Rebeca

... bylo použito víc vyšetřovacích verzí, DNA pachatele: nezjištěno ... :D

Zvědavost, marnost, přepych, frivolnost - msta, zločin, válka... etudy končící v jámě a zality betonem...

Japonsko v roce 1940, před leteckým útokem na Pearl Harbor; atmosféra už ale vzhledem na situaci v Evropě houstne a každý den je potřeba vzdávat náležitou úctu císařovi; Asakuská divadelní čtvrť, Divadlo smíchu, jeden cenzor, scénárista a výslechová místnost - tolik k lokacím snímku. (!obsah) Cenzor, pan Sakisaka je človek, jenž vzbuzuje strach; na druhé straně ale potlačuje své touhy, protože je přesvědčen, že své představy není schopen realizovat a tak raději kritizuje a "škrtá" tvůrčí práci jiných z prostého důvodu: je to jednodušší. Má promyšlený nebo nalajnovaný systém, jak to dělat. Červené štítky označují nevhodné části textu a čím je jich více, tím nižší je šance na schválení scénáře. S žadatelem, či spíše obětí rozehrává psychologickou hru slovíček, aby ho "nachytal"  a výtvor mohl opatřit razítkem "Neschváleno". Nejprve si s ním hraje ("Klid prosím, mučíme jen zřídka...") a pak ho postaví před realitu ve spojení se svým heslem: "Všechno zakázat! Zámek-pažba-hlaveň!" Nepomohou ani pozornosti žadatele typu fazolových koláčků. Je nekompromisní, ale něco  v něm začíná "tát" pod vlyvem mladého a ambiciózního autora (každý den s novým motýlkem u límce košile) Hajime Tsubakiho. Ten napsal parodii na Romea a Julii, která však podle cenzora byla podobná pojídání sushi vyrobeného Churchillem. Dostane tedy šanci na opravu ve lhůtě 24 hod a další den jsou mu předloženy nové požadavky na korekturu atd., atd., až do doby, než pan Sakisaka sám přiloží "ruku k dílu" a najednou je z něho spoluautor! To byl tedy šikovný tah od Hajimeho - podal pomocnou ruku nešťastnému cenzorovi a tím  mu poskytl podporu a vyřešil i svůj problém. Směřovalo by to k happyendu, ale kdepak - v poslední třetině se to zašmodrchalo ("Chci komedii beze smíchu"), v neprospěch hlavní postavy, až nakonec...obsahově už fakt ani písmenko.   Podtrženo, sečteno: originální scénář, kvalitní režie, vynikající Kódži Jakušo (musím napsat: zas a znovu, viz Dokonalé dny) i Goró Inagaki. Navzdory velkému rozdílu ve zkušenostech těchto dvou herců, jsou na plátně dobře sehraní. Inagakiho hravá nevázanost je úplně přirozená. A nesmím zapomenout na nápaditou práci kamery: pan Hiroshi Takase ovšem není uveden jako tvůrce u tohoto snímku, ani se nenachází v databázi ČSFD, i když nasnímal i další filmy. Jak je u mně zvykem, všímám si muziku jako důležitou součást vyznění díla: tady je v absolutním souladu s příběhem. Velice fajn, příjemná podívaná. Apropos, ke snímku jsem se dlouhou dobu nemohla dostat; moje opětovné Děkuji tedy směřuje k EP a partičce kolem WK :)

Objektivně vzato - víc jak na 4* to není, ale (subjektivně) se filmečku podařilo, abych se na chvíli cítila jako dítě, ktoré objevuje a usmívá se u toho... nádherná postavička v červených šatech a slušivém klobouku, který navíc i pomáhá :)

Nejprve k obsazení, když dovolíte. Pro mně jsou to hvězdy první velkosti, elita v pravém smyslu slova - pánové Mistrík, Chudík, Kvietik, Haverl, Müller, Romančík, Rajniak, srovnatelné svým mistrovstvím se světovou "starou hereckou gardou" v zastoupení De Nira, Al Pacina a dalších. O srovnání možností, resp. podmínek samozřejmě nemůžeme mluvit. Ale o čem můžeme mluvit, je absolutní herecká profesionalita a dovednost; je možné to snad posuzovat jako zastaralé? Neexistuje,  a pokud ano, pak musím napsat, že se herectví v rámci bývalého Československa, nebo chcete-li Česka a Slovenska neposunulo (až na výjimky) kvalitativně dobrým směrem, žel. Moc, moc mi chybí tzv.  Televizní pondělky.  Někteří z vás ví, o čem mluvím.  K (nesmyšlenému) příběhu: vojenský tribunál soudí obžalovaného kapitána Henriho Wirze, který se stal v kauze obětním beránkem a na kterého padla celá vina za hromadná úmrtí zajatců v táboře; je nasnadě otázka viny a trestu, rozhodnout se musí zákonně a spravedlivě, a  taky platí: v pochybnostech ve prospěch obžalovaného...(to funguje "de iure" i v současnosti, horší je to s "de facto", to jsou ale jiné příběhy). Samozřejmě v rámci rozhodování senátu nastupuje morální dilema - uposlechnout vojenské příkazy nadřízených a ztratit sebeúctu, nebo se vzepřít, odmítnout poslušnost a řídit se svědomím s následkem ztráty vlastní existence?

... sentimentální, no a co...? Za potápěčskými brýlemi stejně nejsou vidět slzy... :) (https://www.youtube.com/watch?v=j0YSFvPTm2A)

Njn - nakonec, ve filmu to bylo vysloveno, tak to lze použít i v komentáři : Prasopes, který pije mrtvou vodu a u toho heiluje. To je Večírek pana Suchánka (smíchopláč)...

Co je NPC jsem se dověděla před chvilkou z Google - počítačové hry jsou úplně mimo můj horizont zájmu, ale Hardly Working je dobře udělaná simulace - ubíjející sice ale paralela s otrockou prací není čistě náhodná. Umělecká skupina Total Refusal plus podcast.

Koncentrovaná filmová hloupost... Nehodnotím,  nebyla jsem s to zhlédnout film do konce - velké špatné, pane Vetchý... :(

Obsadit dvě herecké hvězdy (vedlejší postavy: pardon, ale casting se moc nepovedl...), napsat scénář na základě prožitého o dopadu diagnozy stařecké demence na nemocného i jeho nejbližší, vztek, hádky, křik, objetí, policajti s tzv. nežádoucí formou chování a s IQ automatické pračky ((což byl pravděpodobně onen komediální (?) prvek)),  paní Rázlová kouřící marjánku atd atd.... to jednoduše nestačí (nemluvě o některých vyloženě chabých  dialozích - "zásluha" scénáře). Snímku chyběla přirozená empatie mezi postavami navzájem i schopnost  vyvolat empatii s postavami u diváka (chlad, odstup). Úplně stejně jsem to vnímala i u Promlčeno, ač pod jiným režijným vedením; takže to vypadá, že je to i o panu Rodenovi. Nelíbí se mi, že na něho ukazuji prstem - vážím si ho (ku příkladu jeho výkon v Masarykovi, Čtyřech sluncích, i Nikdy nejsme sami), žel - nepovedlo se mi na snímek "napojit".