Režie:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrají:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Tři přání pro Popelku je nové zpracování legendární pohádky scenáristy Františka Pavlíčka a režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Severská pocta české filmové klasice přináší její moderní velkolepou verzi, nové kostýmy, scenérie nefalšované norské zimy a divokých zasněžených hvozdů a samozřejmě i zdravou dávku kouzel. Stejně jako u nás nebo v Německu se právě Vorlíčkova Popelka stala nesmrtelnou vánoční pohádkou i v Norsku, diváci ji tam milují a právě místní tvůrci si proto troufli ji po téměř padesáti letech znovu převyprávět. V příběhu odvahy, lásky, dobrého srdce a magie bude Popelka po smrti svého otce znovu bojovat s tyranskou macechou a nevlastní sestrou, překazí lov třem mladíkům a díky kouzelným oříškům se zúčastní úchvatného plesu, kde získá princovo srdce a na útěku ztratí svůj střevíček. (Bontonfilm)
(více)Videa (3)
Recenze (285)
Norská verze Tří oříšků pro Popelku pod názvem TŘI PŘÁNÍ PRO POPELKU je moooc hezká. Culila jsem se jak malá. Krásná zasněžená norská příroda s polární září, až jsem si vzpomněla na Ledové království. ON: "Vezmeš si mě?" ONA: "Za muže? ( ).. Ale vždyť se sotva známe." ON: (čumí) ONA: "Můžeme si dělat, co chceme!" __ Dora není zlá, je jen loutka matky a s Popelkou se mají rády. (Dora: "Matko, sklapni laskavě!") __ Verzi s homo polibkem jsem neviděla, ale i tak tam to homo je – princ zakoukaný do Popelky v mužském převleku. __ A obešlo se to aj bez Karla Gotta! __ Astrid S je boží, popová zpěvačka, která do toho dala vše. Navíc toho kluka v závěru zachrání! Normálně bych nečekala, že někdy řeknu, že bych chtěla být Popelka. Akorát teda toho koně bych ze hry vynechala a radši bych jezdila na pandě s mývalem za krkem. ()
Nerozumím, proč se točí naprostá kopie pohádky? Kdyby to alespoň bylo s hezčím hereckým obsazením, ale Astrid je mohutná prdelatá kobyla a prince zplodil Turek. Říkal jsem si, že se Norové aspoň předvedou v tricích a rozlousknutí oříšků bude parádní scéna. Nebyla. Také když Popelka přišla na bál, měl to být šok a úžas. Ano, já byl šokován, protože já neviděl princeznu, ale pořád tu ušmudlanou děvečku v nějaké kombiné. Ztráta času! ()
Tak to bychom měli. Naše, vpravdě národní "Tři oříšky pro Popelku" (1973) mají dívčí půvab a nevinnost, ale i milé rošťáctví a vzdor Libuše Šafránkové, vtip, svěžest, fantazii, nadhled a kreativitu by mohly rozdávat a jejich hudební složka je nezapomenutelná. "Tři přání pro Popelku" vedle nich působí dosti chudě a trochu ponuře. Berou se strašlivě vážně, neumějí vykřesat tu správnou pohádkovou jiskru, která by je oživila a která by mě s nimi smířila. Tam, kde opisují, jsou jednoznačně horší ... a řídké okamžiky, v nichž volí vlastní cestu, neumějí prodat - pokaždé je z nějakého záhadného důvodu dokonale zazdí. Dokonce ani v tricích nevynikají, navzdory téměř neomezeným možnostem digitálního věku. Pravda, pyšní se pěknou polární září, ale bez té se docela dobře obejdu. Nepřesvědčivé 2,5* ()
Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (3)
- Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby. (Bontonfilm)
- Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku. (SONY_)
- Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru. (raininface)
Tři oříšky pro Popelku platí za stálici českých televizí během vánočních svátků, uspěli ovšem i za kopečky. Snímek režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Františka Pavlíčka tak uspěl i v Německu, Polsku, Španělsku nebo Severských zemích. Do těch spadá i Norsko a právě zde si pohádku ve svém dětství zamilovala filmařka Cecilie A. Mosli. Právě ta se poté chopila moderní předělávky Tří oříšků pro Popelku a dle vlastních slov chtěla svůj film realizovat jako poctu právě Vorlíčkovým Třem oříškům pro Popelku. Především u nás to měla toto moderní zpracování automaticky hodně těžké i kvůli prakticky až patriotské lásce k známé vánoční pohádce. Problém ovšem nebude pouze v nostalgii. Dá se říct, že Tři přání pro Popelku jsou Třem oříškům pro Popelku velmi věrné. Zhruba tak v 90%. Dochází tak k opakování známých momentů, známých hlášek a pocitu, že tento film skutečně natočil někdo, kdo Tři oříšky pro Popelku miloval. Tato moderní adaptace má poté pochopitelně výhodu v tom, že oproti původnímu filmu z roku 1973 se může opřít o moderní vizuální efekty a také po stránce kamery tentokráte může sázet na záběry z dronu. Právě malebné záběry na norskou zimní krajinu jsou na filmu jednou z těch nejpůvabnějších věcí a na Tři přání pro Popelku se i díky kameře Tronda Tøndera dá dívat. Pak je to trochu složitější. Osobně jsem nikdy oné patriotické vášni k Třem oříškům pro Popelku nepropadl a o Vánocích vždy preferoval radši S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány. Přesto mě ovšem pokus adaptovat právě Tři oříšky pro Popelku do nové podoby přijde zvláštní, i díky tomu, že právě láska k ní po 48 letech přetrvala i v Norsku a krom moderního kabátu prostě Tři přání pro Popelku nic nepřináší. I drobné úpravy (především ve finále, které se pokusí udělat závěrečnou ´´ akci ´´ se sáněmi epičtější) působí neskutečně zvláštně a i osudová tečka za klíčovým momentem rozlousknutí hádanky přichází o své kouzlo. Celkově poté obsazení působí dosti podivně. Norský Vladimír Menšík prostě není Vladimír Menšík, Ellen Dorrit Petersen je jako macecha místo Caroly Braunbock stylizovaná do děsivé a neskutečně rušivé podoby a ani ústřední dvojice Astrid S a Ingrid Giaever prostě do rolí nepadnou. Cengiz Al je ještě méně výrazný než Pavel Trávníček svého času, Astrid S poté prostě není Libuše Šafránková. Nová herečka, která má nahradit nezaměnitelnou Helenu Růžičkovou v roli Droběny je poté kapitolou sama o sobě. Tohle byl předem prohraný boj. Celkově je realizace této norské předělávky skutečně zbytečná. Tři oříšky pro Popelku dodnes nic ze svého kouzla neztratili a i po téměř 50 letech jsou nadále milováni stejně. Nová verze má možná velkolepější výpravu, efekty a kostýmy, k ničemu to ovšem není, protože se tu pořád s ničím novým nepřichází. Mosli se sice snažila o poctu, až příliš se ovšem drží původního materiálu, čímž prohrála na plné čáře. Na rozdíl od Guse Van Santa, který v roce 1998 dopředu prohrál boj, když se pokusil předělat Hitchcockovo Psycho alespoň zde přichází snaha o něco nového, přesto se to ovšem celé nezbaví pachuti zbytečnosti. A stylizace se v průběhu jeví ošklivěji a ošklivěji. Zbytečný projekt, který má sice nějaké řemeslné kvality, v průběhu ovšem působí až příliš uměle a především se pořád drží vzorového materiálu. Šlo o předem prohraný souboj? Dost možná ano. Třem přáním pro Popelku totiž nejde upřít slušné řemeslo, jejich existence ovšem zůstává zbytečná. Ani podivně rušivé cameo Kristofera ´´ Tormunda ´´ Hivjua tenhle zbytečný remake nezachrání...... PS: Gay polibek ve filmu je! Takže zastánci klasických křesťanských hodnot a voliči SPD by se měli od filmu držet dál. PS 2: Sova Rozárka ve filmu je, v některých případech ovšem působí digitálně, především její oči. Což vyvolává naději, že se neopakovala historie z roku 1973 a nikdo tentokrát soví herečku sexuálně neobtěžoval šťouchnáním špejlí do zadku. () (méně) (více)