Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (228)

plakát

Televizní společnost (1976) 

"Toto je příběh Howarda Bealea, zavražděného z důvodu nízké sledovanosti." "Network" je Lumetův film, který ho představuje jako badatele v sociologickém výzkumu, jenž zkoumá kumulaci pasivity lidské pospolitosti, s čím dál méně častým používáním zdravého rozumu. Spisovatel/scénárista Paddy Chayefsky se inspiroval skutečnou sebevraždou hlasatele v přímém vysílání. Peter Finch hraje Howarda Bealea, který je ve své práci opomíjený kvůli nízkému ratingu sledovanosti jeho zpravodajského pořadu. Přednese tedy naživo hrozbu, že se zabije před kamerami, aniž by byla za tím schovaná vypočítavost - je to ve skutečnosti reakce na velký psychický tlak, jenž je na něho vyvíjen. Ale to představuje potenciál pro ty, kteří TV vnímají jako zábavu za každou cenu, objevování nových a nových senzací, a hlavně a především studnu na dolary – zejména pro ambiciózní producentku Dianu Christensen (skvělá Faye Dunaway v roli vypočítavé mrchy, neschopné citu a prožívání opravdového vztahu). S použitím tónu cynismu Network nabízí konfrontační podívanou s prvky jasnozřivosti a nelze nezaregistrovat depresivně působíci příznaky dehumanizace.     Další ne nepodstatnou linií je vývin mimomanželského vztahu muže a ženy v tomto pokřiveném prostředí. Muž (Max, dlouholetý přítel Howarda Bealea a vynikající Wiliam Holden) jako zásadový charakterní člověk, který na čas ztratí orientaci v životních hodnotách a žena (Diana  jako mrcha - toto hanlivé označení myslím spíše z úhlu její sebestřednosti, než-li z úhlu jejího pohlaví). Divák ale logicky počítá s nevyhnutelným koncem vztahu tohoto druhu s následkem Dianiny opuštěnosti. Ano - závěr je přitažený za vlasy, ale obraz smrti Howarda Bealea, jenž byl zastřelen v přímém přenosu, představuje výkřik, který ale prakticky zaniká v dalších obrazech na TV obrazovce v televizním studiu, povětšině reklamního a bulvárního charakteru. Nepříjemné, kvalitní a nadčasové drama.   P.S.: Excelentní dabing hlavní postavy H. Bealea panem Vladimírem Brabcem.

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) 

12 různych charakterů, 12 různých povah, 12 různých životních postojů. Film  nezískal jediného Oscara, a přesto je považován za jeden z nejlepších filmů všech dob. Brilantnost "12 Angry Men" nespočívá ve speciálních efektech nebo snad v tom,  že ohromí. Je to jednoduchý, přímočarý film, který má skvělý scénář a je perfektně zahraný. Porota rozhoduje o osudu ještě chlapce, obžalovaného z vraždy svého otce. Případ se zdá být jasným, na základě výpovědí očitých svědků a počátečné hlasování je 11-1. Jeden porotce, pan Davis, se hned od začátku vyčleňuje - má jisté pochybnosti o chlapcově nevině, ale výrazně pochybuje o jeho vině a jeho smysl pro zodpovědnost mu přikazuje rozvířit debatu, aby hlasování změnil, protože rozhodnutí poroty by mohlo být fatální. Ve své době podal Henry Fonda (jako pan Davis) skvělý výkon. Přesto je jeho brilantnost podceňovaná. Není to žádné okázalé herectví. Fonda hraje porotce číslo 8 - architekta, který je schopen klidného uvažování a analýzy a  zdůvodňuje, že fakta nemusí být taková, jaká se zdají. Je tak normální, tak každodenní, že nepotřebuje hrát. Podmanivost jeho postavy je v tom, že je obyčejný. Září i zbytek obsazení. 1: předseda poroty, který se zjevně stává nepohodlným. Je čím dál tím víc zřejmé, že mu situace přerůstá přes hlavu. 2: tichý a nenáročný člověk -  preferuje žít svůj život v neviditelnosti. 3: spolu s Fondou podává jeden z nejsilnějších výkonů jako muž, který se jeví silnějším než ve skutečnosti je a jak čas plyne, odhaluje ze sebe víc a víc a jeho konfliktní vztah s vlastním synem je jeho Achillovou patou schopnosti rozhodovat jako porotce. 4: intektuální, namyšlený makléř s vypočítavým přístupem k procesu. 5: muž, který pochází z podobných sociálních poměrů jako obžalovaný a jelikož se vypracoval, snaží se vyhnout  konfliktům jako takovým. 6: jednoduchý člověk s odhodláním. Otevřeně přiznává, že všichni ostatní v místnosti jsou kvalifikovanější než on, přesto bere svou povinnost vážně a bojí se, že se zmýlí. 7: tento porotce  necítí žádný morální ani emocionální zainteresovanost v případu a působí roztržitě. 8: výše ​​zmíněný Fonda. 9: starší člověk, jehož zřejmá moudrost a nadhled se silně projevují a nakonec i prosazují. 10: zjevně bigotní muž, který neváhá hlasovat "vinen" pouze na základě svých předsudků. 11: hodinář - je pečlivý a přesný a taky schopen zohlednit postoje ostatních. Působí klidně a ohleduplně, ale těžko zvládá apatii porotce 7. 12: mladý obchodník, který se naučil umění vyjednávat, ale také kličkovat a podvolit se, když je potřeba. Film se z velké části odehrává v porotní místnosti a stojí na dokonalých dialozích mezi těmito 12 muži. Scénář Reginalda Rose hluboce odhaluje pravou povahu člověka. Film bez speciálních efektů a akce, ale neustále napínavý, zajímavý a sugestivní. "12 Angry Men" přibližuje americký justiční systém. A přesto také hluboce zkoumá způsoby, jakými se k sobě v každodenním životě chováme. Zůstává zásadním a kritickým dílem americké kinematografie.   P.S.: V pochybnostech ve prospěch obžalovaného...

plakát

Michal Hrůza: Sebestředná? (2023) (hudební videoklip) 

Zpozorovala jsem někde na pozadí obrázek Davida Bowieho a i když nejsem a nikdy jsem nebyla jeho fanynkou, je to to jediné, co mně na klipu zaujalo.. Tak nevím, asi mně taky ovládla sebestřednost.... :))

plakát

Zahrada (1968) 

"Zahrada" disponuje (ne)uvěřitelnou sílou výpovědě a rok 1968, ve kterém pan Švankmajer natočil film určuje optiku, skrze které se na snímek díváme a "překládáme" si jeho obsah pro sebe. Ale ta nadčasovost, kterou toto (podle mně jeho nejkvalitnější) dílo vlastní,  nás přímo vyzývá použít obsah, sdělení a přesah (ten především) na jakoukoliv dobu i kulturu, která přímo či nepřímo "našeptáva" člověku, resp. vyvíjí na něho tlak (dnes především prostředníctvem médií  - tradičních, ale zejména internetu), aby dělal to či ono, choval se tak či jinak, (ne)zveřejňoval své názory, věděl a použil to či ono na toho či onoho a  "myslel správně", v konečném důsledku - nevyčníval z řetězce živého plotu...(jinakost vzbuzuje vždy podezření, hm) Hlavní hrdina svým přístupem nemohl být lépe a výrazněji ztvárněn. "Zahradu" vnímám jako memento.

plakát

Jiný druh lásky (1988) (hudební videoklip) 

Napodruhé jsem to pustila bez zvuku.... oh, to byl dobrý nápad... :))

plakát

Whiplash (2014) 

Dostat z člověka víc, než od něho ostatní (a možná i on sám) očekávají. "Whiplash" je šílená podívaná, téměř sportovní utkání, souboj dvou Silných Osobností, adrenalin. Damien Chazelle se chopil tématu, který není nikterak výjimečný - vztah mezi studentem a jeho učitelem, a šel ještě dál, když vytvořil psychologickou studii na plátně. Jak daleko jsme ochotni zajít, abychom uspěli? Ale i jinak - jakou sílou jsme ochotni tlačit na někoho jiného, ​​aby dosáhl úspěchu? Snímek působí podobně jako sólo na bicích, stoupá a klesá stejně jako naděje a touha Andrewa (M.Teller) zazářit, aby se vzápětí zřítil. Šance se může objevit pouze jednou za život, v jediném krátkém okamžiku, kdy můžeme zapůsobit na okolí, jenž má potenciál změnit náš život. To štěstí má i Andrew. Jeho první setkání s budoucím mentorem však zdá se nedopadne dobře (ovlivněn i strachem začátečníka z autority), ale je to ze strany Fletchera (J. K. Simmons) pouze kamufláž, jakýsi způsob výukové techniky, či stimulu. Je nezastavitelný, bez jakýchkoliv mantinelů když zpozoruje talent mezi svými studenty. Používá techniky ne nepodobné teroru, které vyústí v maximálně vypjaté situace: hází nábytkem i vulgarizmy na všechny strany, manipuluje, ponižuje a fyzicky ho mučí, když ho zastavuje a vzápětí nutí neustále opakovat sóla na bicí, dokud Andrew nekrvácí. Ale ta krev živí Andrewovu hudební vášeň, je jeho hnací sílou. Nenechá se zlomit a paradoxně se stává sebejistějším, dokonce je schopen oslovit dívku, která se mu líbí a s kterou se předtím bál mluvit. Miles Teller jako Andrew odvádí nejlepší práci své začínající kariéry a skvělým způsobem se dostal do role (zkušenosti i autenticita zde), která představuje především jakousi míchanici nejistoty i sebedůvěry, vášně, posedlosti a elánu, a ta míchanice, ta je půdou, z níž talent žije. Mimořádným způsobem se mu ale podařilo zobrazit i to, co dokáže s člověkem udělat ctižádost, která přerůstá pod vlivem mentora v bezohlednost, jenž ho izoluje od jakýchkoliv vztahů a logicky nastupuje samota. Pokud jde o J.K. Simmonse (jehož postavu nikdy nevidíme za denního světla a i to podtrhuje jeho vnitřní temnotu), Fletcher  by mohl působit dojmem karikatury, kdyby se "dostal do rukou" špatného herce. Je to postava s výraznými rysy psychodiagnozy - přehnaný, urážlivý učitel, despota až maniak. Simmons ale není špatný herec. I poté, co se na plátně díváme jak prosazuje hrubý nátlak, zjistíme, že nás Fletcher přitahuje. Evidentně není zastáncem teorie "chvály za každou cenu", kde je povzbuzování neustále v popředí jako výukový nástroj a každé dítě dostane medaili už i jenom za účast (i rostlina, když ji přespříliš zaléváme nevykvete, ale začne hnít). Pochopitelně, Whiplash má i svoje slabiny - třeba nedostatečně propracovaná linka vztahu Andrewa s otcem, i věrohodnost smíření soupeřů při náhodném setkání (v době, kdy už ani jeden nepůsobí na škole) a přitom měli tak zdrcující konflikt. Snímek kvalitativně nestojí pouze na výkonech Simmonse a Tellera, je to i vynikajíci kamera a střih, ty tvoří základ pro dynamiku a  až akční tempo. Sharone Meir a Tom Cross nás postaví přímo na pódium s Andrewem a Fletcherem, zvláště ve vyvrcholení, které vytváří více napětí než jakýkoliv thriller. Název odkazuje na skladbu hranou několikrát během filmu, ale také na šlehání bičem v rychlém tempu. Snímek, který si zaslouží minimálně respekt. Vynikající ! P.S.: Závěrečný pohled do očí, ve kterém můžeme přečíst vše, v co se talent rozhodně proměnit dá...

plakát

Noc na Zemi (1991) 

"Ta hrstka květin na hrobě je to jediný co mám..." (Tom Waits)      "Noc na zemi" určitě není stěžejním snímkem pana Jarmuche, ale (čistě subjektivně) je to jedna z nejlépe fungujících náplastí na náročné chvilky života vezdejšího. Skvělá projížďka. Pohled na život z úhlu osoby sedící na zadním sedadle i za volantem s nanejvýš kvalitním hereckým obsazením. Potěšení z příběhů. Momenty propojení. Svéráznost a empatie. Osobitá pocta dílu finského filmaře Akiho Kaurismäkiho v povídce páté ("Burský oříšek"). Na straně druhé se očekává vysoká míra tolerance k formě a především obsahu "mluveného slova", a to zejména u pana Benigniho :))

plakát

Velké zvíře (2000) 

Zásahem osudu se na zahradě postaršího páru objeví velbloud. Už samotná přítomnost tak exotického zvířete ve vesnici vzbuzuje symboliku. Velbloud v roli jakéhosi kříže, který nečekaně padá na ramena hlavních postav.   Zpráva o "daru", který rodina Sawických obdržela, se mezi místním obyvatelstvem rychle šíří. Zpočátku zvíře vzbuzuje rozporuplné reakce i údiv a je s ním zacházeno jako s místní atrakcí. Přístup obyvatel však začíná být pro majitele velblouda čím dál víc zatěžující, rarita se stává jinakostí, posuzována místními jako nadřazenost.   Režisér hledá odpovědi na otázku "Proč ne já?" Odpověď ve filmu ale není - jediným řešením této situace je rovnost. Je lepší vrátit se do původního stavu, kdy toho nikdo a vlastně každý moc nemá a všichni jsou tak nějak šťastní (?).  I když se jedná o nedokončený scénář pana Kieślowského, je cítit jeho záměr.  Nakonec, celá jeho tvorba je založena na přesném pozorování lidského chování a charakteru a kladení těžkých otázek, které často vedou ke smutným závěrům. Stuhrovi se ale podařilo  prosadit vlastní koncept bez toho aby scénáři jakkoliv ublížil – s předvídatelností, pohodovým tempem, přímočarostí ale i výmluvností. Inu - člověk s poetickou duší. Krásně jste si s tím vyhrál, pane Stuhre. Děkuji, ... za "Amatéra" a tak vůbec...

plakát

French Water (2021) 

Technicky dokonalé, zajímavý hudební podmaz, krásné známé tváře. Toť vše. Tvorba na zakázku.