Bílá vrána

Film bez šarmu. 1) Děj probíhá ve dvou časových rovinách se spoustou dalších flashbacků z různých dob. To samo o sobě snižuje celkový dojem. Na druhé straně je dobře, že se režisér zaměřil především na jeden okamžik ze života a nepokusil se o klasický životopis._____ 2) Horší je, že vše je bez šarmu - scénář, režie i herci._____ 3) Nurjejevova sebestřednost, excentricita a arogance, navzdory ujišťování režiséra, že ji zdůraznil dostatečně věrně, mi připadá s ohledem na jeho taneční mistrovství nepříliš extrémní. V této souvislosti se nabízí citát (údajně Marcus Aurelius): Lepší je výčitka od génia nežli pochvala od idiota. Přihoďme ještě: Když dva dělají totéž, není to totéž a je vymalováno. Nurjejev klidně mohl být arogantní, jak chtěl. Měl na to._____ 4) Ještě hůř (nevěrohodněji) dopadlo zobrazení jeho sexuality. Ačkoli byl Nurjejev homosexuál (s občasnými úlety ve vztahu k ženám) a zemřel na AIDS, film se tomuto aspektu jeho života vyhýbá. Je jasné, že se v SSSR nechoval otevřeně, ale náznaky ve filmu jsou vskutku až příliš decentní a nenápadné. Jeho dlouholeté (25 let) vášnivé přátelství s dánským tanečníkem Erikem Bruhnem nebo kratší (2,5 roku) vztah s americkým tanečníkem Robertem Tracym jsou dostatečně výmluvnými důkazy (nepočítaje mnoho kratších či jednorázových známostí) jeho sexuální orientace. V této souvislosti má výstižný koment: zolo****._____ 5) 22letý Oleg Ivenko (Rudolf Nurjejev) je pěkný kluk (inu, tanečník). 29letý Sergej Polunin (Jurij Solovjev) s blonďatou hlavou vypadal velice sexy. (14.01.2020)

Další artový film a třetí režijní počin (pro většinu z nás známého jen jako herce) R. Fiennese se poved na jedničku. Silné dílo, které mě od začátku naladilo na tehdejší režim v Sov. svazu. Střídání ruštiny a angličtiny (+ s českými titulky) to jen vytáhlo nahoru. Z filmu jsem se pozvolna dostávala do vnímání jedinečného Rudolfa, jeho vstřebávání a hltání novostí a kultury ve Francii a v závěru mě to emočně vygradovalo, byla jsem napnutá jako tětiva a ani nedýchala (při akci a nátlaku na letišti:-)). Bezvadný a procítěný film, super! (19.04.2019)

I když je film hezký a nekladl si za cíl opěvovat homosexualitu Nurejeva, mám pocit, že tato jeho stránka byla v tomto snímku zanedbána a neprávem potlačena. Dokážu si představit, že svobodné nadechnutí i v sexuálním cítění, které Nurejev bezpochyby pociťoval za jeho hostování v Paříži, mohlo být jedním z rozhodujících motivů k emigraci, což z tohoto filmu patrné není. Zda tomu tak skutečně bylo, se už nedozvíme, ale vzhledem k tomu, že zemřel na AIDS, dovozuji, že jeho homosexualita hrála v jeho životě očividně větší roli, než jakou film této Nurejevově stránce přisuzuje. Přestože gay tématika je nastíněna velmi nejasně a spíš divák jen tuší než ví, má tento snímek potenciál zaujmout a přiblížit tehdejší dobu těm, kteří si ji pamatovat nemohou. Oleg Ivenko, představitel hlavní role se svého výkonu zhostil se ctí, fyziologicky byl velmi dobře vybrán ať už představitel malého Nurejeva či až pak dospělého. Mě tento film potěšil. Škoda jen, že nevznikl v ruských reáliích, protože i když se mimoruské produkce mnohdy dost snaží, většinou se jim pravé ruské reálie napodobit nedaří. (02.08.2019)

Na filmu musím ocenit hned několik věcí: 1) Výborně vybrali malého a staršího Nureyeva - opravdu si byli podobní i vzhledově i povahově. 2) Film mě opravdu bavil. Byl zajímavý, rozporuplný a pořád měl kam gradovat. 3) Skvělý napínavý konec. 4) Výborně volená hudba a 5) Úžasně se zde prolínaly minulost se současností. Krom toho - herecké výkony byly bezvadné. (12.07.2021)

Příběhy o emigracích jsou nyní již několik let především doménou českých filmařů a stále tomu není konec. Do stejného námětu se pustila i Velká Británie v koprodukci s Francií a společně odvyprávěli příběh ruského tanečníka baletu Rudolfa Nurejeva, kterak se vzepřel sovětskému systému, využil hostujícího vystoupení ve Francii a požádal o politický azyl. Snímek je v obrazotvornosti nenásilný a i po umělecké stránce v oblasti jemného vyprávění vcelku sympatický s uměleckým dojmem právě kolem baletu. Na temnou politiku bolševického rozhraní v Sovětském svazu se samozřejmě patřičně kladl důraz v působnosti vyniknutí oné nepříjemné doby. Politika se do sportu dere i dnes, takže ve svém smyslu se od této dobové výpovědi zase toho až moc nezměnilo. Sovětský tanečník jede do Francie na vystoupení a v patách má neustále sovětskou tajnou službu. Nesmí profesně ani soukromě učinit nic nerozvážného, jinak sovětská rozvědka zakročí. Že to nebylo pro takového člověka nic jednoduchého je nám patřičně ukázáno, ale skutečně se zase až moc na pilu netlačilo. Přeci jen se nejedná o žádný thriller. Ve snímku je kromě poutavého umění vestavěna také psychologie jednotlivce, touha a omšelá doba. O homosexualitě Nurajeva se příběh zase až moc přehnaně nezajímá, což je na dnešní dobu až div.  Zmínka o tom však samozřejmě je. Snímek ale jinak libozvučně povznáší svou vůli o poctě svému hrdinovi, pro kterého byl balet elixírem života. Snímek je natočen tak, že každá scéna s Nurejevem po divácké stránce zahřeje, naopak ze scén ze strany sovětských soudruhů téměř zamrazí a scéna z letiště je nejnapínavější dějovou složkou na celém dějství. Natočilo se to zkrátka s plným respektem k Nurejevovi, který to v životě neměl jednoduché a osud mu to ani moc neulehčoval. Fascinující filmové vyprávění podle skutečných událostí. (28.01.2022)