aluna

Plechovej ňunínek Igráček versus japonská designová plechovka energydrinku, pěknej taťka "všechnoposeru" Jack-man, "Kate" Lilly je opět ženskou do nepohody s ryze pánskými dovednostmi, frackovitej klučík, co nepadl daleko od stromu, přítomnej patos na ještě docela únosný úrovni a hlavně hej! - je to sakra zábava! Některý kluci maj Willyho, jiný Lassie, další svý vlastní Terminátory a tenhle má Atom. A víš, co je nejlepčejší na tom? Co? Že ho nemaj ty politici. Co? No ten atom....

Nevím, kterej z nich byl nechutnější - jestli arogantní manipulátorská svině, která si se svým oddaným pejskem hrála prostě proto, že ho nechal, a když se jeho porobě náhodou mimořádně vzepřel, najednou se scvrknul v nesebevědomou rozklepanou kuličku a rozbrečel se jak puberťák (no, však taky byl), nebo pokryteckej slaboch, co si svoje malým tyranem pošramocený "mužství" vybíjel na své ženě a jednoho i druhýho přesvědčoval o lásce, aby je následovně opět opouštěl. ???

Protože takový lidi pachtící se od vejplaty k vejplatě, bojující s věčně praskajícím odpadem a vetřelčími slimáky, chybující a celkem pochopitelně snící o "něčem lepším", i kdyby to bylo jen chvilkovou iluzí, tady prostě jsou. Stejně, jako teengeři pocházející z takových rodin a "rodin". Taky kvůli troše nostalgie, kdy vesnický klubovny a pařby jsou všude během let telecích dost podobný a "zbožnýmu" přání, aby se šlo ze všeho vyvlíknout větou: "Du se vychcat." tak snadno jako tady. Mínus za ten vydřislzáckej skorozávěr, ale to je jen špatný stéblo Slámy v ucházejícím tuzemským poli pšenky, kvůli kterýmu celou várku rozhodně vyhazovat nebudu. Už jen proto, že úrody je málo. Na každý slunce jedna hvězda. "Čty-ři hvě-zdy sví-tí nad hlavou...."

"Víš, voni se daj kolikrát nafotit takový věci, který často s pravdou nemaj nic společnýho. A to je nebezpečný." Já jsem poměrně patriotka, a tak ve válce barev má tenhle originální počin s roztomilou mě pobavivší zápletkou, že "na vlastní oči" nemusí nutně znamenat "na tuty", zelenou.

Všechny filmy o hudebních legendách mají stejnej průběh - outsiderství, leč talent - snaha o průlom do světa - radost z něj - sláva - zbavení se břemen v podobě manželek, co doma máchaj plíny - milenky - deprese z vytoužený získaný slávy - a pád. Někdy následuje "recover" fáze, leč většinou se o takovejch netočí. Všechny mají schopnýho hlavního představitele (Kilmer, Phoenix a jemný Riley, jehož smutnej kukuč znásilněné divy mě bude provázet ještě dlouho). Control se odlišuje svým ryze melancholicky černobílým pojetím, specifickou, depresivní hudbou JD a faktem, že zde nefigurovaly divoký drogový večírky s haldou grupies a rvačky, ale často stačí jen démoni čistě (skoro)přírodní. Nevím, do jaký míry je zde život Iana Curtise, kluka, co byl fascinován legandama, který to zabalily v mládí a tak se k nim pod tíhou okamžiku zbytečně přidal, zkreslen očima milující Debbie, podle jejíchž memoárů film vznikal, ale uslzenej pohled poraženýho kolouška a specifickej epileptickej tanec si budu tak jako tak pamatovat ještě dlouho. Poslechu JD pro mě dodává Control další rozměr. A o to mi šlo.

Halucinogenní mišmaš s posláním, že když jste věčně vožralý, žerete všechno od jedu na krysy až po Okenu a "omylem" střelíte manželku do hlavy, moc vám nejde pracovat, takže máte tendenci devastovat všechno, co psací stroj jen připomíná. Bukowski, Burroughs, Ginsberg a celá tahle bohémská beatnická partička jsou asi těžký věci pro plátno a "čuňák" Cronenberg se s tím popasoval dobře. Navodil jemu vlastní zvláštní atmosféru, ve velice vtipnejch hnusárnách se zase dosytosti vyřádil (přivodil mi opět několikero záchvatů smíchu), leč i ten mě na konci náhle přešel a byl vystřídán něčím...hořkým.

Do města zavítá okloboučněný mimoň a potká sličnou mlaďoučkou pařmenku. On ji vytáhne na staroamerickej country bál, ona jeho na technoparty a za podpory "drogy lásky" a nepodpory jejího otce (kterej si jí evidentně nevzal) se tenhle nesourodej pár poněkud naivně zabouchne. Nortonův "kraví kluk", jenž místo na PC kraví ryze oldskůlově, vypadá spíš jako hadrovej ňunínek Woody, co si užívá babysitting malýho Roryho, než Eastwoodovic drsnej příbuznej, ale s kolty v rukou dostane ten pravej rajcovní vzhled (je znát, jak nádech násilí každýmu dodá "koule"). Z poklidnýho tempa letního podvečera před bouří tenhle film sklouzne jak Smith & Wesson na opasku do zvláštního komorního dramatu, který skýtá kromě zpola zastřených charakterů, o nichž se nedozvíme téměř nic, spoustu otázek kolem moderní společnosti, rodiny, jinakosti, kdy můžeš být čímkoliv chceš a s tím spojeným snění, který je fajn, ale trocha reality nezaškodí. Ale jo, líbilo...

Tíživá, sexem a benzínem načuchlá atmosféra je figurkou na kapotě Cronenbergova zvláštně-perverzního soft porna, jehož provozování celý tý nezodpovědný, podivínský partičce chudáků tradičně přeroste přes hlavu. Tyhle bouráky jsou rajcovní, ne že ne… a ruka Jamese Spadera našátrá pokaždé fakt něco extra.

Elitní extrémní vejškrabky celý společnosti se sešli na jedný pavlači, kamera je pro mě, odpůrce klepání, poměrně nesnesitelná a neherec Honza je občas dost nehereckej :-). Zato to ale vytahujou holky - Klára i Zuzana jsou na jedničku, atmosféra je stísněná a temná jako celá chodba onoho poplivanýho smradlavýho činžáku a jedna věc se tomuhle kousku nedá upřít tuplem: je na naše vody originální a rozhodně utkví. I mně.

Esence Téček přebitá smradem splašků hrdinů moderního filmu, kteří si chtěli namastit kapsu. Neexistuje větší prohřešek proti lidskosti, než tenhle odpornej parodickej paskvil, kterej si, bůhví proč, hoví v červených barvách. Rvu si vlasy pokaždý, když je tahle komediální rychlokvaška počítána do "trilogie" Terminátorů. TS ještě snesu, ale tohle čistě a zarputile nenávidím pro tu drzost takovým způsobem zprasit celý nouhau Cameronovek a ještě v žánru zapomenout uvést "parodie". Když klíčovou postavu pro zachování lidskýho plémě honí nezničitelný monstrum s jediným cílem - zabít, není možný se u toho smát. Pokud ano, není to Terminátor. Ani film, ani vraždící sexy mašina, ani mdlej John Connor s ním nemaj nic společnýho. Tohle je výsměch.