Stanley

Nadějný námět v totálně amatérském zpracování, které devalvuje jakoukoli míru příběhové důvěryhodnosti a divácké koukatelnosti. Těžko věřit, v čem všem můžou figurovat "áčkoví" herci, kteří tak zaprodávají své tváře materiálu s kvalitami příspěvku z časopisu Chvilka pro tebe.

Tento zvláštní, žánrově těžko zařaditelný snímek točil Gondry očividně spíše pro sebe než pro diváky. Cílí na ryze osobnostně kompatibilní spektrum diváků, které může velmi oslovit, potěšit jejich smysly a především duši. Ty ostatní však nemilosrdně hází přes palubu a nabídne jim tak zážitek, které dnešní mladá generace označuje jako "wtf" (jak je vidět i z mnohých zdejších komentářů). K mému vlastnímu překvapení a navzdory mé velké snaze najít pozitivní vztah k tomuto filmu - k jeho obsahu, jeho pojetí, jeho charakteristice, jeho postavám či jeho poselství - jsem se ocitl v té druhé divácké kategorii. I když mám určité fantazie o tom, proč tento film vznikl a o co mu jde, míjí mne asi tak daleko jako kultura řetězců rychlého občerstvení.

Tento film se zřejmě snaží přiblížit klasický ježíšovský příběh a křesťanskou zvěst mladé generaci. Mnohé zdejší prvky se nesou v jakémsi teenagerovském a moderním duchu, který však trpí infantilismem a primitivismem - ať už jde o vykreslení a chování některých (většiny!) postav, pojetí podstaty problémů lidstva či dětinské nastínění křesťanských idejí. Ježíš je zde vykreslen v lidštější podobě, jeho vlastní osobnost se v průběhu dění vyvíjí, což představuje vítané občerstvení vůči jinak zažitému klišé Ježíše jako dokonalého, nadpozemského Boha. Mnohé postavy svým zjevem a chováním působí vyloženě nesympaticky a těžko k nim získat vřelý vztah - ať už jde o zabedněné a neschopné apoštoly, ufňukanou a přestárlou Marii nebo nevzhlednou a výstřední Máří Magdalskou. V tomto smyslu to zachraňuje snad jen věrohodný Pilát v podání Garyho Oldmana. Za zmínku stojí docela důmyslné pokoušení a zpochybňování Ježíšova úsilí Satanem, jenže ta jeho podoba (Satan v moderním sáčku a nagelovanými vlasy) je prostě mimo. Odkazy na budoucí události páchání zvěrstev středověkou církví a nekončícího vzájemného lidského zabíjení není vyloženě špatný nápad, jenže co s tím má společného zrovna 1. svět. válka, to těžko chápat. Úroveň biblické a historické autentičnosti raději bez komentáře. Obávám se, že celkově se jedná spíše o filmový průser, který vybrané tematice nadělává víc škody než užitku.

Jeden z těch filmů, které by se daly zařadit do kategorie "léčivé příběhy pro naše vnitřní dítě".

Zajímavý kontrast s filmem Svatý Petr (2005), kde zdejší představitel Pavla ztvárnil naopak Ježíše a kde některé scény proběhnou v obou filmech v podstatě paralelně. Jedná se tak trochu o cukrkandlovou podívanou, která nemá valnou výpovědní hodnotu historickou ani teologickou, ale pro určité laické seznámení s problematikou a dobovými reáliemi rodícího se křesťanství film může docela dobře posloužit. Pavel nebyl žádné ořezávátko a jeho životní příběh, jeho myšlenky a jeho odkaz je bezesporu oslovující a inspirující, ať už je člověk věřící či ne.

Chtělo to odvahu rozmáznout do celovečerního formátu látku, která by se bez problémů vešla do kraťasu s délkou videoklipu pod názvem Coming Out Story. Navíc kamenem úrazu je i zdejší zoufale asexuální vztah Katky a Alexis, který filmu ubírá další body na jeho věrohodnosti (i  atraktivnosti). I přes tyto handicapy ale film zachraňuje relativně věrné vykreslení vývoje zdejších postav a několik dojemných momentů, které jen těsně naštěstí nepřekročily hranici směrem k vyumělkovanému kýči.

Velmi nadějný námět, avšak prapodivné zpracování. Chovám k tomuto filmu ambivalentní pocity, pro které se mi jej těžko hodnotí. Na jednu stranu vnímám jeho specifické kvality, oceňuji snahu o netradiční uchopení látky, její pojetí, hypnotickou atmosféru filmu, alternativní (apokryfní) pohled na dějinné události, snahu o vykreslení psychologie postav atd. Na druhou stranu film zavání jakousi strnulostí, křečovitou namydleností, historickou i duchovní nevěrohodností (co tam proboha dělají ti černoši?)... Celkově to prostě vypadá jako dlouhý videoklip k nějakému modernímu lyrickému etno songu. Zdá se mi, že film neví, kudy se má vydat, o co mu vlastně jde, pro koho je určen, jaké má vůbec sdělení...? Na zfilmování takovéto látky si měl režisér počkat a natočit ji třeba až za 20-30 let, kdy snad bude zralejší, usebranější, po filmařské a hlavně i osobnostně-lidské stránce zkušenější. Takto se zařazuje jen do dlouhé řady těch, kteří si na podobné látce spíše jen vylámali zuby. Byť film zasluhuje jistou pozornost, obecně vyvolává spíš rozpačité úšklebky a po pár letech si na něj už nikdo nevzpomene...

Možná jeden z nejzajímavějších a nejzásadnějších "indiánských" dokumentů vůbec, známý jinak také pod názvem Amazonský kód. Nejen že odhaluje tajemství kultury a jazyka jednoho z domorodých amazonských etnik, ale nastiňuje samotnou podstatu lidského myšlení a vztahování se ke světu, které je neoddělitelně spjato právě s (mateřským) jazykem. Nemůže samozřejmě chybět ani zobrazení kontrastu indiánské kultury a mentality s tou naší. Film vznikl především díky bohatým výsledkům dlouholetého výzkumu bývalého misionáře a profesora lingvistiky Daniela Everetta, který se na základě svých poznatků dostal do křížku s konzervativními generativisty v čele s Noamem Chomskym. Vidíme tak ve filmu i klasický střet zastánců různých vědeckých teorií, kdy se místo vzájemné pokorné spolupráce v zájmu skutečného poznání jen přetlačují vědecky nabubřelá ega.

Klasická pohádka plná archetypálních prvků a motivů, díky níž příběh jako takový je nadčasový (pouť hrdiny, ztracené princezny, konfrontace se stínovými elementy, načrtnutá cesta srdce - cesta odvahy, intuice, nevinnosti a oddanosti...). Nadčasové sice není technické zpracování filmu, avšak i s omezeným rozpočtem a výpravou se tvůrci dokázali vypořádat velmi dobře, zejména obratně využít nejrůznějších exteriérů v prospěch celkového vyznění filmu (přírodní krajina, lidová stavení, podzemní říše, zámek, zříceniny...). Z filmu především čiší to hlavní - autentická tajuplná atmosféra, věrně vykreslené charaktery postav, nástin hodnot pravého lidství spjatého s inspirativním poselstvím naděje a lásky.

Nahlíženo optikou jungiánské psychologie bychom mohli říci, že jde o brilantní znázornění duševního souboje mladého studenta bohosloví s jeho vlastními psychickými obsahy v průběhu jeho zasvěcení (procesu individuace). Konkrétně ukázková konfrontace s archetypem animy (mladá krásná dívka i stará čarodějnice) a doprovodný střet se stínovými silami (nejrůznější zde vyskytnuvší se bubáci a především samotný hrůzostrašný Vij).