Morholt

Na začátku byl ten dementní výraz hlavního hrdiny celkem oukej a první mord dával tušit docela slušnou jízdu. Jenže začátek byl to jediné, co stálo za pozornost. Pak už tam ten idiot vlastně jenom chodil, nebo krafal na lavičce s totální mimźou. Jo, asi tak dvakrát ještě krouhnul nějakou šlápotu, ale to nebylo nic, z čeho bych si sedl na zadek. A nebrala mě ani matka, která jeho počínání fandila z laptopu. Čekal jsem vtipný a krvavý bizár, ale to tenhle škvár nesplňuje ani náhodou. 10%

Nepůsobí to jako laciná břečka bulharské či rumunské produkce. To je fajn. Líbila se mi i jistá bezútěšnost, která se celým filmem táhla, což poporoval i unavený a chraptící JCVD. Jenže občas to působilo strašlivě utahaně a díky tomu vycházel na světlo fakt, že s logikou si tady nikdo hlavu příliš nelámal. Akce byla spíš průměrná a na nějaké kopačky či otočky rovnou zapomeňte. Podívat se na to dá, ale momentální hodnocení (65%) je poněkud přepálené. 50%

Indové sice nejsou zrovna hororová velmoc, ale v posledních dvou případech mě potěšili, takže na Raaz Reboot jsem se docela těšil. Jenže jsem jaksi přehlédl přídomek "romantický", což se ukázalo jako fatální selhání. Takže se tu pochopitelně zpívá a to víc, než je zdrávo. Další problém je, že je to během těch několika málo strašidelných scén strašně barevné, takže bubák tu působí spíš jako pěst na oko. A díky tomu všemu vynikají omílaná klišé, jako je strašidlo pod postelí, ptáci narážející do oken a tak podobně. Vrchol pak přichází v závěru s jednou z nejlegračnějších vymítacích scén, jakou jsem kdy viděl. Plusem je krásná Indka, která ale neumí moc hrát (ale to tady skoro nikdo) a fajn je rumunské prostředí. On vlastně potěšil i ten exorcismus, ale ne tak, jak tvůrci zamýšleli. 20%

Příběh je v tomto případě věcí podružnou. Zmlátit, rozsekat, postřílet, upálit a rozřezat, to je to, oč tu běží. A všeho je tu vrchovatě, takže milovníci usekaných končetin a vyhřezlých vnitřností si přijdou na své. Jenže abych pravdu řekl, na mě toho bylo možná až příliš, což mělo za následek, že jsem finální souboj, který měl být vrcholnou ukázkou bojových schopností obou zúčastněných, kompletně odzíval. Nicméně za čas si zase podobnou řezničinu rád pustím. 70%

Nepříjemně intenzivní a věrné. A pokud jste sami měli problémy s alkoholem nebo řešili potíže někoho jiného, budete mít možná podobné pocity. Lví podíl má na tom i David Švehlík ve své životní roli, který se do toho položil způsobem u nás nevídaným. Alespoň co se posledních let týče. Naposledy se mnou takhle zamával Requiem za sen. 100%

Jako přes kopírák. Máme tu šlapající tým, který postihne tragédie, což má za následek to, že se dvě třetiny filmu tvářej všichni traumatizovaně. Pak si vzpomenou na to, jak by to chtěla zesnulá, navlíknou si trička k její poctě a dokráčej na vrchol. Samostatnou kapitolou je fakt, že hlavní hrdinkou je zakrslé poleno, které to dotáhne až na týmového lídra. Nijak mě to neoslovilo ani herecky a Helen Hunt mě vyloženě zklamala. Nefungovala na mě ani účelová hra na city, ačkoliv uznávám, že závěr ukazující skutečné momentky dojmout dokázal a do určité míry opodstatnil vznik filmu. Možná že kdyby to to byl jeden z prvních sportovních filmů, jaké jsem kdy viděl, hodnotil bych trochu jinak, ale takhle je to za slabých 30%.

Upřímně řečeno nemám potuchy, jak to bylo ve skutečnosti, ale díky tomu necítím potřebu se v tom nějak rýpat. Tohle je především o bitevních scénách, kterých tu bylo vrchovatě a bylo na nich vidět, že Korejci penězi rozhodně nešetřili. Sice tu najdete sekvence, které jste již zaručeně někde viděli, přižemž jedna z nich je vyloženě opsaná z Kingdom Of Heaven, ale to zase až tak moc nevadí. Mezihry mezi rubačkami jsou sice občas plná klišé a okázalého hrdinství, ale to sem tak nějak patří. Příliš co vytknout nemám ani hercům. Slušná práce. 75%

Ono se to tváří jako klasická romance mezi sociálně nesourodou dvojicí a do určité míry tomu tak i je. Ale způsob podání působí docela neokoukaně. Primární zásluhu na tom mají především oba hlavní představitelé. Mezi Adéle Exarchopoulos a Schoenaertsem fungovala neskutečná chemie a poutavým způsobem byl popsán i vývoj jejich vztahu věnující se optikám obou zúčastněných. Určitou devízou je i fakt, že se jedná o přesně ten typ páru, u kterého víte, že nemůže dobře dopadnout, ale přejete si pravý opak. Solidně zvládnuta byla i ta trocha akce. Co mě trochu zklamalo byl melodramatický závěr, který mi v kontextu s předchozím dějem přišel trochu laciný a příliš vykalkulovaný. Ale to je možná dáno tím, že jsem si představoval hlavní hrdiny ujíždějící do západu slunce. 80%

Pokud je na scéně Coates masakrující v metalových rytmech na kaši vše, co mu přijde pod ruku, je to zábava. Bizarní a ulítlá. U scének z kláštera jsem si chrochtal. Jakmile se ale Crahan začne věnovat mladému idelaistickému policajtovi, je to k uzoufání nudné a je bolestně znát, že dialogy režisér v ruce nemá. Škoda. Potenciál byl větší. 50%

Začalo to docela hezkým bodnutím, ale to bylo asi tak všechno. Vzápětí vstoupil na scénu hlavní hrdina a spustil kolotoč neskutečných hereckých kreací, za které by se nestyděli ani účastníci těch nejhorších amatérských břeček. Ale co, říkám si, když se to bude pořádně sekat, tak to přežiju. Jenže veškerý rozpočet padl na úvodní scénu, takže zbylé gore se sestává z jednoho probodnutého krku a neuměle smotané vánočky, která měla simulovat polámané prsty. Mluvit o nějakém napětí, nebo nedej Bože atmosféře, je naprosto zbytečné. No ale několikrát jsem se od srdce zasmál a učinkující bruneta byla docela hezká, takže těch 10% s přivřenýma očima vypotím.