Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 989)

plakát

Nedívej se (2018) 

Kromě toho, že je Maria školním otloukánkem, to nemá díky dominantnímu otci jednoduché ani doma a tak když objeví v zrcadle své sebevědomé já, zdá se to jako dar z nebes. Další z variací na zlé dvojče, která sice nijak nevybočuje z normálu, ale pokud jste něco podobného dlouho neviděli, tak ta šablonovitost tolik nebije do očí. Co se mi líbilo byla studená atmosféra a potěšila i India Eisley, která tu proměnu zvládla na výbornou. Trošku mi vadila stopáž, díky které se film nevyhnul občasným hluchým místům, ale i tak se jedná o fajn jednohubku. 60%

plakát

American Animals (2018) 

Co mi zpočátku příliš nesedělo byl pseudodokumentární formát. Neměl bych nic proti komentářům v podání hlavního hrdiny, ale jinak jsem neměl pocit, že by promluvy "reálných" aktérů postavy nějakým zásadním způsobem charakterizovaly. Ale to si časem sedlo, protože sledovat partičku studentíků, kteří mají pro kriminalitu nulové vlohy, bylo docela zábavné. Herecky film táhne Evan Peters, který momentálně patří k tomu nejtalentovanějšímu, co Hollywood nabízí a nezaostávají ani Keoghan a spol. Sice bych si to dokázal představit našlapanější, ale i tak to je na 70%.

plakát

Peppermint: Anděl pomsty (2018) 

Celkem fajn béčko o usedlé matce, která se po vraždě manžela a dcery promění v zabijáckou mašinu. Má to solidní tempo, relativně slušnou akci a Jennifer Garner tahle poloha sedla. Sice to vrší klišé na klišé, ale to vem čert. 65%

plakát

Monster Party (2018) 

Další z filmů o domech, které by se neměly vykrádat, ale tohle je přeci jen kapánek něco jiného. On už jen nápad se soukromou terapeutickou skupinou pro vrahy je super a nakonec se povedlo i zpracování. Ono je sice fakt, že první mrtvola se objeví cca v polovině, ale i do té doby se je na co dívat, protože samotné seznamování s jednotlivými aktéry se vydařilo a fajn je i casting. No a když se to rozjede, tak není nouze o usekané ruce, či vyhřeznutá střeva, takže na své si přijdou i fandové gore a mě seděl celkově odlehčený tón. Příjemné překvápko. 80%

plakát

Sestra (2018) 

Temné prostředí gotického kláštera bylo nasnímané parádně a nejedno strašidlo by za něj dalo nevím co. Jenže jeptišce to zřejmě bylo málo, takže se pořád někde schovávala a když už se zjevila, tak jen aby se neřeklo. Většinou je to o tom, jak se hlavní hrdinové motají po baráku. Pár solidních sekvencí se tu sice najde, ale absolutně postrádají napětí. Nedaří se ani lekačkám, které jsou avizované dlouho dopředu a navíc patří k těm nejlacinějším. Finále sice ušlo, ale od daného univerza člověk přeci jen očekává víc. Vyloženě se povedl jen casting, ale ani ten mě nezachránil před zklamáním. 50%

plakát

Blood Fest (2018) 

Nápad s hororovým festivalem, kde se začnou všechna známá monstra chovat podle své přirozenosti, sice může působit povědomě, ale mě se líbil. Potěšily i odkazy na některé klasiky a celkem se povedl casting. Nicméně je znát, že se jedná spíš o fanouškovský projekt a to je vidět zejména na financích. Je sice hezké, že se tu vraždami nešetří, ale gore, na kterém by to mělo být celé postavené, je spíš mizivé a nekvalitní. Egerton se to snaží nahradit ukecaností a tempem, ale to mu moc nevychází. Škoda. 40%

plakát

Despite the Falling Snow (2016) 

Děj se odehrává ve dvou časových liniích. V té první, na přelomu 50. a 60. let, se rozvíjí příběh agentky Katji, která se zamiluje do Alexandera, který je jejím objektem. Ta druhá, z roku 1992, pojednává o Alexanderově neteři, která se vydává krátce po rozpadu SSSR do Moskvy, aby zjistila, co se vlastně tenkrát stalo. Znalci špionážních filmů budou výt jako šakali, ale mě se to docela líbilo. Ne že by to bylo extra napínavé, zašmodrchané či plné překvapivých zvratů, ale sešla se tady slušná řádka známých jmen, kterým to spolu výtečně klapalo a vzdor tomu, že to někdy působilo nedotaženě, se tu prakticky nenajdou hluchá místa. Škoda, že se námětu nechopila větší produkce a renomovanější režisér. Ale i tak to vidím na 70%.

plakát

Město bohů (2002) 

Jako hraná sonda do života ve slumech to funguje, ale jako příběh konkrétních lidí mi to přišlo příliš neosobní. Na to, že tu násilnou smrtí umírala řada dětí, mě to nechávalo překvapivě chladným. Zklamání. 55%

plakát

The Farm (2018) 

Čekal jsem krvavý hixplotation, ale to jsem se spletl. Nicméně mi to zase tak moc nevadilo, ačkoliv výraznější gore tady chybělo. Nicméně tohle je o tom, jak si lidé s se zvířecími maskami udělali farmu s lidmi bez masek. A když farmu, tak se vším všudy. Už to samo o sobě je celkem neokoukaný koncept a prospívá i lehký orwellovský duch. Líbil se mi špinavý vizuál a překousnout se dali i herci. Samozřejmě dalo se z toho vytěžit víc, ale celkově jsem s tím neměl problém. 65%

plakát

Tvrdí chlapi (1997) (TV film) 

Patosu je tady samozřejmě spousta, ale spíš než protivně to působí úsměvně. Ostatně odlehčený tón podporuje i postava poněkud potrhlého Theodora Roosevelta, kterého parádně ztvárnil Tom Berenger a veselí dokázal vzbudit Buseyho generál Wheeler. Co se bojových scén týče, tak na televizní produkci byly víc než solidní, ačkoliv samozřejmě člověk musí brát v potaz dobu vzniku. Nic extra, ale dívalo se na to dobře a je fajn, že film připomíná u nás ne moc známou kapitolu amerického válčení. 70%