodický, ale v mnoha momentech dokáže dost pobavit. Pod strukturou vtipu je ale smutný příběh o době v 90. letech a přelomu tisíciletí, která z potenciálních veksláků udělala miliardáře. Smutné, že je to pravdivé. Smutnější, že každý podobný člověk svým přičiněním přidává hřebík do rakve k devastaci naší planety.

Z této Marvelovky je vidět, jak moc v ní vzpomínají na Chadwicka Bosemana. Což je ostatně hodně hezké. Příběhově už je to ale o dost slabší. Možná až moc zbytečné, když si uvědomím, kam to ve výsledku spěje. Přitom se jedná o druhou nejdelší Marvelovku, což Vám na náladě také nepřidá. Kór, když jsou momenty, kdy jsem se málem uzíval nudou. Hezké scény to nicméně má, přeci jen už se Marvel za poslední léta posunul, jen je to na dnešní poměr už zatraceně málo. Chybí hlavní hrdina a důvod, proč se na dva znepřátelené národy, kterým stouplo ego do hlavy, vůbec dívat.

Vzorový příklad nevybouřeného mládí v ne úplně poklidném rodinném prostředí. Tohle téma by asi bylo aktuální snad v každé zemi v Evropě. Nicméně zde se toho ujali Islanďani, což v exteriérech prakticky není vidět. Za to jsou vidět emoce, smutek, deprese a zoufalství ze zbytečného života.

Hodně syrový vzhled do dánského světa konce 19. století, kde je ještě kladen velký důraz na náboženství a racionalista musí jít stranou. Pravda, film to byl hodně neosobní a bez emocí, ale pro svojí nekompromisní atmosféru doby mě dokázal jednoznačně zaujmout.

Pokud očekáváte vzorový slasher, tak zde jste správně. Partička mladých idiotů na jedné straně, pár důchodců s nesplněnými sny na druhé straně. K tomu sex, krev, rock and roll a překvapivě hodně slušné filmařské řemeslo, kde režisér a kameraman má slušné oko na dobrý záběr a k tomu povedenou dobovou atmosféru.

Rád bych předem upozornil, že zdejší hodnocení jsem viděl až po shlédnutí filmu. Vlastně zásadní a jediný důvod, proč jsem film okamžitě pustil, byl Eddie Murphy. Toho mám rád kdekoliv. Jen tady jsem teda po první půl hodině hodně pochyboval, že to dokoukám. Dialogy jsou totálně poplatný době. Nepochybuju o tom, že takhle se dneska baví mladí (a jistě nadějní) v Americe. Mně to ale přišlo jak u debilů na dvorečku a když do toho poměrně záhy začali motat náboženský hovna, opravdu stačilo málo, abych to vzteky nevypnul a nebědoval nad herci. U Jonaha Hilla by to bylo jedno, ale Eddie Murphy a David Duchovny by mě mrzeli. Po té půl hodině se z toho ale naprosto nečekaně vyloupla pseudo rasistická konverzační romantická komedie, která všechny ty hovna zabalila do setkání dvou odlišných rodin, kde jedna je židovská, druhá muslimská (a ještě k tomu černá) a mělo to i světlé momenty. Nakonec jsem to dokoukal a hodně přemýšlel jestli dám tři hvězdičky. Jakmile jsem si ale vzpomněl na ty diskuzní kydy, hned jsem se vzpamatoval a vpálil dvouhvězdu. Obávám se, že tohle je přesně ten druh filmu, který ukazuje danou dobu a bojím se, co přijde příště.

Vzorově zfušovaný válečňák, který by jinak měl docela solidní námět. U Norů mě to ale úplně nepřekvapuje, tam často šlápnou vedle. Vlastně ze všech skandinávských národů nejvíc.