Legas

Kurýr začíná velice svižně. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o docela stylovou akční komedii, ale asi po 20 minutách jsem už strhával hvězdičky. Jakmile se pan hrdina kurýr překurýruje v ne-kurýra (hrdinu, který poruší svá pravidla a tzv. změní džob), image filmu jde do háje a diváci jsou svědky celovečerní Kobry 11 plné hloupostí, nelogičností a směšných rozhodnutí jednotlivých postav. Jde jen o to JAK a KDE nakopat KOMU prdel. Musím se ale zmínit o mlátičce v oleji, která se mi celkem líbila – byla vtipná a originální. Takže nakonec jsem se rozhodl pro slušné 3 hvězdičky – ať nežeru.

Tak tohle JE a JE typický Tarantino. Na tom trvám. Přeházený děj řazený do kapitol, skvělé černočerněhumorné hlášky, potoky krve, stylová vytříbenost, typicky tarantinovský soundtrack. Bravo, Kill Bill - historky z nadsvětí jsou tu. Před několika dny jsem viděl Tenkrát na západě a Kill Bill mi ten film v mnoha ohledech připomíná. Uma Turman stejně jako Bronson žije pouze pro svou pomstu, která nejvíc chutná za studena, jak se dozvíte hned na začátku. V Kill Billovi je spousta momentů, kdy jsem si vzpomněl právě na Tenkrát na západě. Zkrátka chci říct, že Kill Bill je takový samurajský western.

Asi desetiletý klučina říká: "KOUŘÍM, FETUJU, KRADU, ZABÍJÍM. JSEM CHLAP." Rád bych se podělil ještě o víc hrůzností, ale běžte se podívat raději osobně, co všechno se údajně dělo v Božím městě. Člověk na některé scény PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ jen zírá a říká si: "Tak to je fakt drsný..." Dokumentárně klipová režie a výborná jihoamerická hudba pomáhá vstřebávat poněkud drsný příběh, ale opravdu stojí za vidění už jen proto, aby byl člověk dostatečně spokojen s klidem a mírovým životem ve svém malém městě (třeba v Boskovicích). Při druhém shlédnutí jsem si uvědomil, jak perfektně se Meierellesovi podařilo vsugerovat i určité sympatie s těmi "malými hajzlíky" (tedy alespoň s některými).

Pochoutka. Moc melodramat z let padesátých jsem neviděl, ale tento film mě přesvědčil, že takhle se přesně točily - až na téma příběhu. Kulisy, kostými a ten nádherně kýčovitý podzim - radost pohledět. Herecké výkony jsou výborné, hudba odpovídající, dokonoce i titulky z let dávno minulých. Skutečně stylový film se zajímavým obsahem.

Klasická klasika ;-) Vůbec nejlepší na filmu je jeho dlouhatánský úvod a jeho nádherné ticho. Příklad za všechny, kde zvuk hraje stejně podstatnou úlohu jako obraz. A dál? Počínaje hudbou přes herce režijí konče - radost se koukat (a poslouchat).

Jsem rád, že se tolik dolarů investovalo právě do tohoto projektu. Peníze jsou na Bratrstvu opravdu vidět pomale v každém políčku. Díky tomu a zručné práci celého filmového štábu jsem si mohl plně vychutnat postup spojenců v Evropě. Každý díl doprovází i úvodní slovo členů "Éčka", které spolu s výtečnou hudební znělkou Michaela Kamena startuje 50 minut válečného běsnění - hrdinství, odvahy, proher, výher, nefalšovaného kamarádství... Hned se na ten život díváte jinak. Dalším výrazným plusem je, že každý díl je trochu jiný nejen obsahem, ale i způsobem vyprávění, myšlenkou atd. Zkrátka neexistuje snad nic kromě délky (10 hodin dá opravdu zabrat), co bych mohl vytknout.

Nápad je to výborný. V podstatě jen za něj dávám 3 hvězdičky. Jednou z hlavních chyb Equilibria je, že to vůbec neměl být akční film. Akce je v tak originálním a zajímavém příběhu nepodstatná a je veliká škoda, že právě na ni se film soustředí nejvíc. Spoustu zajímavých myšlenek a nápadů pak zastíní sice originální až nevídané, ale poněkud směšně nereálné souboje. Nečekejte bullet-time, ale jakási podobnost s Matrixem tu je. A navíc: kdybych zavřel oči, vsadil bych dost velkou částku na to, že podle hlasu a artikulace hraje hlavní roli sám Keanu Reeves a nikoliv Christian Bale.

Jéje, konečně! Ono to jde bez zvláštních efektů, krvežíznivých monster, akčních scén, mezikosmických superhrdinů a spousty mrtvol - stačí JEN kvalitní příběh na pozadí realisticky vypadajících kulis blízké budoucnosti. Vědecké sci-fi s hlubší myšlenkou.

Jsem v rozpacích. Velice se mi líbí Tváří v tvář, ostatní americké počiny Johna Woo jsou také dobré (většinou alespoň mírně nadprůměrné), ale tohle je první nehollywoodský film mistra krvavého baletu, který jsem viděl a který jsem moc nepřekousl. Především je i na mě (fandu válečného realizmu alá Ryan) příliš syrový - místy až odporný. Ani nevím, jestli to mám považovat za klad či zápor filmu. Také se mi hongkongská mentalita zdá hodně odtažitá. Nemohl jsem si na ni zvyknout. Zkrátka: příliš kruté, nadsazené (ohledně počtu mrtvol), ale místy opravdu krvavě poetické.

Do mých 4 hvězdiček se Amistad vlezl jen tak tak. Za prvé bych ho poněkud zkrátil - a to na konci, kde už se to i při zajímavém ději trochu moc vleklo. Spielberg se režijně vydováděl především na začátku. "Jeho" vzpoura je zobrazena velmi naturálně - hodně syrově. Posléze "jen" dobře vede spoustu dnes již známých tváří. Podobných soudních dramat bych v americké kinomatografii našel spoustu. Samozřejmě se zde objevila i nefalšovaná americká hrdost. Ale tak hnusnou a provařenou větu typu "Oči celého světa jsou teď upřeny na nás" neodpustím ani mému milému Spielbergovi.