Morholt

Nepříjemně intenzivní a věrné. A pokud jste sami měli problémy s alkoholem nebo řešili potíže někoho jiného, budete mít možná podobné pocity. Lví podíl má na tom i David Švehlík ve své životní roli, který se do toho položil způsobem u nás nevídaným. Alespoň co se posledních let týče. Naposledy se mnou takhle zamával Requiem za sen. 100%

Jako přes kopírák. Máme tu šlapající tým, který postihne tragédie, což má za následek to, že se dvě třetiny filmu tvářej všichni traumatizovaně. Pak si vzpomenou na to, jak by to chtěla zesnulá, navlíknou si trička k její poctě a dokráčej na vrchol. Samostatnou kapitolou je fakt, že hlavní hrdinkou je zakrslé poleno, které to dotáhne až na týmového lídra. Nijak mě to neoslovilo ani herecky a Helen Hunt mě vyloženě zklamala. Nefungovala na mě ani účelová hra na city, ačkoliv uznávám, že závěr ukazující skutečné momentky dojmout dokázal a do určité míry opodstatnil vznik filmu. Možná že kdyby to to byl jeden z prvních sportovních filmů, jaké jsem kdy viděl, hodnotil bych trochu jinak, ale takhle je to za slabých 30%.

Upřímně řečeno nemám potuchy, jak to bylo ve skutečnosti, ale díky tomu necítím potřebu se v tom nějak rýpat. Tohle je především o bitevních scénách, kterých tu bylo vrchovatě a bylo na nich vidět, že Korejci penězi rozhodně nešetřili. Sice tu najdete sekvence, které jste již zaručeně někde viděli, přižemž jedna z nich je vyloženě opsaná z Kingdom Of Heaven, ale to zase až tak moc nevadí. Mezihry mezi rubačkami jsou sice občas plná klišé a okázalého hrdinství, ale to sem tak nějak patří. Příliš co vytknout nemám ani hercům. Slušná práce. 75%

Ono se to tváří jako klasická romance mezi sociálně nesourodou dvojicí a do určité míry tomu tak i je. Ale způsob podání působí docela neokoukaně. Primární zásluhu na tom mají především oba hlavní představitelé. Mezi Adéle Exarchopoulos a Schoenaertsem fungovala neskutečná chemie a poutavým způsobem byl popsán i vývoj jejich vztahu věnující se optikám obou zúčastněných. Určitou devízou je i fakt, že se jedná o přesně ten typ páru, u kterého víte, že nemůže dobře dopadnout, ale přejete si pravý opak. Solidně zvládnuta byla i ta trocha akce. Co mě trochu zklamalo byl melodramatický závěr, který mi v kontextu s předchozím dějem přišel trochu laciný a příliš vykalkulovaný. Ale to je možná dáno tím, že jsem si představoval hlavní hrdiny ujíždějící do západu slunce. 80%

Pokud je na scéně Coates masakrující v metalových rytmech na kaši vše, co mu přijde pod ruku, je to zábava. Bizarní a ulítlá. U scének z kláštera jsem si chrochtal. Jakmile se ale Crahan začne věnovat mladému idelaistickému policajtovi, je to k uzoufání nudné a je bolestně znát, že dialogy režisér v ruce nemá. Škoda. Potenciál byl větší. 50%

Začalo to docela hezkým bodnutím, ale to bylo asi tak všechno. Vzápětí vstoupil na scénu hlavní hrdina a spustil kolotoč neskutečných hereckých kreací, za které by se nestyděli ani účastníci těch nejhorších amatérských břeček. Ale co, říkám si, když se to bude pořádně sekat, tak to přežiju. Jenže veškerý rozpočet padl na úvodní scénu, takže zbylé gore se sestává z jednoho probodnutého krku a neuměle smotané vánočky, která měla simulovat polámané prsty. Mluvit o nějakém napětí, nebo nedej Bože atmosféře, je naprosto zbytečné. No ale několikrát jsem se od srdce zasmál a učinkující bruneta byla docela hezká, takže těch 10% s přivřenýma očima vypotím.

Wickovský nápad s nemocnicí pro kriminálníky byl fajn a dával prostor pro pořádnou béčkovou akční jízdu, ale to úplně nevyšlo. Za prvé tu bylo málo pistolníků resp. pistolnic, což nějaká větší jatka omezovalo. Za druhé byl jedním z nich Charlie Day, jehož postava byla špatně ve všech ohledech. No a za třetí se tu na úkor akce dost kecalo. Na druhou stranu na Butelku se vždycky rád podívám a nezklamala mě ani tady. Sedla mi i Jodie Foster v roli Sestry dbající pravidel. A líbil se mi i závan relativně blízké budoucnosti, který hezky kontrastoval s prostředím stařičkého hotelu. Pozitiva nakonec trochu převažují, ale i tak film zůstává promrhanou příležitostí. 60%

Homolkovi pro nové tisíciletí. Parádně napsané postavy, perfektní casting na čele s hláškující Synkovou a díky jisté univerzalitě i důvěrné známé chatařské prostředí. Co je ale největší devízou filmu je fakt, že se v něm spousta diváků pozná. V mém případě to Pavlíček několikrát trefil naprosto dokonale. V tomto případě nehodlám krotit nadšení. 100%

Feeney se vrací ze služby v britské armádě zpátky do Irska, kde nachází svůj domov zdevastovaný a své blízké většinou mrtvé. Krátce na to se střetne s anglickou mocí a vydává se pomstít všem, kteří jsou za jeho ztrátu zodpovědní. V patách má anglického kapitána a bývalého spolubojovníka. Taková poklidná procházka po hladomorem zpustošeném Irsku, během které zasmušilý hlavní hrdina občas někoho zabije. Po stránce příběhové nic zvláštního, ale mělo to něco do sebe. Vedle samotného tématu je plusem i překvapivě solidní obsazení, kdy se ve víceméně epizodních rolích míhají jména jako Broadbent či Rea. 70%

Zkorumpovaní policajti, politici sledující svoje cíle, dekadence v barcelonských klubech a sociální bouře v režii anarchistů. Výborně poskládaný mix zasazený do věrné dobové atmosféry, jejíž bezútěšnost zvýrazňuje fakt, že se tu nenajde snad jediná postava, která nemá špínu za nehty. Otazník se vznáší snad jen nad hlavním hrdinou v podání jako vždy výborného Tosara, ale i on má k vyloženému klaďasovi hodně daleko. Španělé zase zabodovali. 85%