Utrpení Panny orleánské

Jako Brňačka, která nemá ráda Švédy od té doby, co obléhali Brno, umím pochopit zášť Francouzů vůči Britům. Neumím pochopit, jak v době, kdy němý film nutil herce k rozmáchlým gestům a maximálnímu přehrávání, bylo možné natočit takto civilně zahraný snímek. Na druhou stranu však dlužno připodotkout, že Falconetti vlastně celou dobu dává na odiv Bazedovu chorobu doplněnou o zvýšenou slzivost. (17.05.2012)

Po vynikajúcom http://www.csfd.cz/film/102472-upir-aneb-podivne-dobrodruzstvi-davida-graye-vampyr-der-traum-des-allan-grey/ prišiel rad aj na tento skvost. A že to je poriadny filmový skvost niet pochýb od prvých minút. Sugestívne detaily tvárí, nájazdy kamery, vynikajúce prestrihy a až biblicky utrpiteľský výraz Marii Falconetti. (15.07.2009)

Poprvé jsem tento film viděl před několika lety ve verzi s německými mezititulky, která byla nahraná z nějaké německé televize a doplněná klasickou hudbou, např. Bachem. Už tehdy to bylo na pět hvězd. Dnes jsem viděl verzi od Criterionu se zde několikrát zmiňovaným oratoriem Voices of light Richarda Einhorna, které rozhodně není jen tak nějakým hudebním podkresem, ale mistrovským dílem samo o sobě. Nejvíce na mně zapůsobila sekvence v mučírně, ke které se k záběrům tváří soudců a Jany přidávaly i záběry na mučící zařízení, zvláště to ostnaté kolo. (15.02.2007)

Ano, tváří se to jako dokonale zpracovaný film ve kterém není problém dát plné hodnocení, kterému k tomu dopomáhá ještě výborně se hodící hudba. Já ale nemohu, protože samotné vylíčení charakteru je ustrašený, zbabělý, a to mi k Johance prostě nesedí. Navíc nevim proč pro ni bylo tak těžký domáhat se svojí pravdy, držet se jí i kdyby jí to stálo život když tolik věřila v boha a spasení svojí duše. Prostě těžko uvěřitelný. [6,5/10] (Société générale de films) (Němý, čb. /// Scénář: Joseph Delteil, Carl Theodor Dreyer /// Kamera: Rudolph Maté) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (31.03.2009)

Osobitým způsobem fascinující dílo, které působí jako zvláštní syntéza soudobé německé a sovětské filmové školy. Zdrojem té fascinace ale není příběh, nýbrž formální stránka a celkový přístup, jakým k tématu Dreyer přistoupil. Filmu vládnou vizuální výrazové prostředky, snaha o silné zpracování vnitřních pnutí a tužeb postav. Výsledkem je tak na dobu svého vzniku intenzivně dynamické dílo, které s množstvím detailů tváří, nápaditých rakurzů i pohybů kamery upoutá i dnešního diváka. 7/10 (10.10.2018)