Rebeca

Psát komentáře k starším a mnohokrát hodnoceným a recenzovaným filmům, aniž by to vyznělo jako kopírování, je obtížné. Napíšu tedy jenom - ne tak dobré, jako Četa, ale 4* jsou málo. "Ne tak dobré" ne ve slova smyslu kvalitativním, ale ve smyslu tlaku a síly, která na diváka působí a nutí ho o snímku přemýšlet jakožto o dalším zobrazeném konfliktu z minulosti a následně o historických souvislostech; o to víc, že se jedná o osobu režiséra a částečně i scenáristy Olivera Stone, kterého beztak můžeme buď a) respektovat, anebo b) absolutně odmítat.

Par excellence - unikátní - není co vytknout - (zdánlivě) bezemoční hlavní postava "obyčejného člověka-holiče" (moje první setkání s B.B. Thorntonem)- zlomová situace spáchání zločinu, kde jako svědci vystupují figuriny obchodního domu - atmosféře noir nahrává černobílý obraz a muzika (jak by ne... Pan Carter Burwell a navíc - prostoupeno genialitou klasické hudby..), dialogy i monology logicky navazující, bez patosu, a sebelítosti; s vysokou "dávkou" sebereflexe. Vskutku, výborně scénáristicky vymyšleno. PS.: "A tak jsem tady. Je zvláštní vědět datum vlastní smrti. (...) když to vidíte v celku, přinese to klid. Ničeho nelituju. Dřív jsem litoval, že jsem holič."  Poslední záběry na elektrické křeslo... Abych nezapomněla na pána za kamerou - ano, prostě ANO :)

Podobně jako s dokumentem Štastně až navěky - není se s kým ztotožnit ani koho pochopit, resp. podpořit. Všichni a každý s každým(ou), všude a (možná) i najednou. Lásku ve snímku Hranice lásky nehledejte, protože tam žádná není.  Nosným "pilířem" scénáře je soulož, která je velmi "nápaditě" pojmenovaná jako  "otevřený partnerský vztah, sexuální svoboda, či polyamorie". Film se  zčásti zbavil povrchnosti a prázdnoty v posledních cca čtyřiceti minutách, ve kterých se  ale ve výsledku jenom brečí nad rozlitým mlékem...; Herecky zajímavá jedině Hana Vagnerová, která (tentokrát) bez afektovanosti předvádí svůj talent i půvab.

Kvalitně a obsáhle zpracovaný dokument; osobní zkušenosti, jenž vedou k "pro" i "proti", argumenty, zdroje, výpovědi přímých účastníků "experimentu". BTW.: logicky nastupují otázky - jaké asi "výzkumy" se provádějí v současné době mega-rozmachu přírodních a technických věd a technologií? tady nebo spíš někde jinde... kdo jsou tzv. dobrovolníci? co bude "odhaleno" za 60 let?  a co zůstalo, zůstáva a zůstane neodhaleno, neobjasněno, ale hlavně nezveřejněno?

"Já mám vážně strach, že ty naše rozpory přerostou do ulice a bude to mít vlyv na život města a státu, protože Josífek (synek) dělá na Hradčanech topiče a  Růžena (dcerka) je ve Výskumním ústavu národního zdraví a říká se: jaká rodina, takový stát." Inu - svatá pravda, nemyslíte? a taktéž "Dejte sem smích a smrt je mrtva - to řekl jeden veliký umělec". Jsou filmy, které nestárnou, z důvodů vyřčených i mlčenlivých pravd, láskyplného humoru, nezraňující ironie i zobrazení štěstí, které oceníme až po letech a Láska jako trám je jedním z nich. Krom toho - herecký a režijní klenot.

Rituály, zvyky, stereotypy... a znovu a znovu, každý den - do "bodu" rozvařených brambor ... pak nastane "dominový efekt"... geniální i těžko uchopitelný snímek ...

Arthur Miller - divadelní hra o dvou dějstvích v tv podobě - drobný muž, drobné kroky s těžkými kufry tak typickými pro obchodní cestující....One man show pana Dustina Hoffmana o životní prohře, o ztráte svého snu, o uvedomění si této prohry a neschopnosti se s daným faktem vyrovnat i nekončící vzpomínky; to vše směřující až k šílenství. Excelentní "starý" poctivý dabing - v podání Pana Ladislava Mrkvičky & comp.

Lehce nadprůměrný black&white životopisný film s ne-docela režisérsky konkrétní koncepcí ale nadstandardním výkonem Sama Rileyho v hlavní roli; pár srdceryvných scén, nekonečný boj začínajícího umělce s nedostatkem financí /i vnitřními démony a epilepsií/ a rodinou na krku, touha po "čerstvém vzduchu" ... Mně osobně částečně cizí ale přesto výborná punková muzika v live verzi.

uf....! ještě teď mám vytřeštěné oči - co jsem to vlastně viděla a co slyšela...?!

"Uveďte jediný důvod, proč se ráno probouzet?""Nevím. Čekám, až mi zemře pes, abych se mohla zastřelit."Doopravdy platí, že výjimka potvrzuje pravidlo - alespoň tak dobré jako knižní předloha. Olive působí na okolí (i na to nejbližší) nekompromisně a tvrdě i bezcitně, ale zdání klame - bez rozlousknutí nezjistíme, co je pod skořápkou... Vynikající Frances McDormand.