aluna

Protože tenhle borec má ty prachy poctivě vydělaný. A navíc díky němu vím, že kdybych se zatoulala ve vyprahlý exotický pustině, bude tam k pití hovno.

Definovat normálnost je jistě složitý a spousta filmů se nám už snažila přiblížit, jaký to je bejt "jinej". Co když ale jinej jste, jenže ne tím konvenčně uznávaným (divácky atraktivním) způsobem? Co když jste si z pozůstatků babiččiných promluv do duše potom, co jste kolem sebe uzurpátorsky kopali nožičkama, něco odnesli? Co když na vnitřní rozervání reagujete prostě od přírody jinak, než hlasitým řevem a agresí? Mám už malinko pocit, že lidi, co je jim z nátury žinantní smýst ze stolu všechny jeho nájemníky (co takový broušený skleničky musely dát práci..), jsou ti mimo mísu. Že je vždycky nutný všechny vyřvat a všechno rozflákat, jinak ve svý divnosti roztomilí nikdy nebudete. Ale film je to fajn - takovej milej multifunkční švýcarák. Aby taky ne, když vlastní kudlu, kterou seřízne postavy do lahodivýho archetypu a navíc vedle pilky na zbroušení hran předpojatosti má i otvírák na tzv. konzervy.

Samozvaný soudce s polaroidem a nitrem na Maď(e)aru obrací životy naruby záporákům a ještě si z nich stihne dělat dobrej den, jelikož jim udržuje mozek v kondici různými rébusy a hádankami. Ne, že byste se nasmáli, úsměv Opleva bolí, jako kdyby měl na obličeji šlinc. Sychravej to film, s ansámblem, kterej byste před černou zdí ve stínu těžko hledali, antracitovým barbarem Colinem a tmavou, úžasnou, Noomi, vládne tak-akorát (ne málo, ne snaživě moc) temnou atmosférou, jíž na chviličku prosvětlí snad jen jedny bílý šaty. Snímek, jenž se, ač vůbec ne dokonalej, ubírá směrem, kterým by se dnešní kinematografie v žánru akční / krimi / drama ubírat měla a za to velký dík. Takže nám, divákům, nezbývá, než vykonat pomstu na DVD Stiletta, zapomenout na křivdy a jít - ne Rychle a zběsile, nýbrž klidně, bez zbytečných hustých kydů a s rozmyslem - vstříc naději na lepší zítřky…Páč ta je vždycky „Last Man Up“.

To u nás jsme měli psa hrdinu, s jeho páníčkem denně chodil do hospody a úderem pátý už se vrtěl u dveří těšíc se na tatranku. Když se náhodou stalo, že odbila pátá, páníček oblečenej, připravenej vyrazit a Benďa se místo trysku jen líně převalil na druhej bok, znamenalo to, že včera v hospodě říkali, že bude dnes zavřeno, jen majitel na to zapomněl. Taky ho vždycky vodíval domů. Pes pána pochopitelně. Vždycky, jen jednou se nechal zamknout ve výčepu, aby mohl přes dveře štěkotem odehnat zloděje, co se naší hospůdku zrovna tu noc snažili vykrást. Lidmi obdivován, fenami milován. Jenže Hačí, to je jiný kafe, protože (SPOILER)...věrnost je důležitá, jenže jen dokud důležitá je. Hrdinství je podržet ty, který vás v tu chvíli potřebujou, hrdinství je vodit pána domů a starat se o jeho rodinu, když je pryč, hrdinství je nezapomenout a jít dál, ne zdrhnout, chrápat u kolejí a strávit 10 let něčím, co je úplně všem naprosto k ničemu. Někdo měl říct: "Hačí, už to stačí. Teď budeme dělat hačí na měkkoučkým gaučí"

Takovou snůšku vychrtlejch, blbě civících slepic a nagelovanejch, odporně nehezkejch metrosexuálních gayů jsem už dlouho neviděla. Jestli se takovíhle kluci dnešním 13 letejm (cílová skupina) holkám vážně líběj a ty dilinky tady mají bejt jejich vzorem, pak potěš koště (i mě) a nechť si na něm odletí, čarodějky slavný, rovnou do žhavýho večera 30. dubna. Protože každej by měl mít svou hranici, že. Jestli je tohle fakt vkus nastupující generace, pak Tajemství v kruhu mladých bude, kdo má vlastně dolík a kdo kolík, tudíž jejich Sekret znát radši nechci. Sliz, sliz, sliz. Jeden díl stačil.

Kaspar je můj hrdina, ale romantická linka celkem laciná a s rozsudkem souhlasit nemůžu (jsem to ale rozpolcenka). Takže dobrý byly díly z pohledu gotičky Kerli, rodičů Joosepa, They a Toomase, no a nakonec i ten poslední, i když s realitou nemá moc co dělat.

Dokážu docela dobře pochopit rozsudek smrti pro někoho, kdo vám denně strká hlavu do hajzlu, ale nechápu, nikdy nepochopím a nikdy nemůžu "ospravedlnit" to, když se jedná v zájmu motta "Neznám tě, ale zabiju tě". A nejlepčí je, že jim to často dojde jen, je-li mezi plánovanými zmasakrovanými někdo, koho mají rádi, ale ostatní fajn lidi, který sice neznaj, ale jednou by třeba mohli, je nezajímaj. Ále to nic, film je skvělej, Beňas úžasnej, šikana svině a fanatici hrozba a předobraz událostí pro ty, co mají za to, že vybírat si slupky od banánů z uší, stírat kečup z mikiny či olizovat pisoár je sranda...

"A proč žijeme tady, maminko?" "Protože náš domov je tady, tady v prdeli."

Krutý to období, kdy oblíbená dětská hra na šest je s určitou intenzitou zastoupena skoro v každý třídě. Tady to tradičně za nic/ za povahu, kdy jablko padlo trošičku dál od zelenýho stromu, odsírá Joosep, jehož jsem obdivovala za výdrž, což je kromě dát pořádně po držce führerovi asi to jediný, co se dělat dá. Pokud nakládačka nevyjde, jste v háji a jediná obrana je lektvar neviditelnosti, splynout. Pak je tu zamilováníhodnej rytíř Kaspar, z něhož si třídní Áda zákonitě udělá kašpara, kterej už má háček, jelikož se cuká a vzpoura se trestá. Jít proti proudu se trestá, názor a jinakost se trestá, trestá se všechno a to, co přitáhne pozornost, dvakrát. !!!TROŠKU SPOILER!!! Takže kluci dostávaj čočku a po dennodenní porci luštěnin se to v člověku pochopitelně tlakuje, jen je lepší si na ty hajzly počkat v temných vylidněných uličkách s baseballkama než vyrušovat u oběda. A hlavně to nebrat šmahem, to je pak hrdinství v čudu...A nezkurvit si život, páč tahle etapa, ač věřím, že v tu dobu je nekonečným peklem, přejde a přijde "pravej" život, kde se role často otáčí. Jenže vono se to kecá, žejo, když tam zejtra nemusim.

Ach ti pubescenti! To my jsme si jen podle drbů důchodců z naší roztomilé vísky píchali marihuanu do oka…ale žerty stranou, neboť mají jen haursky zakrýt fakt, že jsem hluboce zasažena. Chtěla bych se důrazně ohradit proti kritice údajně „totálně debilního a nelogickýho“ chování hlavních postav. Člověk si v krajní situaci nevybaví pomalu ani vlastní adresu, což z vás ale nedělá „blbou krávu“, nýbrž člověka v šoku. Dost mě (a nejen tady) fascinuje fakt, že „iracionální“ chování postav si často dovolí hodnotit i ti, jejichž největší životní zkouškou byla maturita. A tu ještě řádka z nich zvojtila - protože byli buď prostě blbí, nebo ták nervózní, že měli najednou ze stresíku v hlavě úplně vymetýno (pokrytectví je hnůj). Pro mě to bylo naprosto naopak a od chvíle, co hlavní hrdinka vyrážela klín, jsem s rukou na ústech a scvaknutými zuby nenáviděla toho mladýho sráče, byla zhnusena a vyděšena jeho vlivem, modlila se za Jenny a říkala si, že je naprosto úžasná. Já bych se totiž posraná strachy dusila ze stresu někde v křoví čekajíc, až mě KDOKOLIV najde, páč bych byla podělaná se jen pohnout, že mě uslyší člen onoho elitního mládežnickýho komanda, o jehož realističnosti se snad nemá cenu bavit (známe to ze zpráv všichni), ale přece jen – když se najde jeden dokonale perverzní, zvrácenej, násilnickej magor a kolem sebe záměrně shromáždí blbce, kteří chtějí kamsi patřit, ještě k tomu je naleje, vysmaží a postaví do poměrně blbý situace, nechtěla bych bejt poblíž. A přestaňte si o vlastním hrdinství dělat iluze - i logickej mág Garry Kasparov by v patový situaci dělal voloviny. Vy taky.