aluna

Očekávala jsem Grand Prix prsklou Velmi křehkými vztahy s archetypem manželky ve stylu Někdo tam nahoře mě má rád či Rockyho – milující, pečující žena přes všechny obavy ze smrti či toho, že milovaná osoba bude do konce života jen slintat na bryndák, svého muže v jeho lítání přesto podporuje, protože „si vzala závodníka a tak ho musí brát“. Průběh děje je ale značně jinačí, než by člověk čekal a postava Joanne Woodward je o dost více živoucí ženou, jež se stejně jako film sám vyvaruje velkohubých monologů a patosu, což se mi v příjemném překvapení sledovalo moc pěkně. Prý se s nadsázkou říká, že on je ten krásný a ona talentovaná. Její jemný, nonšalantní půvab ve spojení s nadáním působí jako magnet a ve společných scénách místy zastíní i svého opěvovanějšího manžela. I Newman to věděl a nesl to s takovou grácií a pyšností na ni, že sledovat cokoliv, kde se objeví spolu, je zážitek s velkým HP (hereckým párem), nad který v Hellwoodu v osobním i profesním životě nebylo, není a nebude. Režijně místy docela zprasenej, ale jinak moc příjemnej neukecanej počin o všech vítězstvích na trati bytí s nejlepším koncem.

Úžasně roztomilý babči a dědové ve variaci na Folsom Prison dokáží dojmout i obrovskýho Johna "Jako kafe, ale napsaný jinak", natož pak mě, útlocitnou to osobu. Vědí, že času moc nezbývá, jsou s tím smířeni a jali se si poslední léta, měsíce, týdny, dny i hodiny náležitě užít. Jejich nadšení nezná mezí, dokáže dát životu smysl a navíc jim to fakt zní! I když důchodci zpívající rock jsou "hustý", s přihlédnutím k faktu, že nikdo z nich ho jako svůj oblíbenej žánr nemá, se nemůžu ubránit pocitu, že by je muselo víc bavit zpívat něco, co jim je blíž. Ztratilo by to sice valnou část vtipu pro publikum, ale samotný interprety, pro který to, doufám, je především, by to uspokojilo víc. Taky starouškům, kteří do nějakých smutků nezabředávali, jejich snahu kazili mladší, kteří trochu patosu vnesli, ale po závěrečným koncertu mi stejně zbyly jen vlhký oči, který šly ruku v ruce s úsměvem od ucha uchu. Což je něco, co se jen tak někomu nepovede. Nechť jsou tyhle plný bytosti svou živostí inspirací pro mladší generace. Pro babičky a dědečky za čistých 10*, pro film o nich "jen" za 4*.

Limonádkovitej pičus s nejhorší poslední dvacetiminutovkou pod Plutem a trošku originality a realistična abys teleskopem pohledal. Takový extrémní příklady zastupitelů jako vody a oleje nemísitelných sort mládeže jsou fakt k popukání a Mandy Moore se celou dobu tvářila, jako když má v zadince zaraženej růženec. Ale možná jí ho přinesl Christopher Walken a ona ho jen ukryla na to jediné místo, kam mohla. Nejdřív jsem myslela, že to bude vyvražďovačka typu Tajemství loňského léta, kde budou rukou nakrknutýho vozíčkáře postupně právem masakrováni všichni zúčastnění. Dávalo by to větší smysl.

Napsat k tomuto nefilmu něco smysluplnýho je strašně těžký, stejně, jako tohle safari něčí hlavou vůbec hodnotit. Film to fakt není, jen haluz z Las Vegas, kde se racionální já přehnaně ufuckovaně hádá se svým vochlastaným já. Vyústění taky nic extra, ale jako úvaha to ujde. Na Edwarda se občas nekouká nejlíp, ale špatnej není a navíc - bejt sám zavřenej mezi čtyřma stěnama uvnitř svý zmaštěný hlavy musí bejt fakt sranda, to vás pak napadají podobný trailery a reklamy jako tady, z nichž pár bylo fakt vtipnejch. Je to v podstatě děs :-D, ale něco na tom je - psina...plná motivačních řečí, např. : "This is my bottle, my bottle is my best friend, without me my bottle is useless, without my bottle I am useless. I must drink it before it drinks me!" Jen zařazení do dramatu a thrilleru je úplně mimo, je to komedie, černější, ale komedie.

Strašná krávovina a béčko jak vyšitý na kapesníčku Baldwin Brothers či Uweho Bolla, jež skýtá vedle debilně se chovajících zůčatněných pořádnou porci zábavy těm, kteří si při pohledu na unylý ksichty uštěkaných blbek a vylízanejch šampónů z reality show, přejí jejich bolavou smrt a litují jejich zostuzený rodiny. Taková malá vtipná kompenzace s ponaučením, že lézt do televize nepřináší žádnej medík. Chňa chňa

Představte si batoh a dejte do něj všechny vaše věci. Začněte maličkostmi z šuplíků a poliček. Plní se, že? A teď přidejte ty velké - vaše spotřebiče, nábytek, auto, dokonce i celý dům, ať je to garsonka nebo vila na předměstí. Teď si ho dejte na záda. Cítíte ty popruhy? Těžké, že? Táhne vás k zemi.... A teď si představte, že ho s vámi někdo ponese. - kvalitní film, o tom žádná, jen to poselsví tu bylo už mockrát. Oceňuju, že se v batohu nenacházela obrovská cukřenka, ale jen malinkej, přesně nadávkovanej, pytlík ke kávě tak, aby chutnala akorát. Jenže možná právě kvůli tý neutrální chuti si film moc nezapamatuju, ale na nějaký chilli zas taky nejsem...je to se mnou těžký. 70%

Když někdo, komu věnujete vaše nejlepčí léta i všechnu svou lásku a péči, nakonec jen vyplýtvá vaše vajíčka, tak si zaslouží pohrdání. Minimálně na chvíli :-). Rob Reiner je král nostalgie.

Drsňák a posera ve vylidněných zazombiekovaných JůEsEj potkávají nejprv jeden druhýho a posléze dvě vyčůraný roštěnky, rasí nemrtvý na potkání, soutěží o "Sejmutí zombieka týdne", honí se za mlhavou aurou dětství reprezentovanou sladkou tyčinkou a za pojmem "láska" zhmotněném odhrnutím vlasů z čela, zabydlují se v Hollywoodských haciendách a krátí si prázdniny v (doslova) masakrovně Zábavných parcích. A u toho si zkrotí duchy, aby přišli na to, že drsňák není tak drsnej, posera tak posranej a holky nejsou ani vyčůraný, ani pouhej kus roštěný flákoty a že pravidla alá Maverick: "Kdo uteče dnes, může utéct i zítra." jsou, byť veskrze pravdivá, od toho, aby se sem tam porušovala. Jak jinak. Ale tak to bejt musí - vezměte si tu tíhu zodpovědnosti, když dva týpci a dvě baby, z nichž jedna na svůj produktivní věk teprve čeká, musí znovuosídlit planetu! S láskou to jde líp a podvědomí to jistě ví. Supr komedie.

Řbitov zviřátek kdysi koloval intrem včetně mýho nočního stolku, a ač mi příběh racionálně připadal jako konina, byl tak úžasně napsanej, myšlenkový pochody pana doktora, jenž se z čistý lásky nechová moc uvědoměle, byly do mrtě vysvětleny a mrazivá úzkostná atmosféra s vraždícím dítětem byla tak geniální, že se stal hororem, na kterej nikdy nezapomenu. Adaptace knížek není hračka, tahle rozhodně není špatná, ale papír je papír. Protože, jak se říká: papír to unese. Film nemusí.

Je to fakt dost úsměvný, leč atmosféra, osmdesátkovej béčkovej feeling v devadesátkovým filmu a super nechuťárny alá umírněnější Cronenberg vás vtáhnou do filmu jako ďábelsky komickej Trickster pařiče Michaela do smrtící hry. Námět je fajn, ztvárnění víceméně taky, je to zábava, a tak na detaily a předvídatelnost kašlu a Furlong...tomu jsem to věřila. "Death, death, death....part two."