Tři přání pro Popelku

Norové si s adaptací jedné z našich nejmilejších pohádek utrhli velké sousto a svým modern(ějš)ím přístupem k tradičnímu příběhu si - minimálně v Tuzemsku - nařízli pod sebou větev. Tři přání pro Popelku v sobě mísí scény, které se věrně drží předlohy, a které se od ní naopak odklánějí - někdy v pozitivním, jindy zase spíše v negativním slova smyslu. Linie se sháněním šatů pro Doru s afektovaným stylistou a přebíráním flitrů se minula svým účinkem a působila spíše rušivě, než aby příběh oživila. Podobně se jevil i "učůraný" miništěk Kristofera Hivju. Naopak si ale cením inovace v případě třetího přání/žaloudku a závěrečné konfrontace mezi Popelkou, princem a macechou. Příjezd a příchod Popelky na ples a mile pozměněný závoj měly rovněž své kouzlo. Českým publikem jistě hodně zahýbe obsazení různých menšin do děje, které na mě osobně působilo rozpačitě - chápu tvůrčí záměr, ale jeho realizace mi (alespoň v případě dvou princových společníků) přišla poněkud nešikovně uchopená. Z hereckého obsazení mě vedle titulní dvojice zaujali nejvíce "lady-tremainovská" macecha a Alfred (skrze nějž na nás v Popelce poprvé promluvil i Trávníček). Ve výsledku jsou Tři přání pro Popelku odvážným počinem - na nejedné frontě - který mj. osloví jistou kamerou a nádhernými přírodními scenériemi zasněženého Norska. (23.12.2021)

Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. (31.12.2021)

Pocta třem oříškům pro Popelku. Proč? Proti původním přináší jen jiné obličeje a jinou hudbu. Divnou, resp. pro mě ne úplně pohádkovou. Ne pohádkovou pro tuhle pohádku. Nemám nic proti novým verzím klasických pohádek, i když proč je x verzí a variací Popelky a ani jedna Červená karkulka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký,  nebo podle bratři Grimmů 1:1 hraná Sněhurka?, ale tohle je zbytečné. Některé dialogy jsou téměř doslova stejné. Odlišnost je daná buď překladem, nebo opravdu cílenou snahou o to, aby to nebylo doslova stejné. Popelka je vcelku hezká holka, ale tu bezbrannost jí nejde věřit, navíc působí divně upatlaně i po odvšivení, oholení a očištění na ples. Během filmu se myje několikrát, ale zapatlaná je furt. Jako nepřetržitě. Úplně pořád. Ve třetím žaludu (ano, macecha říká oříšky, ale tam kde naše Popelka drží lískáče, má tahle dáma od Vikingů žaludy) ve kterém nebylo nic, bylo původně natuty mýdlo a to vlhkem vybublalo do prostor Popelčiny skrýše. Královna je krásná a vypadá mladě. Natolik mladě, že jsem měla pocit, že je Popelčinou starší vrstevnicí. Věkový rozdíl 13 let ... je to tak. Prince měla ve 14 (ve stejném věku otěhotněla Panna Marie, takže tohle téma je na Vánoce ideální). Nepobuřuje to. Ani polibek dvou chlapů. Popravdě, nevědět o tom dva roky předem, možná si ani nevšimnu. Macecha s vizuálem Draculy je trochu divná, trochu směšná a trochu strašidelná. Dora má hrozný účes i šaty, ale je moc hezká a dostane naději na lepší příští. A jinak - kdepak ty ptáčku hnízdo máš je zřejmé. Do Norska jsi zabloudil omylem a jsi tam jen oblíbeným každoročním hostem, protože tvá další generace tam domácky nepůsobí ani z leknutí. (26.12.2023)

Hodně jsem se těšila. Čekala jsem, že se Norové nějak vyšvihnou, když naši Popelku s Libuškou Šafránkovou tolik milují. Takhle jsem shlédla hezký fantasy příběh, který je zasazen do krásné zimní krajiny lemované horami. Škoda, že herecké výkony nebyly výraznější. Role Dory a macechy k tomu dokonale vybízely. Chyběla mi i ta naše hřejivá vřelost. Nemůžu si pomoct, ale ty severské národy jsou prostě studení čumáci. Na druhou stranu je ale vidět, že si Norové naší Popelky hodně váží. (21.12.2022)

Popelka vypadala nejmíň na 30, princ byl spíš takový princ z Persie a zlé maceše jsem její zamýšlenou zlou povahu až do konce nevěřil. Snímek samozřejmě měl své momenty, třeba konkrétně scénu, kdy Popelka vstupovala do tanečního sálu podkresleného teatrální hudbou a magickou atmosférou, z čehož mě až mrazilo. Jinak ošklivě průměrná pohádka, která skoro vůbec nevyužila potenciálu oříšků a celá byla taková nijaká. Jo, výprava se povedla, efekty ušly, hudba byla (někdy až moc) velkolepá a celé to moc pěkně vypadalo. Prostředí norské zimní krajiny a mírný keltský styl také rozhodně neurazil, ale nebylo mi to sympatické a po odchodu z kina jsem téměř okamžitě zapomněl, že jsem na nějaké Popelce byl. Přesto jsem překvapen, že se dostáváme do doby, kdy i české klasiky zažívají své zahraniční adaptace. I když špatné. (29.12.2021)