Harding164

V roce 2014 Nicolas Cage hrál ve čtyřech filmech. Napospas osudu, Temný bojovník a Tokarev ode mě dostali odpad, a tak asi chápete že jsem potřeboval vidět i ten poslední. Bohužel, Poslední šance na pomstu si ten odpad nezaslouží. Je to pouze podprůměrný film. Nápad agenta s demencí, který s postupem času zapomíná, kdo je, kde je, a co tam dělá mi nepřijde vůbec špatný (trochu mi to připomíná Memento) ale je znát že to sestříhaly a zbyly tu pouze jakési náznaky. Celkem by mě zajímalo, jak vypadal původní tříhodinový kolos, i když silně pochybuju že by to Paul Schrader dokázal ukočírovat. Za zmínku stojí silný Cage, který to málem vytáhnul na tři hvězdičky a dementní konec který to málem shodil na jednu. Snad Nickovi ten čistý rok vyjde někdy příště.

Tradiční Wes Anderson. Žánrový mišmaš s unikátním vizuálním stylem, plný zvláštního humoru, který nelze označit jiným slovem než bizár. Naštěstí to jako vždy nějakým záhadným způsobem zapadlo do sebe a výsledek překvapivě dobře funguje (tedy až na konec který mi přišel poměrně slabý). Fantastický pan lišák sice není Andersonův nejlepší film ale i tak se na něj dobře dívá a rozhodně jsem se u něj nenudil. Bohužel filmu těsně před finišem podtrhává nohy poměrně dost trhavá animace. Postavy se hýbou jako kdyby s nimi nebylo něco v pořádku, a i když už jsem viděl o dost horší, na mistry plynulé animace jako jsou Wallace a Gromit, Lišák nemá.

Matty tentokrát trefil hřebíček přímo na hlavičku. Můj soused zabiják bez humoru, který se ze všech sil snaží tvářit jako seriózní thriller. To se mu ale ani náhodou nedaří, protože vám své tajemství skoro okamžitě vyslepičí. Upřímně se divím že soused nenosí tričko s nápisem „Miluju terorismus“ a na zahradě nemá obří krabice s nápisem TNT jako v nějakém starém animáku. Nebyl by o nic nápadnější, než už je. Jediná skutečně zajímavá část filmu je šokující konec který jsem upřímě nečekal. Bohužel i tady scénárista doufá že se nad tím nebudete moc zamýšlet, jinak totiž zjistíte že stejně jako zbytek filmu, ani konec nedává smysl. Dvě hvězdičky za vizuál, herce a hudbu.

Už podle názvu jsem od toho nečekal žádné veledílo ale i tak mě to celkem zklamalo. Podprůměrná mlátička s dementním příběhem a poměrně nudnou choreografií, ve které vás osloví akorát tak Donnie Yen. Kdyby si alespoň odpustily ty rádoby moudré kecy tak by se to snad nějak dalo ale bohužel, není tomu tak.

Po tom prequelovém úletu jsem už v sérii nechtěl pokračovat, ale ke sledování tohohle filmu jsem byl donucen proti své vůli.  Po shlédnutí mohu akorát tak konstatovat, že jsem se měl víc bránit. Bezkonkurenčně nejhorší díl. Kate Beckinsale je sice zpět, ale na tohle už je krapet stará a pohled na její vyzáblou postavu není zrovna líbivý. Speedman už se na to vysral (ani se mu nedivím) a docela dost tu chybí. Jak se sem dostal Charles Dance nechápu. Buď ho unesli nebo ho hledá IRS, jinak nevím. Vizuál a akce jsou ještě slabší než u toho preqelu a příběhově je to snad horší než Twilight.

Underworld bez Kate Beckinsale v latexu je jako chleba bez másla. Naprosto zbytečný prequel který nepřináší nic nového a i přes poměrně krátkou stopáž dokáže pořádně nudit. Akce je v porovnání s předchozími díly dost tragická a vizuál taky nic moc. Nejhorší jsou asi kostýmy. Chápu, že ve středověku nemůžou nosit černé kabáty ale i brnění ze začátku dvojky jsou někde úplně jinde. Z mého pohledu, velké zklamání.

Jednička byla lepší. Úvodní scéna z minulosti, ve které upíři nosí brnění jak elfové z warhammer fantasy mě sice celkem navnadila, ale v současnosti už to takové terno není. Marcus jako záporák stojí za hovno a většinu času tráví ve své transformované podobě která vypadá dost ohyzdně. Do konfliktu se připojí nová frakce lidí, která mi ale vůbec nesedla a působí dost do počtu. Jinak Kate Beckinsale je pořád skvělá a latex ještě přiléhavější, takže se na to koukat dá ale něco mi tu chybí. Hodnocením opět tři hvězdičky ale tentokrát slabší, někde u spodní hranice.

Nízkorozpočtová akční fraška s upíry, která primárně stojí na překvapivě dobrém vizuálu (CGI vlkodlačí transformace jsou sice otřesné, ale to je asi jediný velký nedostatek), rychlé a stylové akci a samozřejmě hlavní hrdince. Kate Beckinsale sice není žádná velká herečka ale v černém latexu to ani nevadí. Jinak příběhově samozřejmě totální hovadina, jak se dalo čekat, ale svižně to ubíhá, a to je asi hlavní. Nebudu lhát, do jisté míry je to můj guilty pleasure film, kterému bych klidně dal čtyři hvězdičky, ale objektivně se tu ty lepší tři hodí víc.

Produkt své doby. Po roce 1968 ve Francii rychle sílilo hnutí za zrušení trestu smrti. Ať už byly jejich záměry sebevíce bohulibé, francouzští abolicionisté získaly s odstupem času značně negativní pověst, neboť celá řada z nich ve skříni skrývala nejednoho kostlivce a proti trestu smrti nebojovali z nějakého nezištného morálního pohnutí nýbrž naprosto oprávněného strachu, že by na ně taky někdy mohlo dojít. Režisér a scénárista José Giovanni je jedním z těchto mužů. Sám odsouzen k trestu smrti v roce 1948, Giovanni nepřekvapivě patřil mezi jedny z hlavních zastánců francouzského abolicionismu, a přesto že o svém trestu velmi rád mluvil s novináři, o důvodu svého odsouzení záhadně mlžil a občas dokonce i naznačoval účast ve francouzském protifašistickém odboji. Pravdu odhalili až v roce 1993 švýcarští novináři kteří zjistili že hodný režisér a odbojář José Giovanni a fašistický kolaborant, vyděrač a trojnásobný vrah Joseph Damiani jsou jedna a ta samá osoba. Damiani se opět bránil kecy o odboji a výhružkami o žalobě se snažil zneužít soudního systému k cenzuře. Tato cesta nikam nevedla a Damiani tak změnil strategii na staré známé „Svůj trest jsem si odseděl. Mám právo na odpuštění.“, což je z mého pohledu poměrně bizarní obhajoba, jelikož si svůj trest neodseděl a za své zločiny byl po pouhých jedenácti letech omilostněn. Jak už jste asi pochopili lidé jako Damiani se mi hnusí a z ochoty velké části uměleckého světa přimhouřit oko ke zločinům svých kolegů (Polansky, Cosby, Weinstein atd.) je mi špatně, ale i tak jsem se naučil oddělovat autora od díla. V tomto případě to ale není možné, protože Dva muži ve městě je naprosto prachsprostá politická agitka, která se nezmůže na víc než emoční manipulaci a nekonečné moralizování. Jestli si chcete nechat povídat o morálce od takové svině jako byl Damiani tak do toho, ale já z toho mám stejný pocit jako kdyby si O. J. Simpson a Amber Heard založili manželskou poradnu. PS: Damianiho biografie na ČSFD je naprosto otřesná. Nechápu jak to že i IMDB je na tom líp, a to jsou tam moderátoři proslulí potlačováním nepohodlných pravd a cenzurou politických oponentů.

Příjemná pohodovka na večer s rodinou, u které jsem se celkem pěkně zasmál. Gabin je charismatický jako vždycky, a i přes podlomené zdraví ještě naposled podává solidní výkon. Příběh sem tam trochu zaškobrtne ale není to nic hrozného a například závěrečná pointa je opravdu vynikající.