Master19

Sedmnáct let před Letištěm natočil Henry Hathaway tenhle zajímavý barevný noir snímek s Marilyn Monroe. I přesto že tenhle film (jako spousta jemu podobných) je natočený v podstatě celý v ateliérech a exteriér je pro něj víceméně sprosté slovo, dokáže si vybudovat dobrou atmosféru a závěr je (přímhouříme-li oči nad i na svou dobu slabšími triky) napínavý jak kšandy.

Ty písničky jsou fakt parádní, je to zábava po všech stránkách.

Opravdu kvalitně natočené. Někdy se devadesát minut táhne jako šnek, ale tady dvě hodinky utečou jako voda. Zdálo se mi, že druhá půlka s Brillem byla trošku přepísklá, ale zato měla mnohem větší šťávu. Celkově vzato jsem si hodně užíval thriller, který nesahá po sci-fi prvcích (odposlech na 10 km, ultrainfra kamery...) a neběhá v něm nesmrtelný hrdina s dokonalými svaly.

Na tuhle parádní detektivku se podívám vždycky s velkou chutí. Je pravda, že pár míst je tam trošku "vachrlatých", ale i tak to působí celé velmi dobře.

Velmi zajímavý film, který po úvodní pohodové půlhodině přechází v zásadní rozjímání otřepaného: "člověk míní, život mění". Nemyslím to zle, dívá se na to dobře a myslím, že není všeobecně profláklý právě proto, jak se zarývá pod nehty.

Pohodová komedie se solidní dávkou vtipu. Jim Carrey sem sedí dokonale. Bavil jsem se!

Velmi dobře natočený film o chlapech. Viděl jsem bohužel s dabingem, který mi sice umožnil věnovat se více přemýšlení o ději, ale sem tam kazil atmosféru. Ta hromada otázek, která vás během a po sledování filmu napadne je nekonečná. Kvůli tomu se vyplatí takovéto filmy hledat.

Docela překvapení. A musím říct, že příjemné. Nekoná se žádná masivní "zakaždoucenu" komedie, ale zamyšlený film, semtam ustřelený, ale proč ne. Když se probijete úvodní půlhodinkou, která je jakýmsi trapným šroubováním na prastarý závit (nutno podotnout, že dosti tragickým), dostává se snímek do polohy hloubavé. Tam servíruje divákovi pořádný krajíc nostalgie, natřený tlustou vrstvou melancholie a navíc posypaný příslušným patosem. A já jsem se sám sebe zeptal: Co jsem to vlastně čekal? Vždyť to je to nejlepší, co jde u filmu se sufixem "po 25 letech" udělat. Kdo zažil nějaký ten sraz po 20+ letech, víme, jak to je. Ty lidi se rádi vidí, vyznávají si bez závazků dávné platonické lásky, ale ať už je přítomnost jakákoliv, prostě se nic nezmění a právě proto se tak chovají. Hlavně nikdo nechce, aby bylo něco jinak - zejména aby zůstaly ty vzpomínky. A takový je i tento film. Kašlu na ty vrkoče kolem (milostná linie dětí, cameo Káči Neumannové...) a vida, líbilo se mi to.

Chtěl jsem dát tři *, ale v kontextu ostatních komentářů dám čtyři, protože se mi to docela líbilo. Když má Ubr v ruce kafe, nevidím v tom paranoidně product placement, ale to, že má prostě kafe a podstatné je, že se neví, jestli si ho koupil, nebo někde našel... Nejvíc plusových bodů ale nahnal závěr, který se mi líbil hodně a díky němu a hercům si budu tento film pamatovat.

Milý film, který jemně plyne a divák může sledovat výborné herectví Bohuše Záhorského, zde v místy ne úplně dokonale vypiglovaného dědečka. Že opije maminku, nebo bere Míšu na aukce podřadných dreků, které pak dál rozprodává je nepodstatné, hlavní jsou jeho drobné postřehy a životní pravdy. Pěkné. Zaujmou i nenápadné role Oldřicha Velena, nebo Heleny Růžičkové.