Marrianna

Pobaví a neurazí - to je základ dobré komedie. Branden je prostě rozkošný a pár hlášek je opravdu vtipných.

No to bylo hodně dobré, dobré, skvělé. Dech beroucí, napínavé, vše co má mít kvalitní Thriller - a dokonce, i trochu nové, trochu nečekané a když hraje hlavní roli Morgan Freeman - nemůže jít jinak než o plný počet. Mám ráda příběhy, jenž se lehko můžou stát příběhy ze života - je to děsivé, odporné a děsivé? Ale ono se to opravdu může stát... To mě děsí nejvíc, a přitom mě právě proto tento typ filmu neskutečně baví. Jsem blázen, možná ano, ale kdo není? No sečeteno podtrženo - paráda. Jen ta závěrečná honička mě trošilinku vadila - ale zbytek to převážil a milionkrát.

Už si to nepamatuju, ale vím, že se mi tato slátanina docela líbila - teď bych se zřejmě na to nekoukla - ale v tý době - ježiš bylo mi třináct. Ale jednu věc si pamatuji " panebože já rodím co mám dělat? - Dej si nohy k sobě - na to už je pozdě, to měla udělat před devíti měsíci" Tehdá mě to hrozně pobavilo.

Ano pro lidi, kteří už mají aspoň nějaké IQ, říká se jim vyspělí je to určitě brek nejhoršího kalibru. Ale zoufalá matka, která alespoň jednou za čas potřebuje sednout a třeba vypít kafe? Posadí malé dítě a pustí TV. Vemte, že je to pro děti kolem jednoho roku - ty určitě nezaujmete hlubokými myšlenkami, ale barvami, zvuky a pořád nějakým pohybem. Mimochodem, upozorňuji OBČAS - tím nemyslím pořád nechat malé dítě koukat na TV a ničit si očka.

"otče náš, ty jenž jsi na nebesích..." modlí se kněz už nebojuje už se jen modí, hlasitě a zřetelně a kolem něj další modlící se za záchranu, nepobíhají jen se modlí - v tu ránu jsem měla oči zalité slzami. Krásně natočeno, krásně odehráno. Ani chvíli mi nevadilo, že ten film trval tak dlouho.

Počáteční díly jsem hltala - no jo, já už jsem hold taková a Jonathana Frakese jsem přímo žrala - ten jeho ďábelský úsměv - božínku to je chlap!!

Mám ráda Jimovu komediální stránku. Ale z tohoto díla jsem cítila už od začátku přinejmenším rozčarování až to pomalu sklouzávalo k zoufalství. Ani za mák zde není toho skvělého vtipu, co Jim Carrey umí předvádět. Napadá mě jen jedno slovo - trapné.

Will je prostě Will, ale jinak.... e-e-e. Já prostě nemůžu skousnout všechny ty typické filmy o blížící se katastrofě a jak to ti úžasní a skvělí a nejlepší amíci všechno zvládnou a všechny zachrání - ne jde prostě mimo mě.

Pamatuji si ten den, s bandou jsme si chtěli k tomu levnému vínu půjčit nějaký drsný horůrek a chlapi přišli s tímhle. Už si ani moc nepamatuji děj, ale za to si sakra dobře pamatuji, že jsem měla jít na druhý den k zubaři. Tu schůzku jsem pak odložila na delší dobu.

Nikdy jsem nebylla moc velkou fanynkou Madonny, tedy až do doby než jsem shlédla Evitu. Zde se mi Madonna najednou jevila jako elegantní dáma, která se uměla sžít se svou rolí a dokonce i příjemně zazpívat.