aluna

Náhodou, příjemná oddychová komedie s nepříjemnou čubičkou, nice boyem a krotitelem štěkavých fen. A Vince :-)

"Chtěl jsem židli o dvou nohách přidat třetí. Čtvrtá noha bude sice vždycky chybět, ale židle bude schopná stát." A to se Sluizerovi podařilo. Třetí noha je možná o frcánek kratší než ty dvě a židlička se tím pádem trošku kejvá, ale kdyby to křesílko bylo celý, bylo by moc fajn v něm posedět. A i na tomhle vratkým je radost si hovět, protože v klidu vás vůbec nenechá. Tenhle thriller je svým pojetím realitě bližší než jakýkoliv jiný "kidnapácký" peripetie. Tam by svýho "hostitele" vzali po palici, aniž by vůbec znali jeho záměry. Jen proto, že je čekají diváci a tím pádem se nikdo nediví. Já se tomu vždycky divila, jenže já bych čekala na důkaz, že mi dotyčnej chce provést nějakou rošťárnu, tak dlouho, až bych spoutaná u něj ve sklepě svinila podlahu kečupem, zatímco on by si pochutnával na mý čerstvě ogrilovaný ručce. Ale na druhou stranu, jak často se to v životě stává, že. Jen ve filmech a Sluizer si to uvědomuje. Svět je plnej osamělejch lidí, co měli pech, hrabe jim z toho a kteří si (jakkoliv sadisticky to zní) svý přátele vyřezávaj. Plnohodnotnej film to pro někoho možná díky občasnýmu předčítání scénáře nebude, ale plnohodnotná pocta těm, co si je vzal Velký Manitou, určitě. Moc pěkná, na Rivera poměrně nezvyklá, závěrečná role mě nutí přemejšlet nad tím, jaký mohly bejt jeho dospělácký úlohy, kterou je tahle v podstatě prvá. Dost povedená a poslední. Bož uhel. Howgh.

Ále, móře tupí hrany a věk cynický sklony a já uznávám, že do Titanicu jsem dorostla a umím ocenit nejen velkofilmovost a zručnost, s kterou namalovali na plátno slavnou lodičku i její majestátní dechberoucí pád, ale hlavně ten feeling. Ten je totiž, jako byste tam fakt byli a proměny vraku v naleštěnej palác tomu dodávají punc historie, kterou můžete vidět. A to je síla. Ten druhej, sladší, feeling k tomu prostě patří a (dnes už) mi zážitek nijak neruší. Senilním. PS: A pak, že v oceánu Capra nenajdete...

Ona je to vlastně, ruku na srdce, docela sračka, což ještě víc platí pro ostatní díly a jednička je rozhodně nejlepčí. Ale Rocky není majstrštyk o sportu, Rocky není originální nebo mistrně či aspoň zajímavě zrežírovaný drama, Rocky je jen jeden z nejromantičtějších filmů, co znám, s titulním charakterem sice plochým jako hrudník Audrey Hepburn, ale roztomilým a sladkým jako její obličej. A ono to šlape, jak hodiny, jež se navždycky usídlily v mý pravý síni. Rocky je Titanic, kterej právem na dno nikdy neklesne, protože... duté sudy dobrosrdečnýho blba s koňskýma očima (slovy poručíka Dana) "...nikdy nepotopíš!" A kdo tohohle úžasně milýho normálního kluka v srdci nosí, jako já, s ním bude hrdě kráčet jakoukoliv dekádou, dokud nás smrt nerozdělí.

To, díky čemu lítaj odpady je, že něco TAKOVÝHO sem nepatří. Já nevim...s filmy se to porovnávat nedá, ale "amatérům" by se filmová databáze asi věnovat měla a tenhle podmínky přijetí evidentně splnil (doufám). Amateřina z toho čiší jak ledovec z Atlantiku 14.4.1912 (taky to amateřina je), hudba je jednoduchá a docela sedí, kamera mi přijde normální, ale co já vím. Největší průšvih tkví v tom úplně hlavním - že nápad je naprostý neoriginální klišé. Protože ten je u amatérských filmů, vedle například zacházení s kamerou, směrodatnej a ne se chechtat, že tam mají díky svým možnostem jako rekvizity prostěradlo. Sice nechci podrývat tvůrčího ducha pana Kubelky a slečny Sauerové, kteří měli spíš jen mizernou soudnost a jednu cípatou jim dám, ale měli vymyslet děj na 1 minutu, ne za 1 minutu. A to první dá práci.

Marně pátrám, jak to, že jsem tohle nikdy neviděla! Zas taková bomba, jako ta na hajzlíku, to nebyla, ale už kvůli několika záchvatům totální průtrže v řehot, za kterej by se nemusel stydět ani věrný oř sira Shreka Oslík, musím tu čtvrtou kulku přidat. Nabitá Beretta pseudoRiggse nepředčí žádnou Střelu bláznivou ani pořádnej Žhavej výstřel, takže zbraň hromadného ničení to není, ale zbraň hromadného řičení místy určitě. "Co máte, seržante?" "Já vám nevim...svědí to a pálí..." Aneb - jó, ke každýmu poldovi patří pes a když není k mání, spousta z nich se spokojí s vlkem... "Víš, že když budeš dlouho sedět na studenym šutru, že z toho dostaneš hemeroidy?" "Ale, mám ischias (housera)..." "Když si zkusim zakousnout blechu na koulích..." Koukám, že policie je těch zvířat plná...

Jó, puberta jsou zlatý časy. A ach ty matky - je jedno, jaké jsou, i ty nejlepší vám stejně vůbec nerozumí, vy nerozumíte jim, máte je rádi, nenávidíte je a nechápete, jak jste mohli vzejít z někoho od vás tak odlišného, zatímco tu podobu dost možná vidí všichni okolo. Jen vy ne.

Tenhle film je mládí. A ocení ho nejvíc ti, které tahle revolta, ještě umocněná dobou, už bohužel opustila, ačkoliv v šestnácti byli přesvědčeni, že takoví budou navždy.

Rachel, alias dekadentní Bridget Jones minulýho století, je učitelka, co žije v zapadákově se svou osamělou matkou, holka je to pěkná, chytrá, zábavná i zvláštní, akorát má smůlu na to, že žije v zapadákově. A tak si trošku zalezla do ulity, z který se pak vyhrabat, aniž by vás museli uvařit, je strašně těžký. Bylo až bolestný sledovat příběh pětatřicetiletý starý panny, která neztrácí naději a chce... To se dneska bez toho panenství odehrává spoustě holek, co maj pod šatama všechno jak se patří a přece ne a ne brknout o toho pravýho. A krásná ukázka fanatickejch pošahanejch pánbíčkářů v kostele - to se Newmanovi a hlavně opět famózní Woodward povedlo, jako ostatně celej film.

Jeden zločin - vícero náhledů na něj, z nichž pravda bude, pokud vůbec, kdesi uprostřed, podtrhováno morální konfrontací na nádraží, kde i ten, který by měl odolávat pokušení, je jen člověk. Rozbor lidský povahy nepřináší sice nic netušenýho, ale dívá se na něj svižně. Zejména díky zatraceně charismatickýmu Newmanovi hlavně pro dámský pokolení, kterýmu navíc přináší užitečnej tip - že pokud, lidově řečeno, šáhnete chlapovi na koule, je váš - něco tak hloupě a jednoduše nízkýho bych sice od inteligentní populace, kterou ta mužská je, nečekala, ale je pravda, že už naše babičky zjistily, jak skvěle to někdy funguje. Škoda potom nás, hodných holek, kterým tato manipulace lidskými bytostmi připadá tak přízemní, že radši strávíme celej život se svobodně se rozhodujícím partnerem a potažmo holým zadkem, kterej si případně šatíme samy...