kajas

Skvělá příležitost pro zastavování si každé druhé scény a hádání, jestli jste si všimli všech postaviček. Malý dárek pro opravdové milovníky Disney studia. Utírám slzu.

V posledních letech jsou si ověřila, že nejlepší marvelovky jsou ty, u kterých si totálně vybrečím oči a snažím se hystericky nevzlykat na celé kino. Samostatné filmy o Strážcích Galaxie mě nikdy moc nebraly, ale závěr trilogie je za mě asi nejlepší rozlučka nějaké filmové franšízy, kterou jsem kdy viděla. Gunn totiž skvěle ukočíroval mix odlehčené komedie a temného vyprávění o týraných zvířatech (které jsem psychicky vážně nedávala a u některých pasáží jsem vážně zvažovala, že se stanu veganem). Zatím jeden z nejsilnějších filmových zážitků roku, ke kterému se budu bát vrátit. Zvířátkům se tam totiž ubližuje ostošest, takže to dětem vážně nepouštějte.

Jsem devadesátkové televizní dítě, takže co se týče adaptací francouzské klasiky Alexandra Dumase, vyrostla jsem na americké verzi s Charliem Sheenem, Kieferem Sutherlandem a soundtrackem od Bryana Adamse. Nová francouzská verze mě uchvátila svým klasickým zpracováním, dokonalým obsazením (žádné plnění kvót a casting herců a hereček, kteří by se těžko objevili ve Francii 17. století). Rozdělení na dva díly neskutečně prospělo samotnému příběhu, protože je najednou spousta času na rozvíjení vedlejších zápletek. Film přesto ani na minutu nenudí, pořád se v něm něco děje, při některých scénách jsem ani nedýchala a u napínavého závěru (samozřejmě s cliffhangerem lákajícím na pokračování) jsem si i hezky pobrečela. Chci se jet podívat do Versailles, přečíst si knížku a konečně po letech zase nakopnout francouzštinu. Když ve vás film probudí tyhle pocity, nejde hodnotit jinak. A nemůžu se dočkat prosince a dvojky.

Před odjezdem na KVIFF bych to nečekala, ale Casting byl nakonec nejzábavnější zážitek letošního ročníku. Janička Plodková byla výborná, Marek Daniel jakbysmet a tleskám i těm, kteří si zahráli vlastně sami sebe. U některých scén jsem brečela smíchy a doufám, že Najbrtovi ten seriál jednou vyjde.

Uběhlo už několik týdnů od projekce na KVIFF, ale stačí si jenom mírně vzpomenout na některé scény a už se mi zase hrnou slzy do očí. Zvrat po výstupu z vlaku ve mně vyvolal takovou směs šoku, vzteku a znechucení z lidské podlosti, jako dlouho nic. Jeden z nejsilnějších filmových zážitků v životě a nejemotivnější film s handicapovaným hlavním hrdinou, jaký jsem kdy viděla.

Letos je v mých očích produkce studia Pixar povedená jako dlouho ne. Po "holčičí" Proměně tady máme film, který potěší každého malého kluka... nebo trochu většího kluka... nebo holku, která má ráda klukovská dobrodružství. Rakeťákovi jsem po prvních trailerech vůbec nevěřila (byla jsem navíc vždycky tým Woody). Teď si ale sypu popel na hlavu, protože takovou pecku jsem vůbec nečekala. Vlastně je potřeba jenom zapomenout na úvodní větu filmu: "V roce 1995 dostal Andy k narozeninám hračku na motivy svého oblíbeného filmu. Tohle je ten film." Těžko si totiž představíte, že v devadesátých letech mohl někdo natočit tak vizuálně podmanivý a technologicky dokonalý snímek, který se dotýká například i LGBT tematiky. Rakeťák má všechno: sympatické uvěřitelné postavy, dojemný příběh, roztomilé robotické zvířátko, na animovaný film naprosto bombastické akční vesmírné scény. A když by se vám náhodou nechtělo do kina, Disney+ to jistí.

Představitele pavoučích mužů známe z velkého plátna tři - Tobeyho, Andrewa a Toma. A tahle neskutečná pecka udělá radost fanouškům všech variant :) O ději se tady vůbec nebudu rozepisovat, protože už předchozí větou jsem prozradila dost. Tenhle zážitek byl pro mě každopádně návratem do dospívání, užívala jsem si momenty humorné i dramatické, smála jsem se, měla husí kůži, brečela jsem. Takže po Infinity War a Endgame nejlepší marvelovka, kterou bude hodně těžké překonat. A kino ještě stihnete, šup šup :)

Ten pocit, když i u animovaného filmu, kde jednu z postav nadaboval Sean Bean, čekáte, že jeho postava zemře... Ale žerty stranou, protože tohle byl snad jeden z nejpůsobivějších animáků mého života, kam se hrabou pixarovky posledních let. Tvorbu Tomma Moorea neznám, takže jsem si na neotřelou animaci musela chvíli zvykat, ale byla jsem bohatě odměněna hlubokým lidským příběhem doprovázeným nádhernou hudbou. Ach.

Američani nejsou normální. Nechat v kinech totálně propadnout takovou pecku? Špinavý krvavý středověk, rytířská čest a boj za správnou věc vyprávěný z pohledu tří hlavních postav. Bravurní pánské obsazení zastínila pro mě dosud neznámá Jodie Comer, jejíž procítěný výkon mě u závěrečného soudu totálně rozebral, takže doufám, že se dočká aspoň oscarové nominace. Ridleymu je 83 a natočil svůj nejlepší film za minimálně 10 let. Smekám a jsem ráda, že jsme před pár týdny v Atlasu zaplnili skoro celý sál (skoro nikde jinde se film nehraje). Tenhle kasovní neúspěch si nikdo ze zúčastněných nezasloužil. Asi pecka roku.

Další z variací na téma “týpek má hodně špatný den”, tentokrát z prostředí luxusní restaurace. Hlavní hrdina, její majitel a šéfkuchař, řeší v jeden hodně nabitý večer problémy se zaměstnanci, food kritiky i se svým osobním životem. To vše na jeden záběr. Nečekaná pecka a můj favorit v Hlavní soutěži KVIFF 2021.