Reklama

Reklama

Tři přání pro Popelku

  • Norsko Tre nøtter til Askepott (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Tři přání pro Popelku je nové zpracování legendární pohádky scenáristy Františka Pavlíčka a režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Severská pocta české filmové klasice přináší její moderní velkolepou verzi, nové kostýmy, scenérie nefalšované norské zimy a divokých zasněžených hvozdů a samozřejmě i zdravou dávku kouzel. Stejně jako u nás nebo v Německu se právě Vorlíčkova Popelka stala nesmrtelnou vánoční pohádkou i v Norsku, diváci ji tam milují a právě místní tvůrci si proto troufli ji po téměř padesáti letech znovu převyprávět. V příběhu odvahy, lásky, dobrého srdce a magie bude Popelka po smrti svého otce znovu bojovat s tyranskou macechou a nevlastní sestrou, překazí lov třem mladíkům a díky kouzelným oříškům se zúčastní úchvatného plesu, kde získá princovo srdce a na útěku ztratí svůj střevíček. (Bontonfilm)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (285)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Tři oříšky pro Popelku platí za stálici českých televizí během vánočních svátků, uspěli ovšem i za kopečky. Snímek režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Františka Pavlíčka tak uspěl i v Německu, Polsku, Španělsku nebo Severských zemích. Do těch spadá i Norsko a právě zde si pohádku ve svém dětství zamilovala filmařka Cecilie A. Mosli. Právě ta se poté chopila moderní předělávky Tří oříšků pro Popelku a dle vlastních slov chtěla svůj film realizovat jako poctu právě Vorlíčkovým Třem oříškům pro Popelku. Především u nás to měla toto moderní zpracování automaticky hodně těžké i kvůli prakticky až patriotské lásce k známé vánoční pohádce. Problém ovšem nebude pouze v nostalgii. Dá se říct, že Tři přání pro Popelku jsou Třem oříškům pro Popelku velmi věrné. Zhruba tak v 90%. Dochází tak k opakování známých momentů, známých hlášek a pocitu, že tento film skutečně natočil někdo, kdo Tři oříšky pro Popelku miloval. Tato moderní adaptace má poté pochopitelně výhodu v tom, že oproti původnímu filmu z roku 1973 se může opřít o moderní vizuální efekty a také po stránce kamery tentokráte může sázet na záběry z dronu. Právě malebné záběry na norskou zimní krajinu jsou na filmu jednou z těch nejpůvabnějších věcí a na Tři přání pro Popelku se i díky kameře Tronda Tøndera dá dívat. Pak je to trochu složitější.   Osobně jsem nikdy oné patriotické vášni k Třem oříškům pro Popelku nepropadl a o Vánocích vždy preferoval radši S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány. Přesto mě ovšem pokus adaptovat právě Tři oříšky pro Popelku do nové podoby přijde zvláštní, i díky tomu, že právě láska k ní po 48 letech přetrvala i v Norsku a krom moderního kabátu prostě Tři přání pro Popelku nic nepřináší.   I drobné úpravy (především ve finále, které se pokusí udělat závěrečnou ´´ akci ´´ se sáněmi epičtější) působí neskutečně zvláštně  a i osudová tečka za klíčovým momentem rozlousknutí hádanky přichází o své kouzlo. Celkově poté obsazení působí dosti podivně. Norský Vladimír Menšík prostě není Vladimír Menšík, Ellen Dorrit Petersen je jako macecha místo Caroly Braunbock stylizovaná do děsivé a neskutečně rušivé podoby a ani ústřední dvojice Astrid S a Ingrid Giaever prostě do rolí nepadnou. Cengiz Al je ještě méně výrazný než Pavel Trávníček svého času, Astrid S poté prostě není Libuše Šafránková. Nová herečka, která má nahradit nezaměnitelnou Helenu Růžičkovou v roli Droběny je poté kapitolou sama o sobě.   Tohle byl předem prohraný boj. Celkově je realizace této norské předělávky skutečně zbytečná. Tři oříšky pro Popelku dodnes nic ze svého kouzla neztratili a i po téměř 50 letech jsou nadále milováni stejně.  Nová verze má možná velkolepější výpravu, efekty a kostýmy, k ničemu to ovšem není, protože se tu pořád s ničím novým nepřichází. Mosli se sice snažila o poctu, až příliš se ovšem drží původního materiálu, čímž prohrála na plné čáře. Na rozdíl od Guse Van Santa, který v roce 1998 dopředu prohrál boj, když se pokusil předělat Hitchcockovo Psycho alespoň zde přichází snaha o něco nového, přesto se to ovšem celé nezbaví pachuti zbytečnosti. A stylizace se v průběhu jeví ošklivěji a ošklivěji.   Zbytečný projekt, který má sice nějaké řemeslné kvality, v průběhu ovšem působí až příliš uměle a především se pořád drží vzorového materiálu. Šlo o předem prohraný souboj? Dost možná ano. Třem přáním pro Popelku totiž nejde upřít slušné řemeslo, jejich existence ovšem zůstává zbytečná.  Ani podivně rušivé cameo Kristofera ´´ Tormunda ´´ Hivjua tenhle zbytečný remake nezachrání......   PS: Gay polibek ve filmu je! Takže zastánci klasických křesťanských hodnot a voliči SPD by se měli od filmu držet dál.   PS 2: Sova Rozárka ve filmu je, v některých případech ovšem působí digitálně, především její oči. Což vyvolává naději, že se neopakovala historie z roku 1973 a nikdo tentokrát soví herečku sexuálně neobtěžoval šťouchnáním špejlí do zadku. () (méně) (více)

Lachtaan 

všechny recenze uživatele

Nechci nijak zbytečně hanit snahu mých oblíbených seveřanů přijít s vlastní verzí slavné pohádky, přeci jen ani ta naše není českým výmyslem, ač ji tak spousta zabedněných patriotů vnímá. Ale už jen proto, že tu tenhle příběh zazněl tisíckrát a kromě obsazení krásné Astrid S do hlavní role loňské Tři přání pro Popelku nedokážou nic nového nabídnout, nemůžu hodnotit jinak. Koneckonců nemám příliš rád ani naše téměř půl století staré pojetí, kde jsem zůstal shovívavý kvůli hudební stránce. Zde trestuhodně schází. ()

Reklama

JohnCZ 

všechny recenze uživatele

Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Pocta třem oříškům pro Popelku. Proč? Proti původním přináší jen jiné obličeje a jinou hudbu. Divnou, resp. pro mě ne úplně pohádkovou. Ne pohádkovou pro tuhle pohádku. Nemám nic proti novým verzím klasických pohádek, i když proč je x verzí a variací Popelky a ani jedna Červená karkulka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký,  nebo podle bratři Grimmů 1:1 hraná Sněhurka?, ale tohle je zbytečné. Některé dialogy jsou téměř doslova stejné. Odlišnost je daná buď překladem, nebo opravdu cílenou snahou o to, aby to nebylo doslova stejné. Popelka je vcelku hezká holka, ale tu bezbrannost jí nejde věřit, navíc působí divně upatlaně i po odvšivení, oholení a očištění na ples. Během filmu se myje několikrát, ale zapatlaná je furt. Jako nepřetržitě. Úplně pořád. Ve třetím žaludu (ano, macecha říká oříšky, ale tam kde naše Popelka drží lískáče, má tahle dáma od Vikingů žaludy) ve kterém nebylo nic, bylo původně natuty mýdlo a to vlhkem vybublalo do prostor Popelčiny skrýše. Královna je krásná a vypadá mladě. Natolik mladě, že jsem měla pocit, že je Popelčinou starší vrstevnicí. Věkový rozdíl 13 let ... je to tak. Prince měla ve 14 (ve stejném věku otěhotněla Panna Marie, takže tohle téma je na Vánoce ideální). Nepobuřuje to. Ani polibek dvou chlapů. Popravdě, nevědět o tom dva roky předem, možná si ani nevšimnu. Macecha s vizuálem Draculy je trochu divná, trochu směšná a trochu strašidelná. Dora má hrozný účes i šaty, ale je moc hezká a dostane naději na lepší příští. A jinak - kdepak ty ptáčku hnízdo máš je zřejmé. Do Norska jsi zabloudil omylem a jsi tam jen oblíbeným každoročním hostem, protože tvá další generace tam domácky nepůsobí ani z leknutí. ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

Norové si s adaptací jedné z našich nejmilejších pohádek utrhli velké sousto a svým modern(ějš)ím přístupem k tradičnímu příběhu si - minimálně v Tuzemsku - nařízli pod sebou větev. Tři přání pro Popelku v sobě mísí scény, které se věrně drží předlohy, a které se od ní naopak odklánějí - někdy v pozitivním, jindy zase spíše v negativním slova smyslu. Linie se sháněním šatů pro Doru s afektovaným stylistou a přebíráním flitrů se minula svým účinkem a působila spíše rušivě, než aby příběh oživila. Podobně se jevil i "učůraný" miništěk Kristofera Hivju. Naopak si ale cením inovace v případě třetího přání/žaloudku a závěrečné konfrontace mezi Popelkou, princem a macechou. Příjezd a příchod Popelky na ples a mile pozměněný závoj měly rovněž své kouzlo. Českým publikem jistě hodně zahýbe obsazení různých menšin do děje, které na mě osobně působilo rozpačitě - chápu tvůrčí záměr, ale jeho realizace mi (alespoň v případě dvou princových společníků) přišla poněkud nešikovně uchopená. Z hereckého obsazení mě vedle titulní dvojice zaujali nejvíce "lady-tremainovská" macecha a Alfred (skrze nějž na nás v Popelce poprvé promluvil i Trávníček). Ve výsledku jsou Tři přání pro Popelku odvážným počinem - na nejedné frontě - který mj. osloví jistou kamerou a nádhernými přírodními scenériemi zasněženého Norska. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (3)

  • Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru. (raininface)
  • Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby. (Bontonfilm)
  • Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku. (SONY_)

Reklama

Reklama