Rohy212

Hanzlík na bílém koni zachraňuje smutné ženy nad hrobem (čti ani ne 50letou babičku Antalovou), cituje básně a z veterána mu jdou bubliny (není eufemismus). Šťastné manželství neexistuje, ale radši se utrápit, než se nechat rozvést. Hvězdička za scénu, kde podnapilý (a často i polonahý) lid jede na kolotoči, hasiči na ně stříkají vodu a z repráků duní Když se u nás chlapi poperou, což by lépe nezrežíroval ani Gaspar Noé.

Na dokumentu Máme na víc oceňuji zejména to, že se nebrání ukázat svého protagonistu a režiséra-vypravěče, i když zrovna nejsou v nejlepší formě, a není to tak jenom prázdné plácání po ramenou s nádechem nepochopení veřejností. Pochopitelně ale promluví jen k určité skupině lidí.

K běhání ani smíchu (i když jeden konkrétní product placement mě pobavil velmi) sice Ženy v běhu nezviklají, ale taky to není úplný bolehlav, jakého jsem se z traileru obávala. Na Martinem Hofmannem hrané loutkové divadlo bych ale koukala i bez donucení dál. 2,5*

Islandská tragikomedie Žena na válečné stezce mi udělala hroznou radost. Zážitek z filmu je ale nejspíš přímo úměrný tomu, jak dlouho vás bude bavit ten vtip s diegetickou hudbou. Dvojrole Halldóry Geirharðsdóttir je výborná, i když zrovna sehrává DiCapria v Revenantu.

Když nevíš, jaký vyprávět příběh, dej tam všechny. Techno závěr ten zmatek potvrzuje. Francouzská milenka je tam od toho, aby dal někdo zahrát hymnu, Březina má stejně ze všeho nejradši hlínu. Zbytek týmu je tam, aby byl nadržený. Hrozně hezky se ale na Zlatý podraz dívá, to jo.

Pohádka Když draka bolí hlava je ukázkou toho, jak hezky nacpat product placement i do středověkého vyprávění pro děti. Gott metatextově "patrí všetkým", a tak mluví slovensky a zpívá česky. O speciálních efektech se radši nezmiňuju, ačkoli zcela animované pasáže byly kouzelné. A přece je tu něco pro každého. Minimalisty potěší texty písní (o bolení hlavy je tu "au, au, au, to bolí", jako dračí hip-hop pak "hip hip hop, tančí hop hop hip"), pro hravé kartografy mapa země ve tvaru draka, pro lingvisty debata nad čučoriedkami a borůvkami a pro milovníky exotiky klokan.

Historický exkurz do vrcholné doby mužské agrese a špatných účesů. Míra vážnosti jednotlivých scén je ve filmu Outlaw King stejně nepředvídatelná jako Pinův skotský přízvuk a (pardon, musím to říct) jeho full-frontal. Úvodní tracking shot je ale krásný. (LFF 2018)

Zpráva o dvou surových vraždách - a malém románku vedle nich. Sledování životopisného dramatu Lizzie si žádá řadu emocí. A já jsem nedokázala cítit ani jednu z nich. (LFF 2018)

Třetí film Ralpha Fiennese The White Crow je delikátně natočené drama o tanci, jedné komplikované duši a jednom komplikovaném politickém konfliktu. Pojďme se jenom dohodnout a zbavit se nadobro toho oblíbeného motivu ženského křiku mizejícího v houkání vlaku, dobře? (LFF 2018)

Vrchol absurdní opulence a opulentní absurdity. The Favourite zve na typicky lanthimovsky přímé dialogy, tentokrát akorát šmrncnuté o mocenské intriky. Zbožňuju každou z postav, i ty, které jsem v průběhu filmu začala nenávidět. (LFF 2018)