vypravěč

Jeden z nejlepších českých filmů. Dokonale komponovaný, obrazově poctivý, citlivě zacházející s hudbou a spojující v sobě různé formy humoru a společenské kritiky. Až překvapivě novátorský, přelomový; postmodernu předznamenává svou žánrovou prostupností, provokativností (dnes sice možná krotce vyznívající, ale ve své době bezesporu intenzivní) a zejména promyšlenou aluzivností (zde bych vyzdvihl především soustavně připomínaný, variovaný a rozvíjený pašijový motiv vyzdvižený již názvem filmu; poměr malých českých človíčků k Ukřižovanému se promítá do jazyka (od bohapustého klení k promluvám k Panně Marii (scéna, kdy babička ukazuje Madoně krucifix patří k nesilnějším scénám české kinematografie) i do tělesné nápodoby: např. obraz polonahého Ludánka oplakávaného matkou).

Chesterton napsal o ležení v posteli, že by se stalo "naprosto dokonalým požitkem. jen kdyby měl člověk barevnou tužku dost dlouhou, aby jí mohl kresliti po stropě," a co teprve, kdy by ty čáry ožily...

Je to film o bloudění? Roland Barthes definuje bloudění (errance) takto: "Ačkoli je každá láska prožívána jako jedinečná a milující subjekt zavrhuje představu, že by se mohla opakovat později jinde, někdy se sám přistihne, že pociťuje jisté rozptýlení milostné touhy; tehdy pochopí, že je až do své smrti odsouzen bloudit od lásky k lásce." Ano, je to film o bloudění. A film je to skvělý.

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet.

Film, který mne zasáhl již v raném mládí a měl velký podíl na mém světonázorovém (čili duchovním) vývoji. Výňatek ze života svatého Františka z Assisi vyřčený bohatě rozrůzněným imaginativním jazykem plným symbolů. Patos ušlechtilosti se zde spojuje s humorem pokory. Čirá oslava Života a Lásky. Ne na okraj, ale přímo do středu stránky ještě pár úvodních Františkových veršů z jeho Chvály tvorstva: "Nejvyšší, všemohoucí, dobrotivý Hospodine, / Tobě náleží chvála, sláva, čest a všechno požehnání. / Jedině Tobě, Nejvyšší, náleží, / a nikdo není hoden jmenovati Tebe. // Buď chválen, Hospodine, vším tvorstvem Tvým, / zejména panem bratrem sluncem, / které nám ve dne rozsvěcuješ, / a které jest krásné a zářící velkým leskem, / Tvé vznešenosti nesouc podobu. // Buď chválen, Hospodine, hvězdami a sestrou lunou jasnou, / kterým dal jsi záři vzácnou a krásnou."

Ještě pořád lezu přes zdi.

Vydařená varietní komedie věrně zachycující atmosféru pařížských kabaretů. Je-li žena šperk uložený v etui šatů, jak poznamenali na počátku dvacátého století bratři Čapci, pak tento film je šperkovnicí, jejíž třpyt se chvěje v slábnoucích salvách smíchu.

Na zdraví, Františku, Márinko, Žalmane, Šebku, Tháme!

Nerezavějící klíč k dobrodružství.