Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Krimi

Recenze (479)

plakát

Nepřátelé rozumu (2007) (TV film) 

Divím se sám sobě, proč hodnotím tak vysoko, ale téma je natolik závažné a množství poznamenaných, více či méně, je toliko, že dokument by měl být promítán plošně jako neúspěch vzdělávání. {{resp. problém polovzdělanců, kteří nekriticky přijmou teorii, o nějakém problému, který znají (poněvadž jsou samozřejmě také inteligentní, slyšeli to např. ve škole, ale co se za daným problémem skutečně skrývalo a skrývá, nemají do dneška šajn), ale řešení nejsou sto posoudit, a pak se bezostyšně hlásí k nějaké pomatenosti}}____ Sorry, ale pokud někdo ve světě (stále) plného tmářství něčemu může věřit, tak je to věda. {{ačkoliv to pro někoho může být problém, tak pokud někdo osobně pochopí [rozum poskytuje jistou rezistivitu vůči v dokumentu vyjmenované skupině pavěd; ukažte mi na vědce, který zběhl do tábora pavědců; ona rezistivita klesá s rostoucí vzdáleností od fyziky, protože její supervizor je příroda sama, která je nekompromisní oponent}}, že věda funguje - most nespadne, signál je přenesen, člověk je uměle oplodněn, atd. - tak má v dané metody důvěru, chcete-li víru, která ať to může znít paradoxně je rozumově opodstatněná. MÁLOKDO MÁ TAKOVÉ SCHOPNOSTI, ABY OBOR ROZVÍJEL. MNOHO VYSTUDOVANÝCH MÁ SCHOPNOSTI V OBORU JE APLIKOVAT, ALE NAJDE SE I NEMÁLO TAKOVÝCH, KTEŘÍ TO PROSTĚ NEDÁVAJÍ A V PŘIROZENÉ TOUZE PO POZNÁNÍ SE EX POST CHYTNOU NĚČEHO, CO JE PRO NĚ ROZUMOVĚ UCHOPITELNÉ. Nechte šarlatána postavit dům nebo zapojit elektrický obvod, tam narazí - jsme zpátky u přírody - která kašle na svobodu (zde hloupého) slova, ať už je jejich obsah jakkoliv pomýlený.___ Nemalou nejistotu má člověk, který osobní zkušenosti nemá, je mladý, zranitelný a je vzděláván takto zaměřenou společností. Dotyčný to neví, je slepě naveden k něčemu - a to může být i náboženský fundamentalismus - to je problém civilizace, společnosti, která připravuje půdu pro mladší generaci - vychovává ji - přirozeně vidím pro společnost naději více ve vědách, než-li v tomto dokumentu překonaných a často snadno vyvratitelných smyšlenkách {{a které se souhrnně nějak pojmenovávají a vědu chameleonizují - terminologie, atp.}}, které zapojují zejména lidskou fantazii, která snadno vytvoří svět umělý, kde věci fungovat mohou - svět fantasy - ale pokud ho podrobíte experimentu, například fyzikálnímu, tak zjistíte, že selže. V matematice také můžete vytvořit umělé systémy, které s realitou nic společného nemají, ale takový konstrukt často zapadne, např. pokud byl vytvořen na základě nějaké fyzikální hypotézy, ale rozhodně nebude mít ambici si uzurpovat pravdu ve světě reálném. Bude funkční ve světě imaginárním, tj. tam, kam něco, co spočívá sebevědomě na nepevných základech patří; problém je v tradici, dlouhé historii pavěd, také v jisté přirozené náchylnosti lidí, resp. jejich fanzazii - šedé kůže mozkové, která je takto zbraní dvousečnou - záleží, jak se použije - pokud špatně, tak jeden příklad za všechny - např. vezme nějaký primitivní předpoklad - přirozené číslo a jeho význam - numerologie - a promítne do něj, to co zná ze života, pak tomu začne přisuzovat moc; proč datum narození? vás nikdy neovlivnily dny, které následovaly potom? proč dekadický systém? ono Pythagorejci byli svým způsobem poblázněni rovněž a tam to všechno začalo, ztratilo to kontakt, začali chybět znalosti o kontextu a lidská fantazie udělala časem své; nebere v úvahu genetiku; výchovu; skutky). Nebýt vědy, tak zde máme neostředověkou společnost, která sice užívá nějaké technologie odlišné od pravěku, ale je neschopná něco zdárně vysvětlit, protože se odvolává do světa tajemna a temných sil, nebere v úvahu přírodní zákony a není schopna cíleného výzkumu, jak jej chápeme dnes. Problém vědy je (pro pochybovače), že nevysvětluje vše (jak to dělají úžasné pseudovědy, a pokud jim dojde dech, tak se odvolají na svět tajemna), ale pokud něco, tak se o to může opřít a z něčeho vycházet, závěr opětovně dokázat. To o ničem žádná pavěda říct nemůže, poněvadž z jejich závěrů nelze utvořit obecné zákonitosti, které fungují. Závěry z jejich teorií často zapadnou do rovnoměrného rozdělení pravděpodobnosti - hodu kostkou = náhoda - a pakliže je dotyčného teorie, např. proutkaři - vyvrácena, tak dotyčný ve svém omezenosti a pošramocené hrdosti je neschopen sto připustit veřejně, že by se mohl mýlit a stane se tím nejzarytějším tvrdohlavcem. pozn. proutkářství je založeno na držení proutků, tyček v indiferentní poloze. ___ Věda šla a jde často slepými uličkami a to je také dobře, protože závěrem je, že tudy cesta nevede. Člověku, např. až do střední, ale někde i na vysoké škole (jistě ne na postgraduálu), musí připadat, že vše je tak jasné, cesta k poznání byla přímá a vše tak do sebe zapadá. Proto doporučuji si přečíst historii daného oboru (fyziky, chemie, biologie, kartografie, mechaniky, materiálu, medicíny, systémů...), seznámit se nejen s látkou, ale i s aktéry, dát si to do historických souvislostí, a pak se vám jistě nestane, že budete náchylní k nesmyslům. Expert totiž samozřejmě zná i ony slepé uličky, nejen dopodrobna teorii provázanou s praxí. ___ Problém může být slepá víra ve vědu, chladné ratio. Taková společnost může být nebezpečná, obzvláště jestliže je hostilní {{důležitý je cíl; společnost, užívající přísně vědu, ale zacílenou na svržení atomové bomby na kohokoliv postrádá smysl}} a taková bude, pokud nebude vyrovnaná, protože lidé nejsou přirozeně technokraté, ale mnohovrstevná stvoření, proto je třeba rozvíjet nejen přírodní, ale i humanitní obory. V duchu vědeckém nutno podotknouti ovšem. ___ Problém je, v suplování přísně vědeckých oborů - astronomie vs. astrologie, evoluce vs. náboženství, medicína vs. léčitelství atd. Někde ona hranice nemusí být tak ostrá, zjevná, jako v nepřírodních vědách, tj. tam, kde se dotýkáme duševní stránky člověka - psychologie vs. psychotronika. Problém rozumového vidění a chápání světa, je jednoduše takový, že nepřináší štěstí, nýbrž pochopení. Jedinečnou stránkou je, že lidé jsou obtížně ovladatelní, společnost se stává individualistickou, je problém ji uchvátit. proč? protože znají skutečnou povahu věcí. Žádná propaganda na světě vám nevyvrátí Pascalův zákon, leda ho přejmenuje. ___ Emoce jsou nedílnou součástí nás samých. Moc nad stádem se udržuje pomoci emocí - moderní obory - PR používají důvěru v pseudovědy - emoce . jako "nosnou informaci" (např. reportáže) - např. strach (války) - tj. zprávy, které začali vznikat se vznikem PR po 1.SV, které právě útočí na nedostatek vzdělání - rozumu. INTUICE ATP. BY MĚLA BÝT BERLIČKOU ROZUMU A NIKOLIV OBRÁCENĚ.Taková cesta vede do pekel. Nemůžu si pomoci, člověk v něco nakonec věřit musí, ale vše ve mně říká a zkušenosti mi to potvrdily, že je to rozum. ____ Mnoho lidí není schopno pochopit, že i tlustá kniha může být hloupá a úplně pomýlená. Na každém šprochu, nemusí být pravdy ani trochu. Nemusí, ale může - např. homeopatie - lidské tělo je úžasné - nejen jeho fyzická stránka, ale i duševní - která je doposud tak málo zmapovaná - proto je zde velký prostor pro šarlatány - a tak není divu, že aktivace placebo efektu je pomýleně (i záměrně) interpretována kvůli něčemu, co je nazýváno potencí (ve smyslu ředění roztoku), aby jim něco, v ekonomické společnosti, zaplatilo účty. Podobně psychotronici - pokud někdo má schopnost probouzet důvěru v druhém, tak aby si myslil, že se může uzdravit (optimismus), tak mu jenom tleskám (ale jen jako podpůrná "léčba"!!), jinak by to mělo být trestné, kvůli podvodu, potažmo vraždě u pacienta. Stačilo by na podobné podnikání zřídit podmínku týkající se licencí, kde každý úžasný inovátor, by nejprve dokázal účinnost svého postupu, jinak by byl stíhán za černé podnikání. NA DRUHOU STRANU SI MYSLÍM, ŽE MNOHO ŠARLATÁNŮ NENÍ TAK HLOUPÝCH JAKO OBOR, KTERÝ REPREZENTUJÍ, ALE PROSTĚ SE JIM NECHCE DĚLAT A VYUŽÍVAJÍ HLOUPOSTI (často i zoufalství) JINÝCH. ___ Často jsou i samotní lékaři mohou být pod tíhou sebeklamu pomýleni. ____ Nikdo není v bezpečí (posun od tohoto dokumentu), protože dalším fenoménem jsou praktiky, které matou nejen první skupinu, o které se dokument zmiňuje, ale mate i také, kteří hlavu používají, ale jsou vystaveni tak masivní PR masáži, která přichází ze všech stran, že člověk nestačí filtrovat - a udělat si objektivní závěr, je nesmírně těžké. Žijeme ve veřejném bludu, všichni, každý mámí každého, počínaje milosrdnými lži, neškodnými žerty, nepochopením obsahu, kontextu a následně špatnou sdělenou interpretací (tichá pošta), přes přirozenou naivitu a důvěru, až po záměrnou propagandu, která ovlivňuje veřejné mínění, tím ovlivňuje akcie, přiděluje dotace, zakázky - vše je boj o moc a moc jsou informace. Jak zaznělo ve Fog of War uprostřed 1.SV - kdyby řadoví vojáci věděli, to co generálové, tak by válka skončila hned. Podobné je to s existencí pavěd.

plakát

Sedm dní v pekle (2015) (TV film) 

INDUBITABLY, the one of the best pseudo-documentary. Vskutku originální a lehký komediální Meisterstück. ___ Tento film je přímý, jak jen film může být. Buď se trefí do Vašeho smyslu pro humor či nálady, nebo ne.

plakát

Ogroff (1983) 

lidské fantazii se meze nekladou...je až neuvěřitelné, jak daleko může být někdy mainstream

plakát

Zatóiči monogatari (1962) 

Žánr nakoukaný nemám, proto horko těžko srovnávat a objektivně hodnotit. Ale film to byl povedený, v mnohém s přesahem do současnosti (lidské charaktery holt evoluci nepodléhají; přístup k handicapovaným; boj o moc; ...).

plakát

Angst (1983) 

Vůbec nevím, co bych dodal!! Nepamatuji se, kdy naposled, resp. zda vůbec, jsem byl ze zhlédnutého filmu, tak konsternován. Patrně je mé rozpoložení dáno tím, že film je tak realistický. Počínání vraha, které je podložené jeho vlastním monologem, komentářem soudu a psychiatrů vyznívá natolik věrohodně, že se obávám, že je to snad zcizená a do scénáře přepsaná soudnička. Nejvíce děsivý je ten prvek náhody - je jedno kdo! - hlavně, aby si vrah ukojil svůj sadistický chtíč, který ho absolutně ovládá a přesahuje. Film je přínosem, poněvadž snímků s podobnou tématikou a současně tak nekompromisně natočených, je pramálo. A když už jsou, tak nepůsobí syrově, a pak veřejné mínění má romantické představy o patologii uvězněných (Hollywood vychoval nejednu generaci diváků a v mnohém poskytl světu medvědí službu - omlouvá, zlehčuje, mýlí a adoruje). Na závěr si neodpustím dovětek ... nepřipadá Vám, že klasická tématická špička - Mlčení jehňátek, Se7en, ale i Funny Games - se ve srovnání s filmem Angst otupila? ... a jeden povzdech - je škoda, že role matky a zejména dcery se nezhostil někdo jiný. (ještě srovnej s Henry: Portrait of a Serial Killer z 1986)

plakát

Setkání na konci světa (2007) 

To, jak Herzog pojímá dokumentární tvorbu, se mi zamlouvá - je to nevšední, jako jeho vlastní osobnost i vidění světa. Největší plus vidím v autorově mluveném komentáři, jenž se vymaňuje z celé plejády podobných dokumentů - nejen po sémantické stránce, ale i přednesem - kombinací Herzogova charismatu a akademického zabarvení účinkujících, kteří jsou s ním v interakci (entusiasmus, podmanivost a zejména průhled), se kterým jsem se jinde, než na AV, nesetkal - erudice a pokládání motivačních otázek. Herzog si vybírá nejen zajímavé osoby, ve kterých není v těchto končinách nouze, ale i nevšední obrazy, jež vedou v prvé řadě k údivu, ale také obdivu i k navození cestovatelské nálady. Dávám plný počet hvězd - dojem vytváří dokument neotřelý, ale nemám z něho až takový pocit poznamenanosti (ve srovnání s National Geographic), který je zaměřen vždy více popisně (a který vytvořil jakousi normu pro přírodovědný dokument, se kterou jsou jiné autorské počiny srovnávány), kdežto Herzog se neustálé snaží dívat za oponu - filozoficky, nikoliv přírodovědně - zkrátka "horu lze zdolávat více cestami". ___ Nejvíce se mnou pohnula část o tučňákovi, cestovateli, který šel prozkoumat vnitrozemí Antarktidy. Zajímala by mě pohnutka (pudy? nuda? snad osobní ambice, jestli je u tučňáků toto rozvinuto, nevím? zjistit, co je za kopcem - vědecký, dobyvatelský sen? sebevražda?), která ho k tomu vedla.

plakát

Úsměvem ke štěstí (2007) 

Podlehl jsem. Skvělá vzpruha na skleslost. Silné antidepresivum. Vytáhnout na chmury. Doporučuje 9 z 10 psychologů.

plakát

Poručík (1992) 

Za hlavní roli měl Harvey Keitel dostat cenu nejprestižnější. To, co ve filmu předvádí, bere dech. Postava dekadentního poručíka je napsána (a zahrána) báječně a do kontextu filmu se hodí jako prdel na hrnec, až mám pocit, že je to napsáno dle skutečnosti. A to už je fakt síla, jestli se někdo takto spustí v reálu.

plakát

Můj milovaný nepřítel (1999) 

Na zkrocení sil přírody člověk moc efektivních prostředků nemá. Pakliže se to povede, tak se mluví o malém zázraku, jako například u atomové elektrárny. Nejinak tomu bylo i s usměrnění živlu jménem Klaus Kinski, kterého dovedl korigovat průvodce tímto filmem, ale i autor obdobně zaměřené knihy, Werner Herzog. ___ Díky přerušované poddajnosti této zhmotnělé energie v těle herce Kinského mohla vzniknout nesmrtelná díla jako Aguirre, hněv Boží nebo Fitzcarraldo. Bylo jen otázkou času, kdy, jak a kterým směrem se síla, jež vládla nezměrnou intenzivní energií projeví a jako sluneční protuberance smetla vše, co ji stálo v cestě. O krotkosti, jako u lva, mluvit nelze, i když v danou chvíli provádí, to co od něj potřebujete, šelma šelmou zůstává, tak bylo na místě mít se pořád na pozoru, jinak by vás koncentrovaný paprsek její pozornosti snadno položil na lopatky. Ten, kdo se nedal a jako zeď čelil tomuto náporu se stoickým klidem a tím hypnoticky bránil přilévání oleje do ohně, jenž živel živí, a tak se stává nekontrolovatelným, byl právě vypravěč tohoto filmu, který nalezl šém pro usměrnění tohoto Golema a zachránil nejeden film. Díky neviditelnému biči, jenž sloužil jako vodítko, mohl Herzog, byť na chvíli, ovládnout Kerbera před kamerou, a se svítícími plameny v očích zvěčnit nezaměnitelné charaktery expresivních emotivních megalomanů, kteří svoji posedlost nesmrtelným velikášstvím rozhodně neprojevují latentně.

plakát

Sluneční jas (1999) 

Je nelehké charakterizovat tak dlouhý a složitý úsek lidské historie krátce a výstižně, byť v tříhodinové stopáži. Navíc udržet pozornost divákovu po tak dlouho dobu v žánru neakčním je úkol o stupeň těžší, avšak Istvánu Szabó se výsledek povedl nadmíru dobře. Nemalou zásluhu na tom má Ralph Fiennes, který se do každé své role plně položil a každá z jeho ztvárněných postav je snadno uvěřitelná. Dynamika děje odpovídá bouřlivosti příslušné doby a/či jednotlivých osudů rodiny Sonnenscheinů-Sorsů, tudíž o utahanosti z mého pohledu netřeba mluvit. Tato rodinná epopej patří do výstavní síně historických dramat střední Evropy.