Dům pro dva

V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (12.02.2017)

Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (11.04.2014)

Miloš Zábranský patří mezi individuality 80. let, jejichž hvězda zašla dříve, než vyšla. Nicméně jeho volná trilogie plná podobenství a náboženského mysticismu zasazená do všední každodenní šedi má co nabídnout. Minimálně jako důkaz o tom, kam až dospěla soudobá frustrace a marast. Samozřejmě, že výchozí situace je obyčejná, ale právě v ní je její síla. (30.08.2016)

Tentokrat bych se plne podepsal pod komentar od Limy. Kamera a hudba byla fakt skvela a na to, ze tento snimek jsem do dnesniho vecera vubec neznal jsem velice prijemne prekvapen! Zajimave, kolik takhle ladenych filmu se ve druhe polovine osmdesatych let natocilo- pohled na problematickou dospivajici mladez. (11.09.2007)

Československá filmová dramata mám hodně rád, ale Dům pro dva... působil na mě příliš divně, většinou však tím nesympatickým až nepříjemným způsobem. Ondřej Vetchý mě navíc v hlavní roli vyšinutého mladíka moc nepřesvědčil, nestrhl mě ani v závěru (na rozdíl od skvěle gradující hudby) a sledovat jeho počínání na úrovni psychopatického pobudy mi působilo menší utrpení. Nesedla mi ani forma, s níž se režisér snaží experimentovat ve jménu nekonvenčních záběrů a střihů skoro až geometrického ražení. To sice spolu s prostředím továrny, dobou hroutícího se socialismu a často protivně dunící osmdesátkovou vyvolávalo ve mě dostatečně šílenou depresi a dojem jisté odpudivé šedi, ale k čemu to vše, když se s tvůrcem a jeho případným vysílaným poselstvím míjím, resp. nakonec jsem si žádné pro sebe neobjevil. Jak říkám, československá filmová dramata mám hodně rád, ale... v jiném stylu. Respektuji nadšení z Domu pro dva ze strany jiných diváků, já mu však udělím jen jednu hvězdu za schopný výkon Jiřího Schmitzera a jednu další díky několika málo scénám s dialogy z domácnosti, aspoň trochu v krátkých útržcích zavánějícím rodinným dramatem. [45%] (15.02.2024)