anniehall

Ne a ne. Úspěch tohoto filmu zřejmě nikdy nepochopím. Nepochopil jsem ho v době premiéry a nespravila to ani druhá projekce. Nemůžu si pomoct, ale pro mě ten film nefunguje na žádné ze tří klíčových rovin. Režiséra si poměrně vážím a některé jeho filmy mám velmi rád, ale tentokrát se jeho eklektický rukopis poněkud rozpliznul a nezanechal ve mě, jako v divákovi, téměř žádnou odezvu. Možná je to díky tomu, že dovolil hercům exhibovat, místo aby je zkrotil a využil pro zamýšlené dramaticko-komediální role. Mrzí mě to zejména u Cruise, kterého jsem měl zafixovaného, jako slušného herce (Magnolia, Eyes wide shut, Vanilla sky, Collateral), ale to co předvádí tady, hraničí alespoň pro mě až s trapností. (Některé jeho hysterické výlevy a křečovité přehrávání mě opravdu nadzvedávaly ze židle. A jestli to měla být komická stylizace, pak naprosto nefungovala, což je ovšem zase vinou režisérského uchopení.) Tudíž ani rovina herecká, kde se mi snad nejpřirozenější zdál ten čtyřletý capart, ani režijní pro mě prostě nefunguje. A na poli scénáristickém není o moc lépe. Mělo jít o romantické komediální drama? Jakže? Viděli jste někdo Hanu a její sestry nebo Manhattan nebo třeba Smažená zelená rajčata? To jsou podle mého komediální dramata, která fungují, protože to nejsou pouhé nekonzistentní slepence - jako Jerry Maguire, ale organické, uvěřitelné a ze života odpozorované scénáře, které žijí jak na papíře, tak po přenesení na plátno. Ach jo. Fakt se mi na ten film nedívalo dobře, a to jsem se na něj docela těšil. Jediné, co mě trochu pozvedlo, bylu použití mé milované písně od Bruce Sprigsteena - Secret Garden, jejíž smutná naděje je na rozdíl od celého filmu nefalšovaná a opravdová.

4,5* Začnu tím, že se budu chvíli citovat a pak volně navážu. Michael Cuesta je zajímavý a nápaditý chlapík, který rád provokuje, ale činí tak vždy velmi sofistikovaně, neotřele a s nadhledem. Pomineme-li jeho režisérskou práci na velmi dobré sérii Odpočívej v pokoji, pak rozhodně musíme ocenit, jak šikovně a podvratně na nás spolu s jinými zosnoval předivo valné části první série Dextera. V Dexterovi je hlavním hrdinou forenzní vyšetřovatel, který se po nocích věnuje zabíjení lidí, a publiku to nejenže nevadí, ono mu ještě fandí. Je to zvrácené, je to amorální, je to podvratné, ale je to šik a je to natočené tak, že bychom snad Dextera přivítali doma s otevřenou náručí. Dílem je to hereckým umem Michaela C. Halla, který se pro tuhle postavu zřejmě narodil, dílem je to brilantně napsaným scénářem a v neposlední řadě také velmi zkušeným režijním vedením. První série se rozjíždí zvolna a rozvážně, aby vás posléze čím dál víc vtahovala do Dexterových tenat, respektive do hlubin jeho psyché, která (jak vlastně divák postupně zjišťuje) zase tak zvrácená není, spíš poznamenaná. A se stahující se smyčkou kolem hlavního záporného hrdiny se vám stahuje hrdlo a tají dech. Takže poslední dva tři díly už jen nehnutě sedíte a jen pohybující se zorničky signalizují, že jste ještě stále mezi živými. Resumé: důmyslná, cynická, lehounce podvratná a zároveň "sexy" zábava, která vás asi neobohatí, ale možná ohromí a chvílemi i ochromí :-)

Osmnáctý nejlepší film na čsfd? (11.3.2011) Ale kdeže! A přesto existuje jedna věc, kvůli které se na ten film budu rád dívat znova a znova. Neuvěřitelně silná, emotivní a přitom křehká píseň Jamieho Culluma, která alespoň pro mě strčí do kapsy celého Eastwooda i s jeho zánovním Torinem. "Your world is nothing more than all the tiny things you´ve left behind..."

"Love me less, but love me a long time!"

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme!

Michael Cuesta je zajímavý a nápaditý chlapík, který rád provokuje, ale činí tak vždy velmi sofistikovaně, neotřele a s nadhledem. Pomineme-li jeho režisérskou práci na velmi dobré sérii Odpočívej v pokoji, pak rozhodně musíme ocenit, jak šikovně a podvratně na nás spolu s jinými zosnoval předivo první série Dextera. (V Dexterovi je hlavním hrdinou forenzní vyšetřovatel, který se po nocích věnuje zabíjení lidí, a publiku to nejenže nevadí, ono mu ještě fandí. Je to zvrácené, je to amorální, je to podvratné, ale je to šik a je to natočené tak, že bychom snad Dextera přivítali doma s otevřenou náručí.) A stejně tak lišácky podvratný je pan Cuesta i v tomhle filmu. Jedna z hlavních postav je tu nepokrytě pedofilní a přes počáteční averzi se s ní divák sžívá tak, že na konci snímku je mu ho snad i trochu líto. Ale upřímně, není to jen o dobře natočené provokaci. To spíš okrajově. (Zajímavé je i to, že ve filmu, kde se řeší otázka sexuální identity a probouzení se do světa tělesné smyslnosti, se nevyskytuje vlastně ani jeden milostný akt, a to ani v náznaku!) Celé je to spíše o duši a pocitech jednoho mladého kluka nad prospastí, kterou mu vykopalo nejbližší okolí, rodina a společnost. A pak je to i o věcech, které jsou sice efemérní, ale bez kterých by nám tu bylo fakt smutno...

Jeden takový neOBYČEJNÝ příběh v rukou ordinérního režiséra, zato však v NEobyčejně přesvědčivém podání Angeliny Jolie, kterou jinak nijak zvlášť nemusím.

Půvabná rodinná komedie v hřejivé retrostylizaci, která sice neposkytne takovou rozkoš, jakou vám přivodilo listování ohmatanou čtvercovou knihou, ale rozhodně vás pobaví a potěší. Vynikající Valérie Lemercier v roli Milkulášovy matky, skvělí dětští představitelé a poměrně povedený scénář vás doprovodí až téměř domů - do krajiny vašeho dětství. Respektive, do krajiny toho mého se to tvůrcům podařilo určitě. U nejedné scény se mi vybavilo, kterak jsem řešil své velké dětské problémy já. Nejmarkantněji ve scéně, kdy se Mikuláš rozhodne utéct z domu. Pamatuju si to jako dnes. Byla zima, orošená okna a já se vydal na strastiplnou cestu nocí jen v punčocháčcích s kufírkem hraček a Neználkem pod paží. :-)

Malý, skromný a bezmála pětihvězdičkový film, který vám může učarovat mimo jiné svou jemnou zdrženlivostí a neokoukanými exteriéry. Komorní dramata mám velmi rád, a když jsou ještě poměrně svěže natočena a netlačí na pilu, pak je radost se na ně dívat. David Schwimmer překvapil svým odevzdáním se roli a vybudoval tak velmi uvěřitelnou a skutečně politováníhodnou postavu, se kterou jde divák od začátku až do konce i přesto, že kolikrát by hlavnímu hrdinovi rozbil ústa. Tak trochu smutná, ale upřímná a chtělo by se říci i opravdová podívaná.

Viděl jsem ten film už mockrát a je to určitě jeden z Woodyho nejvlídnějších a nejlepších. Asi je zbytečné, abych ho tady za sebe nějak rozebíral či hodnotil. To udělaly už tisíce lidí přede mnou a jistě lépe než já. Spíš pár poznámek na okraj. Na Allenových filmech mě baví, že člověk si v nich může znovu a znovu objevovat neustále nové věci. Tak třeba při včerejší projekci jsem se pozastavil hned u dvou scén. Když si Woody v náhlém ataku hledání smyslu vlastní existence začne pohrávat s myšlenkou, že by se mohl stát věřícím katolíkem, přinese si domů nákup. Postupně z tašky vytahuje Bibli, krucifix, svatý obrázek a nakonec to završí majonézou Hellmans a toustovým chlebem značky WONDER (zázrak). Příznačné, že :-) A druhá, daleko podstatnější věc, je pocit chvilkové blaženosti a radosti ze života, kterou Woody projeví, když se dozví, že hrozba rakoviny je pasé. Krátký, ale mocný projev radosti, je vystřídán další depresí a uvědoměním si, že ne sice dnes, ale jednou to stejně přijde... A v tu chvíli jsem se zamyslel, že bych si měl těch kratičkých okamžiků štěstí v životě vážit. Užívat si je a hýčkat. Kdoví, kolik jich ještě bude a jak dlouho budou trvat...... "...nobody, not even the rain has such small hands..."