Recenze (6 988)
Peklo Manitoby (1965)
Vinetů má klóbrc a občas se zablejskne nějakym tim úsměvem. Jinak všechno při starym a to je dobře. 60%
Klub vyvolených (2002)
Kline. Tohle byla jeho show. V jeho podání nebyl profesor Hundert Mirkem Dušínem ani patetickým žvanilem, ale zásadovým čestným člověkem, kterého jsem mu bezezbytku uvěřil. Naopak Hirsch byl tím, kdo tady spíše kazil a je to on společně s nedostakem emocí, co mi brání hodnotit maximálním způsobem. 80%
Fugitive Pieces (2007)
Trauma z války podané nezvyklým způsobem. Vlastně ani nejde o hrůzné zážitky hlavního hrdiny jako spíš o pocit viny a trápení se nejasnostmi kolem osudu jeho sestry. Film plný emocí a perfektních herců jimž dominoval Rade Šerbedžija. 90%
Dákové (1967)
O něco lepší než průměrné americké sandálovky, kterých hollywoodská produkce v tomto období chrlila mraky. Dívat se na to před 40ti lety, tak jsem nadšený. Teď je to tak za 50%.
Atentát na střední (2008)
Na jedné straně klišé o školním otloukánkovi, jenž roste záběr od záběru a na druhé netradiční přístup k studentské tématice v rytmu klasických detektivek. Dohromday to působilo nevyváženě a předvídatelně, ale přesto to dokázalo bavit. Snad proto, že hlavní hrdina tentokráte nebyl vztek budící fracek či díky rozumně nadávkovaným vulgaritám, které filmy z americké střední tradičně provázejí. A na závěr bych zmínil skupinku školních vyvrhelů v čele s Tanyou Fischer, která mi ve své stupidnosti strašně sedla. 50%
Krvežíznivé opice (2007)
Už sám název napovídá, o jako zhovadilost půjde, ale realita předčila všechny možné i nemožné představy.
Minotaur (2006)
Kdyby se aspoň drželi tý legendy, aby to mělo nějakou hlavu a patu. Ale to je jako házet hrách na stěnu. Strašnej výplach.
Město (2010)
Affleckovi se sice nepovedlo dosáhnout kvalit Gone Baby Gone, ale i tak stvořil výbornou irčanskou kriminálku protknutou nadupanou akcí, která si razí cestičku ve staromileckých stopách tohoto žánru. 80%
Velký tlustý lhář (2002)
Giamatti a nic. 10%
Šest vražd stačí, maminko! (1994)
Zatímco svět pomalu doceňoval Volný pád jenž táhla dvojice Schumacher-Douglas, spojila se paní Roseová-Turnerová s Johnem Watersem, aby bejvalýmu ukázala, že je nejen dobrá herečka, ale aby si z toho jeho aktuálního fláku i tak trochu vystřelila. To první se jí povedlo beze zbytku, v tom druhém byly rezervy nejspíš proto, že Waters vlastně pořádně nevěděl, co chce točit, takže vznikl slepenec satiry, parodie i klasické rodinné a černé komedie. Pan režisér si toho halt vzal moc a nepodařilo se mu všechny komediální žánry sladit, což je někdy až zoufale vidět. Nicméně převládají pozitiva a soudní proces je prostě boží. 60%