Oáza

Film je zaujímavý kvôli zasadeniu do exotickej pieskovej púšte. Jednalo sa o Karakum - púšť vo vtedajšej Turkménskej ASSR, ktorá pripomínala Saharu a aj po rokoch má púštne prostredie silnú atmosféru. Pekelné teploty cítiť aj cez obrazovku a nezávidím hercom, ktorí museli v tomto pekle natačať. Škoda, že príbeh sa vlečie a zápletku tvorí vlastne iba zistenie, že voda v púšti má väčšiu hodnotu ako znepriatelené strany, čo je málo. Aj ten záver je akoby ustrihnutý. Sranda, ako dlho si zahral Krampol. (04.12.2018)

I kdyz se netocilo v Africe, ale v Turkmenistanu, troufnu si rict, ze se jedna o neco lepsi film, nez Marhouluv Tobruk. Sice si myslim, ze je nesmysl, aby pet chlapu prezilo sestidenni pochod pousti temer bez vody a na to, jak malo obsahuje Oaza dialogu, tak si na nich tvurci mohli dat vice zalezet... Ma tento film slusnou atmosferu a vybornou kameru. (11.01.2012)

Troufnu si říct, že jeden z nejlepších českých válečných filmů. Samozřejmě v určitých věcech (triky, spád a rychlost děje) nedosahuje na Tmavomodrý svět ani na Nebeské jezdce, ale o to nejde. Tohle je především o psychologii hlavních postav a o jejím rozkladu. Rudolf Hrušínský mi sice taky přišel na legionáře trošku mohutnější, ale to neznamená, že by hrál špatně. Děj je pomalejší a občas to vážně vypadá, že autoři nevěděli, o čem točit a že jim to vedro taky lezlo na mozek, ale mně to vůbec nevadilo. Připomínalo mi to tím trošku leoneovky. Hudba se mi hodně líbila, tedy ta melodie z toho orchestrionu (myslíte, že je to ten od chalupářů s jiným vnitřkem?). Jen je velká škoda toho konce. Nejspíš je vážně nedodělanej (ještě zůstávají čtyři nebo pět lidí a pak se náhle objeví Radoslav Brzobohatý a řekne, že přežili jen dva). Co se týká propagandy, tak jí tu je minimum. Všichni náckové tu nejsou vyšinutí vrazi, jen jeden ano (Vinklář). A taky proto se začnou nakonec zabíjet. Ne proto, že by Němci plánovali nějakou past, ale protože vzájemná důvěra je ještě příliš křehká, příliš neduživá, než aby přežila první výstřely. Kdyby to byla jedna jednotka, zneškodnili by střílejícího. Ale oni to byli nepřátelé. A navíc to ani není poprvé, co se ve filmu něco podobnýho stalo. (15.08.2006)

Oáza je velmi rozporuplný snímek. K řadě kladů patří zejména silné herecké obsazení a nasazení herců, kteří v náročných podmínkách a s vědomím, že se podílí na dost vyjímečné práci, ze sebe vydávali maximum. Atraktivní je pochopitelně i pouštní prostředí a především fakt, že příběh se odehrává v té době tabuizovaném prostředí s tabuizovanými hrdiny. Tvrdit o Oáze, že jde o pozapomenutý film je hrubě nepřesné, protože tenhle filmový kousek z pochopitelných důvodů vlastně nikdy v distribuci nedostal šanci. Strohé natáčecí podmínky a odlehlost místa přispěly k vysokému pocitu autenticity. Nejde - a vzhledem k omezenému rozpočtu ani nemohlo jít - o velký válečný snímek, spíš o komorní psychologické drama několika vojáků dvou znepřátelených armád, kteří jsou donuceni společně čelit žízni a pocitu odloučenosti v extrémně obtížném prostředí. Slabinou filmu je nicméně nevyrovnaný scénář. Film působí nedodělaným dojmem, jako by v průběhu natáčení došly peníze nebo spíš přišel zákaz z vyšších míst. Na konci jednoduše chybí řekněme deset minut z děje. Zároveň je nutné připomenout, že Brynych nepatřil mezi naši režijní špičku a jsou místa, kde je to na filmu znát. Typickým případem jsou scény, kdy vyčerpaní žíznící vojáci odpočívají vystaveni účinkům slunečních paprsků, zatímco se mohou skrýt ve stínu nedalekých rozvalin...Celkový dojem: 60 %. (01.08.2008)

"Ve studni už není žádný písek, pane poručíku, ale voda tam taky není..." Hlas Brzobohatého o tom, že nám rozpovie príbeh o túžbe človeka prežiť, sľubuje napínavé dobrodružstvo. Aspoň úvodná veselá skladba a prestrihy na usmievavé tváre hlavných hrdinov to sľubovali, no dobrodružstvo by som tu veľmi nehľadal. Ide skôr na naše pomery o nečakane vydarenú vojnovú drámu, za ktorú sa Československo rozhodne hanbiť nemusí a to ani za hranicami. Ja sám som film objavil iba nedávno cez filmografiu Š. Kvietika a R. Brzobohatého. Film sa štruktúrou príbehu veľmi podobá na nedávny Kríž cti, atmosférou a prostredím na filmy Sahara či Tobruk. Kvietik a Brzobohatý sa stretli už neraz, mám ich obidvoch veľmi rád a túto skvelú a sympatickú dvojku dopĺňa netradične, ale dobre obsadený R. Hrušínský. Jediným mínusom je, že Nemci hovoria česky inak prekvapivo dobrý vojnový film. 80%. (24.09.2014)