Foghorn

Film tohohle formátu by imo neměl mít tak zásadní problem s pacingem, ale ma. První půlka se vleče a druhá to odskákala. Některé zkratky jsou až komické. Výprava a obrazy mne občas skoro přesvědčily, že si to vlastně užívám. Ale tohle štěstí bylo iluzorní a mizivé. Chemie mezi Napoleonem a Josefínou a osudovost jejich vztahu je uvěřitelná.

Absolutně jeden z nejnápaditějších hororů za strašně dlouhou dobu. Nádherně odpudivá symbolika a čvachtavý diskomfort. Moc se mi líbí komorní rozměr lidských příběhů v kontrastu z nadpozemskou a všeobjímající hrůzou. Zápletka nabízí senzační ukotvení ve zdánlivě lokální mytologii, která se ale spolu s ubíhající stopáží prohlubuje a komplikuje. Nikdy ale neztratí ze zřetele několik jednoduchých pouček jak naložit s nadpřirozenou hrozbou. To, že se jich hlavní postava, kompulzivní ale v jádru dobrý člověk, není schopna držet je strašlivě frustrující in the best way possible. Film má spoustu vážně skvělých nápadů a nebojí se je ukázat. Neschovává nutně gore do nočních scén nebo oparů mlhy, buduje tenzi naprosto senzačním způsobem, nespoléhá na laciné jumpscares a počítá s angažovaným divákem, což mne zvlášť u hororů vždycky potěší. Jako vždy cením krásné praktické efekty a občasný smysl pro humor.

Existuje řada mindless filmů s hloupou akcí a snappy dialogy, se kterými člověk rád pobude, ale nezanechá to v něm žádnou hlubší emoci. Tohle není jeden z nich. Je to nejméně "filmový" film, jaký jsem za dlouhou dobu viděla. Chutná nemastně, neslaně, změřit se nedá, zvážit ho nejde.. Je to naprosto nehmotná masa situací, které nemají žádnou hloubku. Existuje v něm hmatatelná snaha emulovat několik docela milých moderních žánrovek, jako je Armáda lupičů nebo Armáda mrtvých, a to včetně knock off verze excentrického blonďatého Evropana. Toho v lepším případě  hraje Matthias Schweighofer, v horším případě, tedy v tomto filmu pak Billy Magnussen. Smutné je, že i tak je právě on spolu s Vincentem D´Onofriem jeho nejlepší část. Kevin Hart prostě při nejlepší vůli není super spy typ a forced perspective záběry jsou legračně vidět.

Velice cením film, který si vezme za své pracovat se zvukem stejně důsledně jako s obrazem. Prostředí tohohle experimentálního dílka působí docela plasticky a místy znepokojivě. Stopáž je trochu přebujelá, ale zase se do toho člověk trochu ponoří. Kdyby to mělo 30-40 minut a bylo to hutnější, pomohlo by to. Nemám s tím v zásadě problém.

Mám z toho takový zvláštní pocit. Na Marvelu jsem měla vždycky ráda, že se v každém filmu objevila alespoň nějaká sympatická postava, které chcete fandit, ať už je kladná nebo záporná. Bohužel se z Black Panther universa takové postavy vytratily spolu s T'Challou a Killmongerem. Zbyly jen postavy oprávněné, hořké a nesympatické. Wakanda Forever má ale, dlužno říci, jednoho z nejlepších marvelovských záporáků. Tenoch Huerta jako Namor je uhrančivý, jeho podvodní svět a bojovníci jsou zajímaví a ma super audiosložku. Riri Wiliams je zbytečná postava, Iron mana chudých jsme nepotřebovali. Všechny scény unavené wakandské politiky bych hned vyměnila za víc Namora. Ostentativní sebelítost Marvelu nesluší. Super soundtrack. Vzpomínka na Chadwicka Bosemana na konci filmu byla dojemná.

Šla jsem na to s kamarádkou, se kterou chodíme na špatné filmy a přestálým utrpením posilujeme naše přátelství. Tohle byl naprostý trash. Vad, chyb, nejasností a přešlapů tam bylo tolik, že to skoro ani nevím, co vytknout nejdřív. Namátkou vybírám ty nejpalčivější. Chyby v kontinuitě. Zranění se náhodně objevují a zase mizí, vlasy a vousy ale nerostou. Časová souslednost. Divák netuší v jakém časovém horizontu se pohybuje. Jsou trosečníci na ostrově několik dní, týdnů nebo měsíců? Je to strašně dezorientující.  Film nemá absolutně žádný děj. Kvůli tomu si filmaři neustále pomáhají tmavou obrazovkou, která ukončuje úsek filmu. Děj neplyne, působí epizodicky a je to frustrující, protože vždy když obrazovka ztmavne, svitne divákovi naděje, že už to třeba končí. Ale nekončí. Jako poslední výtku jsem vybrala fakt, že se hlavní postavy chovají naprosto iracionálně, dětinsky, hloupě a nesympaticky. Nefandíte nikomu, protože jsou oba strašní. Šustí to papírem, je tam spousta lenivého sexismu...uh.

Slow burn westerny mám ráda. Užiju si je ještě o poznání víc, když se najednou rozjedou a nabídnou nějakou ultraweird odbočku a to je přesně to, co se tady děje. Skvělý sounddesign, vlastně jednoduchý příběh a herecké výkony, které to všechno unesou. Málokdy si musím před něčím zakrýt oči, ale tady jedna taková scéna byla. Skvělý.

Je vlastně až komické jak moc se tohle nepovedlo. Chris Evans je fantastický záporák. Pojďme ho naprosto nevyužít. Budeme hovořit o hrůzách, kterých se dopustil, ale neukážeme je. Bylo by super, kdyby většinu filmu seděl v místnosti a rozdával rozkazy postavám, které se děje skutečně účastní. Ryan Gosling se ocitl ve vězení po té co zabil svého násilnického otce aby ochránil svého bratra. Je jasné, že je to bezskrupulózní zabiják, který se nezastaví před ničím. Ana De Armas by tu vůbec nemusela být a na děj by to nemělo vliv.  Enigmatičtí záporáci Regé-Jean Page a Jessica Henwick mají charisma account manažerů z reklamky v Karlíně. Do toho všeho je ve filmu velice špatné cgi, vachrlaté motivace a nesympatické postavy. Jediné pozitivum je Chris Evans, kterého záporáci evidentně baví. Umí udělat zábavné i to předražené nic se kterým musel v tomhle filmu pracovat.

Příjemně atmosférická satanárna. Skvělý sounddesign, takhle realistické kašlání, dávení a žvýkání jsem už dlouho neslyšela. Velice kvituje praktické efekty, které jsou k vidění na obsahu lednice. Je tam obecně spousta vizuálně zajímavých prvků, nádherně nesmlouvavá zvuková plocha provázející poslední apokalyptické minuty filmu a to vše dohromady vydá za příjemně strávené chvíle. Moc nechápu překlad názvu filmu, Pekelná díra nedává moc smysl, Poslední večeře by smysl dávala.

Nemám žádný problém s designem monstra. Je to v zásadě něco mezi Babadookem a Momo. Cením volbu praktických efektů, které vytváří super uncanny valley a tak příšera v některých scénách působí docela creepy. Je to ultrateeny záležitost, která nebaví ale vlastně ani nenudí. Občas se objeví nějaký docela zábavný moment nebo koncept, ale ten je zabity nějakým iracionálním rozuzlením, špatným herectvím nebo divným záběrem. Zajímavý je rozptyl mezi hereckým nasazením jednotlivých postav. Někteří herci k tomu přistupují s vahou výkonů na Shakespearovských slavnostech, jiní z lehkostí typickou pro lip sync na tiktoku. Je to v pohodě, není to trash.