Morholt

Anglická gangsterka v ritchiovském střihu, která sice nemá takvé tempo a vtip, ale to vůbec nevadí. I tady najdeme klasické postavičky z podsvětí, propletence a překvapivé zvraty či cizojazyčnou (neanglickou) mafiánskou skupinu a ten vážnější háv tomu sedí. Daniel Craig si střihl roli překupníka drog se suverenitou a Siena Miller je fakt kost, ačkoliv jejím půvabům takový prostor věnován nebyl, což je škoda. 85%

Politické drama s přetaženou stopáží, stojící na jediném herci a tím je Sean Penn. A to jsem od herecké filharmonie zde obsazené čekal něco jiného, než pár odrhovaček. Jenže bohužel Kate a Hopkins zde dostali prakticky nulový prostor a Jude Law si vystačil s jedním výrazem po celý film. Do toho jeho nudící monology, milostná zápletka jak z Velmi křehkých vztahů a občas podivně navazující scény. Škoda. Slabších 50%

Zklamání. Snad kromě poslední půlhodiny mi to přišlo takové nezáživné a hodně mi vadily ty flashbacky, bez ktrých by to bylo pro mé oči koukatelnější. Hoffmana a Hawka mam za normálních okolností docela rád, ale tady mi ani jeden nesedl a stejně tak byl pro mě nevýrazný Albert Finney. 50%

Čekal jsem, že mi to zaleze pod kůži a vyvolá to ve mě silnější emoce, protože to si podobné téma žádá, ale nestalo se tomu tak. Byly tu sice dvě scény, u kterých zamrazilo a to byl vůz naložený popelem spálených, v němž si netečně hověli členové komanda a pak zejména "koncert" vězňů, při němž postupovala fronta do plynových komor, ale to bylo trošku málo. Děj je takový nijáký a nedotažená mi přijde hlavně druhá linie příběhu z ženského tábora, které je věnován až příliš malý prostor. Naopak je tu spousta místa pro často zbytečné dialogy, které škodí. Hercky to taky žádná sláva nebyla. Až na Arquetta to byli herci nevýrazní a zejména od Keitela jsem čekal víc. Steve Buscemi nedostal prakticky žádný prostor a na tom poskytnutém svojí roli nemohl nijak rozvinout. Další z filmů, který promrhal svůj potenciál. Slabších 50%.

Příšerní herci, laciné lekačky a celkově debilní příběh, zpatlaný ze všech možných duchařin (kolikrát já už viděl strašidlo v zrcadle?) s komickou vymítačskou scénou jako bonusem. Gary, Gary - máš tohle zapotřebí?

Spousta z nás to asi někdy zažila. Na začátku velká láska, první roky parádní, časem se to zvrtne ve stereotyp a nakonec hledáte cestu kudy ven či kudy dovnitř. No a když už si myslíte, že jste tu cestu společně našli, tak vymyslíte ještě nějákou lepší štreku, ale neuvědomujete si, že je lepší jenom pro vás a ve svý sobeckosti to ani vidět nechcete. Chováte se vztahovačně, házíte vinu na toho druhýho a nedochází vám, že to všechno nakonec může skončit tim nejhorším možnym způsobem. Tak o tomhle tenhle film přesně je a ten, kdo si podobný peripetie zažil, na něj bude koukat jak opařenej, protože tam najde často sám sebe a většinou to neni hezkej pohled, kor když vám to všechno shrne v několika větách blázen coby svědomí. Úžasně zrežírované - Mendes je prostě mistr dramatu a kdybych mu nezáviděl Kate, tak bych přidal i víc superlativů. :D Apropos Kate - tahle ženská by udělala výjimečný zážitek i z Ordinace v Růžové zahradě. V současné době snad po světě neběhá taková herečka a po Předčítači je to v krátké době další její dech beroucí role, kterou zastiňuje všechny, kteří se tu objeví. Ne že by byl Leonardo špatnej, to ne. Rozhodně odehrál svůj vysokej standart, na který jsme u něho zvyklí, ale Katiny úrovně dosáhnout ani nemohl. Pro mě je to ve dvou dnech další stoprocentní záležitost.

Kate, Kate, Kate a ještě jednou Kate, protože to co předvedla nemá obdoby a silně pochybuji, že tenhle její výkon bude kdy překonán. Leda samotnou Kate. Ostatní herci tu pak byli jen jako komparsisté a ač mile překvapil, mě neznámý, David Kross, potěšil jako vždy výborný Ralph Fiennes či Bruno "Hitler" Ganz, tak tady byli zahaleni temným stínem. Příběh samotný byl stejně výjimečný jako výkon hlavní protagonistky. Snad nikdy jsem neviděl něco tak citlivě natočeného od milostných scén, kdy se chlapec mění v muže, přes poznání odvrácené strany pravdy až po vnitřní boj, naději i beznaděj, kterou pociťují oba hrdinové. Daldrymu se povedlo mě po dlouhé době přivést k slzám a za to mu dávám 100%. Vlastně ne - dávám 100% Daldrymu a Kate. Teda Kate a Daldrymu To je nejpřesnější. A vážně by mě zajímalo, co je to za jelita na té Akademii, že dají Oscara za scénář, režii a nejlepší film takové průměrnosti, jakou je Milionář z chatrče.

Možná to bylo překombinované a sem tam přitažené za vlasy, ale přesto to bylo geniálně propracované do toho nejmenšího detailu. Stejně tak se podařilo Parkerovi vybrat herce. Kevin Spacey jako vždy výtečný a na Kate se dívám rád i na fotce, ale kdo mě nejvíce překvapil byla Laura Linney v roli bojovnice proti trestu smrti. Myslím, že to byla její nejlepší role, ve které jsem jí kdy viděl. Jinak konec mě dostal. Od půlky jsem si myslel, že jistojistě vím, kdo je vrah, ale na konci se moje jistota zhroutila jak domeček z karet. Zkrátka perfektní. 90%

Soudní satanistické drama mě svou temnou napínavou atmosférou docela dostalo. Líbily se mi i justiční přestřelky u soudu, ačkoliv to bylo natočeno s jistou rutinnou. Na druhou stranu si říkám, zda se dá při soudních přelíčeních na filmových plátnech přijít s něčím novým a neotřelým. Laura Liney má pořád šmrnc a roli právničky zahrála výborně. Stejně tak Tom Wilkinson jako kněz a Jennifer Carpenter, které jsem tu posedlou Emily fakt věřil. Nicméně o čem se mi bude zdát je scéna vymítání. Promiň Vymítači, ale ačkoliv jsi klasika všech klasik, tak na tohle zkrátka nemáš. No a nakonec jsem si, blbec, pustil po zhlédnutí filmu autentickou nahrávku z vymítání Anelise Michel a musim říct, že mi to vůbec, ale vůbec neudělalo dobře po těle. Díky bohům, že jsem se aspoň neprobudil ve 3:00, protože to už bych si asi dal dobrovolnou kladivovou narkózu. 90%

Drama o touze státu po kontrole tisku a o tom, že většinou se mu to nakonec podaří. Kate Beckinsale v roli novinářky, která je vláčena kriminálem kvůli nepohodlnému článku, podala pravděpodobně zatím svůj nejlepší výkon a už to není jen panenka s perfektní postavou a hezkou tvářičkou. Roli právníka si s bravurou střihl veterán Alan Alda. Matt Dillon a Vera Farmiga nikdy nepatřili k mým oblíbencům, ale Dillon se zvláštního žalobce zhostil na jedničku a byl to přesně ten typ, kterému by jste nejraději jednu natáhli. S Farmigou už to bylo o něco horší, ale tentokrát mi nevadila. Příběh sám o sobě ubíhá lehce rychlejším, ale přesto plynulým tempem a myslím, že na své si přijdou i příznivci thrillerů, protože jejich atmosféru toto drama občas navozuje. A konec? Ten jsem zkrátka nečekal a nejen na té zdrojové frontě. 90%