Katarine

Jak už tady bylo napsáno, film sice zachycuje nádherné scenérie a určitou zajímavou myšlenku, ale bohužel ve mně tak nějak nezanechal vůbec nic. Nedostavil se žádný wow efekt a upřímně jsem se ty necelé dvě hodiny poměrně nudila. Ale ty 3 hvězdičky dám... za zmíněné prostředí, dobrou hudbu a skvělého Seana Penna, který si střihl sice maličkou, ale přesto nádhernou roli.

Čermáka mám velmi ráda, dle mého názoru se typově na Dvořáka hodil skvěle, avšak čekala jsem u něj jaksi větší hudební talent, tedy v té pohybové stránce, neboť dirigování mimo rytmus a nedokázat alespoň trochu napodobit správnou hru na housle (když už nějaké ty lekce dostal, jak jsem četla v jistém časopise), to zkrátka nejsem schopná překousnout. Ovšem scéna, kdy vlítne Dvořák na Suka se slovy: „A při tomhle mám komponovat?“, mi málem způsobila záchvat smíchu. Škoda, že jinak mi přišel film tak nějak úplně zbytečný a ničím mě neobohatil.

Jen zřídka se dostávám k filmům v jiném jazyce než českém a anglickém. Když už se tak stane, obvykle to stojí za to. Nejinak je to i v tomto případě. Myslím, že komedie naprosto splnila svůj účel, bavila jsem se dokonale, všichni herci všech ras rozhodně zaujali, nápad originální, v podstatě není moc co kritizovat. Snad jen... škoda, že neumím francouzsky, přeci jen mi občas titulky o třech slovech k "minutovému" monologu příliš neštymovaly.

Nejlepší česká pohádka? Ne! Nejlepší pohádka vůbec. A nejlepší Lucifer všech dob - Karel Heřmánek.

Pokud jde o dojemné příběhy s domácími mazlíčky, vždycky mě na ně dostanete. Ale to plné hodnocení nedávám jen za tu emocionální smršť a uroněné slzy, musím také pochválit skvělé filmařské zpracování skutečného příběhu, jenž mi i po pouhém přečtení zapůsobil na city. Richardovi jsem věřila každé slovo, každý pohyb i pohled. Vždy mě u takových filmů udivuje, jak tvůrci dokážou přimět ta zvířátka spolupracovat tak, aby vše působilo naprosto věrohodně. I tady mi připadalo, že nesleduji jen film, ale skutečnost odehrávající se třeba v naší ulici. Mám další důkaz, že i úplně jednoduché může být dokonalé.

Nuda, nuda a nic než nuda. Ale že jsem viděla i horší věci, odpad! tomu nedám.

Ale jó, na Janáka dobré. Až na nesympatickou princeznu.

Neskutečná filmařina. Od Finchera jsem čekala hodně, ale tohle nakonec naprosto předčilo má očekávání. Po velmi, velmi dlouhé době uděluji plné hodnocení (když nepočítám seriály) bez rozmýšlení. Když totiž na viděný film myslím neustále před usnutím a ráno okamžitě po probuzení, tak to už je opravdu něco. A když připočítám, že při sledování ze mě v duchu každých třicet minut vypadlo něco jako "a to jako fakt?" nebo typické "wtf?" a při závěrečných titulcích jen lítostný povzdech nad tím, že už je opravdu konec, přestože měl film téměř dvě a půl hodiny, začínám silně uvažovat nad pozměněním mého vlastního žebříčku Fincherových nejlepších filmů.

Odsuzujte si mě jak chcete, ale mě Vinaři dostali. Od začátku do konce jsem se smála. Nejlepší postava pro mě rozhodně Patrik v podání Pavla Nečase. Vinařům odpouštím i to, že udělali z Moraváků totální debily. Když už snaha o humor, tak aspoň s takovouto nadsázkou, to beru.

No teda, (ro)zvrácenější už ta rodina ani být nemohla. Ta divadelní hra z toho přímo sálá, ale pro mě absolutně vítězí veškeré herecké výkony, tedy především Julie Roberts a Meryl Streep. Sice ten film ničím jiným než ódou na herecké umění není, ale ať. Když už nic, aspoň člověku dojde, že má být rád za to, co má doma.