Pignon

Možná to byl záměr, možná ne, ale těch paralel s Láskou a smrtí od W. Allena jsem tam několik zaznamenal, ale celé to působí křehce, nepovýšeně a má to celé působivé kouzlo. Asi existuje nějaké tlačítko, spouštěč, který odhrne oponu lidské nevědomosti a ukáže některým několik miilimetrů odhalené úplně nahé pravdy.

Já to tomu Adriánkovi přeju. Jinak by se na Strahov nepodíval.

Hodinu čtyřicet minut jsem hypnotizovaně a nevěřícně zítal na plátno, co to je za stále děsivější kousek. Za trest bych to nechal scénáristu a režiséra (Rodriquer???? Roberte!!!!🙈) 12x skouknout, aby jim to resetovalo mysl….

Trochu moc milé, na to, jaký pošuk by ta matka musela být, ale na běžných dobře zvládnutých filmových disciplínnách tento film netroskotá. Hlavní hrdinka, na kterou je kamera většinu času namířená, je vybavena ucházejícím exteriérem, doba primitivních osmdesátek je na omak věrohodná a hepáč taky vykouzllili. Kazeta Morriseyho od Evy mi v roce 94 dělala ve sluchátkách neskutečně dobře.

V plném proudu pálení mostů z minulosti, jsme dnes (23.4.2023) zhlédli z videokazety film z dávných klubových dní. Nic to nezměnilo na mém bodovém náhledu, jenom už víc kormidluji loďku soudce v podání J-L Trintignanta. Je to docelá dobrá hříčka o transpozici příběhu z minulosti do přítomnosti a zároveň sledované jedním z tehdejších hlavních protagonistů. I když kdo ví, jaky tys to Krzysztofe vlastně myslel….za chvíli bude ámen s tou kazetou, na které máme film zaznamenaný a poté i s námi. Dovolil jsem si trochu toho závěrečného patosu, on by to K.K. pochopil.

Něco na tom dementovi bude.

Jestli by toto byla cesta, jak znovu porazit Říši zla, tak bych do toho šel. V tomto vyladěném Moskviči vše fungovalo a bylo to velmi koukatelné. A zase jsem o jeden dílek Tetrisu chytřejší.

Čistá a odzbrojující legrace. Francouzi trhli plátnem času a udělali film, který by obstál v nejlepších letech jejich komedií.

Vraťte se do minulosti a zrušte záměr Netflixu točit filmy o cestování časem.

Nevím, jestli by si Erich Honecker taky nepřál,aby se mu Walter Ulbricht nepřipojil z roku 1968 do roku 1989 a nevytáhl ho z toho průseru, ale ten zjevně tolik štěstí neměl. O Cisucescovi ani nemluvě. Trochu méně napnutá tetiva time framu by neškodila ani tomuto filmu.