Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Dokumentární

Recenze (303)

plakát

American Horror Story - Murder House (2011) (série) 

65%. Po pilotním dílu zatím zajímavá podívaná, která staví na stereotypní naraci (typické hororové téma č. 1: strašidelný dům, okolo nějž se víceméně točí celý příběh rozvětvený do dílčích subtémat; divné a mrtvé děti jako jistota určité formy děsu a hrůzy, protože u dětí takové charaktery působí hororovějším dojmem, než u dospělých; lekačky kam se podíváš), nicméně zatím neotřele a zábavně zpracovaná. Dlouho jsem se zdráhal pustit se do toho, protože nejsem zrovna fandou moderních hororů, ale zatím si nestěžuji; uvidíme dál.

plakát

Americká krása (1999) 

90%. Nestává se mi to často, ale u American Beauty jsem s každou další projekcí postupně objevoval střípky dokonalosti, které tento snímek skrývá, a od tříhvězdičkového shlédnutí jsem se dostal až k plnému hodnocení. Americká krása si vás možná nezíská hned, ale když se na ní podíváte dvakrát, třikrát, začnete si uvědomovat, jak režijně bezchybné a výjimečně kreativní dílo to je, dílo, kde každý dílek skládačky má svojí funkční hodnotu, kde i zdánlivě nevýznamný objekt v záběru jako květina nebo igelitový sáček v důsledku zapadá do tohoto uměleckého díla jako celku. A charaktery, které se mohou zdát šablonovité, v kontextu narace fungují, a to možná právě proto, že jsou šablonovité, to totiž nemusí být vždy na škodu a nearchetypální příliš sofistikované postavy by mohly naopak způsobit překombinovanost a potlačit tak kvalitu scénáře, který tu hraje jednoznačný prim (především v souvislosti s vývojem postavy Lestera). Sam Mendes postavil na základech Ballova perfektního scénáře geniální strukturu scén, kdy se zcela exkluzivně daří každou další scénou posouvat naraci dopředu a žádná tu není navíc nebo zbytečně. Když navíc k tak speciální souhře scenáristy a režiséra, který scénář na sto procent pochopil (a to bylo bezpochyby to nejdůležitější pro takový výsledek), přidáte jeden z nejúchvatnějších, nepřirozenějších a nejobdivuhodnějších hereckých výkonů v dějinách kinematografie (ano, pochopitelně je řeč o Kevinu Spaceym), který jsem ku mému neprospěchu dokázal docenit až na poněkolikáté, nakonec - i přes možnou prvotní nejistotu - dojdete k tomu, že American Beauty je v podstatě dokonalý film. A to nelze říct o drtivé většině filmů včetně řady těch kultovních a globálně uznávaných. A to si zaslouží velkou úctu a uznání.

plakát

Americké psycho (2000) 

75%. Nerad kritizuji zdejší hodnocení, protože je odrazem tisíců hlav, mezi nimiž jsem jen kapkou v moři. Nicméně se obávám, že spousta diváků evidentně nepochopila, že American Psycho není ani zdaleka oslavou násilí a kontroverze, ale precizním psychologickým dramatem s explicitně komediálními prvky, které filmu ubírají na vážnosti, o kterou se ani nesnaží, a naopak přidávají na lehkosti a sarkasmu, ruku v ruce s Balovým geniálním výkonem. A nebo jsem to možná nepochopil já, ale ať se dívám jak se dívám, American Psycho si na nic nehraje, nechce být ani příliš umělecky originální, ani příliš surrealistický, což by se u podobně kontroverzní tématiky dalo předpokládat. Je spíše takovou středoproudou studií, která je záměrně vyhnaná do extrémů, díky čemuž je veškerá její vážnost ta tam, čili se opírá primárně o jakýsi emocionální nadhled, který vás donutí - přijmete-li ho takový, jaký je - smát se do jisté míry i posedlosti násilím, které je tu interpretováno nikoli jako cíl, ale jako prostředek. A to je, řekněme si na rovinu, úspěch... pokud to byl záměr. A já věřím, že byl, a stejně tak věřím, že kdyby distributoři American Psycho označili kromě dramata a krimi taky nálepkou "komedie", hodnocení tady by se přinejmenším o několik procent zvedlo, protože by mnozí diváci pochopili, že jeho principem je ryzí sarkasmus, a nikoli vážná psychologická sonda nabízející jakýkoliv druh katarze.

plakát

Americký sniper (2014) 

75%. Zkušeně napsané, zrežírované a kupodivu i zahrané hrdinské válečné drama, ovšem pár méně závažných výtek bych měl: (1) Bradley Cooper, ač ku mému podivu hrál celkem vysoko nad svůj standard a snad poprvé bylo znát, že se rolí zabýval déle než jen přečtením scénáře, byl volbou poněkud nešťastnou. Díky Bohu si na něj šlo poměrně rychle zvyknout, ale docela dobře si umím představit celou řadu jiných herců, nejen typově odlišných, kteří by se do role hodili daleko lépe. Bradley Cooper je takový medvídek, a jak vždycky říkám, zjevem i výrazem ve mně stále evokuje spíš komediálního herce. (2) Ani American Sniper se nevyhnul tradičnímu americkému kýči. Není se co divit, Clint Eastwood je mistr amerických klišé, takže i tady můžete očekávat naprostou nezdolnost a absolutní odvahu hrdých vojáků a tucty amerických vlajek. Nicméně, a to mě velmi mile překvapilo, scénář troufale poukazuje nejen na americké velkohrdinství, ale také na pochybnosti, které v průběhu války mezi vojáky panují, a kromě hrdinů dělá z amerických žoldáků také chladné a chybující zabijáky, takže čekáte-li, stejně jako jsem čekal já, velkou národní propagandu, American Sniper vás v tomto ohledu zklame; je jí totiž pouze z nepatrnější části. (3) Rodinná dramatická zápletka, tradičně se vtírající do jinak skvělých hollywoodských scénářů, tady akorát zbytečně prodlužuje stopáž. Klidně bychom se mohli dostat na nějakých 100 minut a o nic zásadního bychom nepřišli. Chrisova soukromě-rodinná situace tady sice pro vývoj a pochopení postavy určitou roli hraje, ale je úplně nesmyslně natahovaná, časem, který by se dal využít lépe (třeba hlubším zaměřením na válku z pohledu nepřítele). (4) Občas jsem měl problém s prostřihy mezi scénami a událostmi, kdy jednotlivé scény jakoby nebyly dokončené a najednou zčistajasna, bez sebemenšího upozornění, přišel střih na scénu další, která se odehrávala úplně na jiném místě, a co hůř, občas i v docela jiném čase, což trochu vytvářelo nelogické zmatky v příběhu. Nejde o nic zásadního, ale u Eastwooda to není poprvé, co si zmiňovaného všímám, takže už je znát, že stárne (což samozřejmě znamená, že režijně se z excelentního posunul na "pouze" výborného). Nejde o žádné zásadní chyby nebo vady na kráse, ale jsou tam a bohužel o trochu - naštěstí však ne o moc, takže je stále ještě na co koukat - sráží kvalitu snímku, který si, kupodivu přirozeně a nenuceně, nominaci na Oscara skutečně zasluhuje. Film roku? Bohužel nikoliv. Ale film, který je nutné vidět, jak pro jeho filmové kvality, tak pro jeho informativní charakter a historicky vypovídací hodnotu? Stoprocentně, i přesto že už dávno víme, že Al-Kajda nebyl zdaleka ten hlavní důvod, proč Američané do Iráku svoje vojska poslali...

plakát

Antologie Beatles (1995) (seriál) 

Nejkomplexnější a nejimpozantnější dokumentární epos o nejkomplexnějším a nejimpozantnějším interpretovi historie.

plakát

Apokalypsa v Hollywoodu (2013) 

40%. Bláznivá komedie je ještě slabý pojem, jenž by se dal s klidem okořenit slovy jako "šílená" nebo "vyjetá". Apokalypsa v Hollywoodu je komedie s hororovými prvky částečně připomínající šílenosti typu Scary Movie, zde ale bohužel více o ničem a méně o vtipu. Zasmál jsem se párkrát, ale spíš vlivem toho, že se v některých částech film skutečně dotýká hranic komedie s totálním crashem, ale o vtipy je tu relativně nouze a scénář je příliš slabý na to, že dialogy tu figurují na úkor děje. Škoda, nápad i celkový potenciál slibovaly víc.

plakát

Armageddon (1998) 

80%. Armageddon je pro mě krajně srdcová záležitost, takže objektivní hodnocení po mně nechtějte. Pro tento film mám a vždycky budu mít slabost, i když vidím a vnímám jeho naprosto nedokonalost.

plakát

Arthur (2011) 

75%. Nemohu si pomoct, Arthur je Bůh.

plakát

Atentát v Ambassadoru (2006) 

70%. Tak trochu jinak pojatá historie, která spíše než o atentátu na Roberta Kennedyho a o něm jako politikovi mluví o jednom "běžném" dni v jednom "průměrném" hotelu, s neuvěřitelným složením dlouhé řady známých hereckých tváří. Sice originálně pojatý, avšak občas ne příliš přehledný děj, u kterého si při určitých scénách říkáte, že jsou tam vlastně zbytečně, ale nějakou aspoň estetickou úlohu tam hrají, takže vás vyloženě nenudí, ale chvílemi uvažujete, proč se na to vlastně máte koukat. První polovina byla nevyzpytatelná, druhá polovina už byla přehlednější, smysluplnější a srozumitelnější a především někam vedla - k režijně brilantně zvládnutému závěru s proslovem Roberta Kennedyho na pozadí. Slabší 4*.

plakát

Avatar (2009) 

65%. Mnoho povyku pro nic. Tedy ne úplně nic, Cameron si dal záležet, ale filmová revoluce? Ani omylem, technologický zlom možná, ale to je tak vše. Cameron byl s Avatarem ve správnou dobu na správném místě a budovaný kult okolo něj je jen obrovský hype.