Lima

Plakátové.info: JEHO SKRYTÁ SÍLA HROZILA SVĚTU!!!____Viděna kolorovaná verze. Potenciál zábavnosti by tady byl, přeci jenom ta synopse není úplně špatná – ve městě Santa Monica spadne raketa s mimozemšťanem, který je po sundání skafandru neviditelný a je schopen komunikace pouze skrze kód, připomínající morseovku. Problém je, že to je celé hrozně hloupě zrealizováno. Začátek filmu sřídá jeden rychlý záběr druhý a v nich si herci v rychlém sledu sdělují souřadnice, pětkrát, desetkrát, dvacetkrát a když už to trvá zhruba deset minut, začnete zoufalstvím třískat hlavou o obrazovku. Pak se dvacet minut skrze hloupé dialogy plánuje, co dál a když přijde ke slovu naháněčka na staveništi, v celé kráse se odhalí zřetelný symptom - v tom filmu pořád někdo běhá!! Jako Forrestové Gumpové, od místa k místu, na staveništi, v observatoři, vlastně jedno kde. Neběhá se pouze v laboratoři, kde se divák dočká i několika trikových sekvencí, kdy se pomocí přední projekce vznáší mimozemská přilba ve vzduchu, či vytažený klíč od zámku, jinak jsou veškeré triky – interakce svlečeného mimozemšťana s okolím – ukázány způsobem, jak cosi neviditelného otevírá dveře, hejbne židlí, či závěsem, zatočí klikou a pozor – nese ženu ve vzduchu, což je jediný opravdu kvalitní záběr, kde se trikový realizační tým přemohl. Herci hrají, či spíše běhají tak nějak znuděně a tak jediný, kdo to opravdu prožívá, je pejsek, který neustále radostně vrtí ocasem, asi mu pak režisér slíbil kostičku :o)

Plakátové.info: PODÍVEJTE SE, CO SE PŘIHODÍ….JEŠTĚ ZA VAŠEHO ŽIVOTA!!!___Vynikající počin, naprosto seriózně pojatý, technicky téměř stejně zdatný, jako legendární DESTINATION MOON, který odstartoval tu vlnu ´Zlaté éry sci-fi 50.let´ a navíc se smysluplným dějem, který dokonce nastoluje i filozofické otázky o smyslu a významu dobývání vesmíru. Triky jsou více jak úměrné své době, ať je to pohyb kosmonautů ve volném kosmickém prostoru, zobrazení stavu beztíže (zde opět vtipně překonáváno magnetickými botami), či zobrazení deformace lidské tváře při stavu přetížení při dosahování kosmické rychlosti. Vesmírná stanice má tvar pouťového točícího se kola, který o 13 let později použil Kubrick ve svém sci-fi opusu, pobavila scéna obědu kosmonautů s barevně odlišnými pilulkami, nahrazujícími maso, zeleninu, kafe apod. (přímo s nápisy, označujícími jednotlivé druhy), při kterém jsem si vzpomněl na „amarouny“ Polákových ´Návštěvníků´, či vtipná předletová komunikace příbuzných a milenek skrze telemost. Herci byli fajn, všichni do jednoho, z nichž nejvíc mě bavil Phil Foster v roli dobráckého nekňuby. Samozřejmě, tenhle film je nutno poměřovat optikou té doby, dosud nabyvších znalostí o kosmu, takže musíte přimhouřit oči nad tím, že Mars má atmosféru s mraky a že na něm sněží :o) a další podobné „libůstky“, kterých je ve filmu plno. Tenhle fajn sci-fi flák můžu s klidným srdcem doporučit i těm, kteří v téhle filmové éře teprve začínají.

Plakátové.info: SCI-FI MONSTRUM, KTERÉ BY MOHLO ZNIČIT SVĚT!!!___Technickými aspekty a celkovým pojetím roztomilé a v některých fragmentech i velmi zábavné. Zejména ve střední pasáži, po klučinově zmizení, potěšily mile naivní triky, kdy neviditelný Tommy provádí zlomyslnosti dospělcům a vše vrcholí bizardní scénou z ložnice, kdy se táta pere se svým synem a vypadá to, soudě podle pohybů ve vzduchu, jako by měl nějaký malarický záchvat :o) Tvůrci zfilmovali krátkou povídku o neblahém vlivu počítače na osud malého chlapce a posléze celého světa a ve které původně žádný robot nefiguroval. Jenže po obrovském úspěchu ZAKÁZANÉ PLANETY z roku 1956 byl robot Robby u diváctva ve veliké oblibě a tak byl producenty dotlačen i do tohoto filmu, podle hesla „kuj železo, dokud je žhavé“. A Robby si svoji pozici hlavní hvězdy náležitě užil, rozsah jeho role je nezanedbatelný (to on učiní Tommyho neviditelným) a zejména při závěrečné osvobozovací scéně, kdy čelí spršce z pušek, kulometů a raketometů a plot pro něho není překážkou, má pro celkový děj klíčový význam. Technicky a výpravou je, s přihlédnutím k době vzniku a žánru, film na slušné úrovni (velké kulisy obřího megapočítače, vznášedlo, start rakety, Robby samotný) a dá se říct, že mi tenhle neškodný výplach mozku protentokrát kápl do noty.

Plakátové.info: MRAZIVÝ HORROR!!! STRAŠLIVÝ ATOMOVÝ MUTANT ÚTOČÍ Z HLUBIN!!!____ Jediné zajímavé na celém filmu je jeho lákavý název a pěkný plakát, jinak je to zážitek skoro k nepřežití (nebo k rychloposuvu). Proslulý producent Samuel Z. Arkoff asi tušil, že z tohohle žádný hit nebude a tak ho pro potřebu kinodistribuce spárovál s Cormanovým (a o dost lepším) THE DAY THE WORLD ENDED v rámci promítání za jeden večer, což se ukázalo jako prozíravý a profitující čin, koneckonců, takhle fungovala většina B-hororů té doby. Ne, že by zúčastnění herci 2.kategorie neměli co hrát, to jenom Milnerova režie je skutečně odfláklá a co nepokazil on, to dorazil jeho bratr v pozici střihače, takže některé scény na sebe navazují značně krkolomně. A zlatým hřebem je monstrum samotné. Je stejným nepodarkem, jako oživlý strom z následného Milnerova snímku FROM HELL IT CAME, což už nemůže být náhoda. Bohužel mu ale chybí ten stejný potenciál nechtěné zábavnosti. Takže jenom celý film čumí pod vodou, v krátkých několikasekundových záběrech, jeho kostra je tak nemotorná, že ani není schopen uchopit nohu topícího se rybáře a v závěrečné „akční“ scéně si herec musí přiložit jeho chapadla k tělu, aby tak navodil aspoň nějaký dojem interakce s loutkou. Děj samotná aspoň lehce oživuje detektivní podzápletka s vrahem, zabíjejícím své oběti harpunou a postava Dr.Kinga, šéfa Oceánografického institutu, je fyzickou podobou doslovným dvojníkem nechvalně proslulého „sklepmistra“ Josefa Fritzla :o)

Plakátové.info: VE DNE KRÁSNOU ŽENOU – V NOCI CHTÍČEM POSEDLOU VOSÍ KRÁLOVNOU!!!___Začátek, s opravdu příšernou kvalitou obrazu (což je „poznávacím znamením“ obou exteriérových scén, které ve filmu jsou, více jich není), by mohl diváka odradit, ale vstupem do sídla kosmetické firmy se rapidně vylepší kamera i samotné vyprávění. Drtivá většina stopáže se odehrává ve čtyřech místnostech – konferenční sál, místnost sekretářky, kancelář šéfky firmy a laboratoř – což pro jednoduchý příběh stačí a o nějaké výpravnosti si můžete nechat jenom zdát. Corman to naštěstí pojal docela sympaticky, celé to vyprávění můžete brát jako sarkastické popíchnutí proti touze žen být věčně mladé a krásné, maska „vosí královny“ (tedy monstra, které vznikne po injekční aplikaci vosího séra do krve ředitelky kosmetické firmy, která prahne po výrobku věčně omlazujícího séra) pak dodává výslednému dojmu příchuť nechtěné parodie – vypadá jako dětský halloweenský převlek s moduritovými kukadly, tykadly a černým overallem přes celé tělo. Celkově to není bůhvíjaká podívaná, byť třeba i nechtěně zábavná, protože vosí monstrum se zjeví až cca 20 minut před koncem, ale sympatičtí herci (zejména zajímavá Susan Cabot) a nervní jazzový hudební podkres celkový dojem vylepšují. Lepší 2*.

Plakátové.info: Z HLUBIN MOŘE….PŘÍLIVOVÁ VLNA TERRORU!!!___V 50.letech to Corman sekal jako Baťa cvičky a tenhle kus patří k jeho lepším. Z celého nízkého rozpočtu, který neumožnil žádné vizuální hody a kdy se herci celý film mrcasí mezi jednou pláží, barákem a jeskyní, nejvíc peněz sežrala asi obří loutka kraba, kde si Corman nedělal velkou hlavu z toho, že jsou krásně vidět ovládací lanka (a jedním z najatého komparzu, který v pozadí rozpohybovával loutku byl i tehdy zcela neznámý nováček Jack Nicholson) a pak ty docela povedené podmořské záběry, jenž sice působí jednotvárně a vzhledem k ději zbytečně, ale jako vizuální oživení, inu proč ne. Scenář, který neváhá kraby komunikovat pomocí telepatie s izolovanou skupinkou vědců na opuštěném ostrově, je samozřejmě strašná kravina, ale zejména ve 2.půli se záběry na kraby nešetří, pořád se něco děje, takže statická nuda nehrozí a ukousnutá hlava a pádem balvanu utržená ruka je takovým bonusem navíc. Dodnes je tento kousek hojně nasazován v rámci monster-marathonů v zámořských TV stanicích.

Mám pocit, že se Joe Wright od doby jeho fantastického debutu jenom hledá. Zkouší nové věci, formálně experimentuje, ale…není to tam. Ty hluboké emoce, které jsem zažíval u ´Pýchy a předsudku´ a částečně i u ´Pokání´, ty u jeho dalších filmů postrádám. Oceňuji jeho odvahu, že v 1. půli pojal staromilný Tolstého román jako dynamický, rozbouřený kus, situovaný z větší části stopáže do divadelního prostředí, kde se v rychlém sledu střídají kulisy a herci se prezentují stylizovanými pohyby (a božsky se na to kouká). Jenže emoce, které se mnou tak mocně zmítaly u sovětské Zarchyho adaptace, tu prostě nejsou, dostatečně nevyplouvají na povrch a slzy v očích se nekonají. Nevím, jestli za to může fakt, že Zarchy přistupoval k Tolstého románu s velkou pokorou, možná větší, než jakou projevil Wright, nebo jestli je hlavním kamenem úrazu skutečnost, že Aaron Taylor-Johnson postrádá to chlapské charisma, ze kterého se ženám podlamují kolena. Odmyslete si ten subtilní knírek a hned čekáte, že Vronský naskočí, spolu se svými středoškolskými spolužáky, na skateboard a Anna Kareninová bude mít velký problém s mravnostní policií, že sváděla nezletilého jinocha. Samotný tragický konec mě pak jen tak lehce, velmi lehce emocionálně líznul a to by se u adaptace tak zásadního románu stávat nemělo. Přesto, s přimhouřením obou kukadel dávám milosrdné 4*, jenom za tu odvahu, kterou Wright projevil, protože tvůrčím experimentům jsem vždy příznivě nakloněn.

Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly, je to pecka. Je imponující, že nejchlapáčtější filmy současného áčkového Hollywoodu točí žena. A chtěl bych slyšet, co by na tenhle film řekl ´Klausův Rasputin´, choromyslný kancléř Hájek, vzhledem k jeho populárnímu názoru (jedné z mnoha perel, co tato mimozemská entita vyplodila), že Osama Bin Ladin byl jen výmyslem a chimérou :o) To bychom se zase pobavili…..

To nejlepší z americké nezávislé scény za poslední roky. Miluju, když nevím, coby divák, na čem vlastně jsem a když si se mnou režisér hraje jako kočka s myší. Přesně to splňuje tenhle film – nesmírně atmosférický, plný paranoie a narůstajícího strachu, kdy ze začátku nevíte, jestli je šílený hlavní hrdina, nebo jeho okolí, díky vašemu racionálnímu uvažování se postupně přikláníte k té „rozumnější“ variantě, aby pak přišel závěr, který je jak rána pěstí mezi oči. A Michael Shannon je tu na Oscara.

Oliver Stone je pořád Mistr. Jeho dravý režijní styl, tuny vizuálních vychutnávek, perfektně zakomponovaný soundtrack a písničky – tohle všechno se u něj neokouká a neoposlouchá. Trochu mi to svojí formou připomnělo jeho dřívější U-Turn, akorát že tenhle kousek měl o dost lepší scénář, s takovým lehkým tarantinovským nádechem, bez otravného klišé a se závěrem, který je takovým Stoneovským zdviženým prostředníčkem divákovi. Až na trochu bezradnou Blake Lively byli všichni herci vynikající a Aaron Taylor-Johnson, ten puberťácký looser z Kick-Ass, udělal směrem k charismatu pořádný kus cesty.