Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Souhvězdí Panny vypráví prostý příběh o lásce a kamarádství, který se odehrává v prostředí vojenského letiště. Za vojínem Standou Urbanem přijíždí jeho dívka Jana, tato schůzka má být rozhodující pro celý jejich další život. Na letišti je však vyhlášena pohotovost a jsou zrušeny všechny vycházky. Kamarádi z ošetřovny mají pochopení a zorganizují akci na pomoc nešťastnému Standovi… Povídku "Ošetřovna" Milana Uhdeho do filmové podoby realizoval režisér Zbyněk Brynych. Mladou dvojici hrála Jaroslava Obermaierová a Josef Čáp, kamarády v neštěstí pak Vladimír Pucholt a Jiří Wimmer, z dalších herců jmenujme Ivana Vyskočila, Rudolfa Jelínka, Jiřího Adamíru a Jana Libíčka. Hudbu k filmu složil Jiří Sternwald. Premiéra v kinech se konala 14.10.1966, film však byl kvůli jménu scenáristy a autora předlohy uveden na televizní obrazovce až po sametové revoluci v roce 2001. Diváky jistě potěší neznámá role Vladimíra Pucholta, kterému úspěšně sekunduje Jiří Wimmer, pamětníky i písnička „Schody do nebe“ Karla Kopeckého a Jindřicha Faktora. (Česká televize)

(více)

Recenze (28)

sportovec 

všechny recenze uživatele

SOUHVĚZDÍ je živým příkladem druhé garnitury dějinné vlny šedesátých let. V mnohém tuto skutečnost ovlivnila kvalita scénáře, který se až příliš topí v rutině všedního kasárenského dne. Nejen na dobu vzniku filmu je za vlasy víc než přitažená historka o propašování dívky do ošetřovny s plným vědomím lékaře posádky ve více či méně bojové situaci zvýšené pohotovosti posádky. Odhalení propašovávané dívky, trávící v kasárnách i bojový poplach, by znamenalo nejen pro vojáky tzv. základní služby, ale i jejich velitele v lepším případě konec kariéry v tehdejší armádě a současně téměř jistotu delšího pobytu v obávaném sabinovském vojenském vězení na východě Slovenska. Místy herci téměř nemají co hrát, celá řada situací vyznívá až příliš hluše. Nejvíce patrné je to na tápají-cím a náhle často až figurkařícím Pucholtově herectví. Na druhou stranu nelze nepřipomenout, že v současnosti by tento film měl velkou naději na získání alespoň jednoho Českého lva. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Tak tohle dílko, jehož název nechápu, se mi hodnotí velmi nesnadno. Připadá mi, že se veze na vzedmuté vlně mimořádně vynikajícího období v čs. filmové tvorbě, které tehdy panovalo - ale opravdu jen veze, aniž by samo mělo co nabídnout. Trochu slepenec jakoby se ve svých postupech snažící být tehdy "in", který na to ale prostě nemá. Přesto si podle mne zaslouží lepší hodnocení než těch kolektivních 55%. Je tu především jistá okouzlující technika, která na mě zapůsobila. Jakési kontrátní kombinování hlučného cvrkotu na pozadí a tichých replik v popředí, které tomu všemu dává podivuhodnou plastičnost a zdání autenticity. Toho bych si ale sotva všiml, kdyby mě film nezaujal obsahově. Zápletka je jistě nereálná (alespoň co do přístupu nadřízených) a samotná vojna jistě ani v šedesátých letech nebyla takovou selankou, jak se zde zobrazuje. Ale celý ten film na mě působil spíš divadelnickým než filmařským dojmem a jako "fraška z kasáren" jednak působí velmi sympaticky, jednak si to naivní vytržení z reality může dovolit. Mladičtí záklaďáci působí velmi přesvědčivě i vtipně a celý ten cvrkot je opravdu "vymazlený". Trochu mi vadilo, že to v závěru míří na schématický protiklad "otcovský velitel" versus jediný buzerující (karikovaný) poručík. Na druhou stranu: divadelní fraška snažící se prosadit určitou myšlenku - a tedy je zcela namístě, jak jsou nakonec všichni zajedno v tom, že "to tak má být", přičemž se každý tváří, že o ničem neví. Že jsem se celou dobu velmi dobře bavil, je ovšem zásluhou herců. Krásně se svým partem naložil Adamíra, výborný je Pucholt, který táhne celý film, přičemž celou dobu působí dojmem, že totáně improvizuje. Jeho sparingpartner - mladý Wimmer - byl pro mne překvapivým a velmi příjemným objevem (nevím, jestli tak dobře hrál nebo jeho topornost prostě tak dobře sedla, leč na tom nesejde). Slečna z Jednoty, o níž váhám, zda byla slabomyslná, sjetá nebo jen zamilovaná do Pucholta, mě dostávala a její odpověď na otázku "Jak vypadala?" - "No, tak - jako z Prahy" voní nostalgií starých zašlých časů. Samozřejmě nebylo možno přehlédnout Libíčka, ale ani "Vyskočila" Vyskočila. Samotná J.O. byla opravdu moc hezká nejen svým půvabem, nýbrž i projevem. Jestli bylo jejím úkolem vystihnout nepříliš zajímavou tuctovou slečnu, která má ale v sobě přece jen jakýsi zvláštní šmrnc, tak to se jí podařilo dokonale. Naopak představitel jejího milého je nejslabším článkem celé taškařice - naprosto nezajímavý kořen. Slabší mi připadal i představitel karikovaného poručíka. No a konečně ta na dvě části přerušená milostná scéna. Za prvé: Jelikož v celém filmu šlo vlastně právě "o to" (aby si to ti dva spolu mohli rozdat), přičemž však tehdejší divák mohl právem očekávat spíše jen nějaký cudný náznak "splynutí duší", byla odvážnost této scény geniálním vyvrcholením i kontrapunktem celé té komedie okolo. Za druhé: Od okolní taškařice je oddělena zapouzdřením scénami cvičného útoku. A za třetí: Veškerá odvážnost této scény tkví vlastně jen ve studii tváře slečny při aktu (v několika polohách) - tímto se režisér odvážil na velmi horkou půdu, nikoli pohledem na její ňadra. A tu si myslím, že tvůrci tímto filmem opravdu mysleli především na "naše chlapce v zeleném", aby ten umělecký zážitek pro příslušníky naší lidové armády stál za to. () (méně) (více)

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Humorný pohled na vojenskou službu 60tých let. Kdyby jsi byl na rotě s vojíny Pucholtem, Wimmrem, Libíčkem, nebo se svobodníkem Vyskočilem, určitě by ti vojna utekla mnohem rychleji. Klasická pucholtovská atmosféra herectví je zde opět naplno rozjetá. Společně s Jiřím Wimmerem nám ukazují jak se co nejvíc zašívat, nebo jak třeba bez jakéhokoli průseru nechat přespat na rotě holku nějakého vojína Urbana. Ten dokonce po absolvování poplachu dokončí to, co s ní před tím začal. Jesli máš rád herectví V. Pucholta určitě doporučuji. Film má i dramatickou část, ale hlavním pilířem je necenzurovaný humor. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Film který na svou dobu proslul zajímavými a dosti odvážnými milostnými scénami a sice v podání tehdy ještě studentky DAMU J.Obermaierové, která byla později v polovině šedesátých označována jako jedna z našich nejerotičtějších hereček. Příběh sám o sobě nic moc...Spoiler: Film líčí život a osudy z jedné posádky vojenského letiště kteří nesmí opustit prostor, protože byl vyhlášen hotovostní stupeň číslo dvě. Posádce byly zrušeny také všechny vycházky a vojín Standa Urban (J. Čáp) se marně těšil na setkání se svou dívkou Janou (J. Obermaierová) která za ním přijela na návštěvu. Kamarádi z ošetřovny však měli pochopení a celou akci posléze konspirativně zorganizují. Jinak jak napal gouryella, toto je snad jediný film, ve kterém mi naprosto nesedl herec Vladimír Pucholt v podání tak trochu přitroublého svobodníka Jardy Veleby. Vzhledem k populárních písničkám jako "Schody do nebe", "Adresát neznámý", či "Krajina posedlá tmou", které ve filmu zazněly, tak bych dal normálně 2* takhle ty 3* nakonec dám. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Tak tohle se nepovedlo. Film mě vůbec nezasáhl, nepochopil jsem smysl, ani jsem se nebavil. Neustálé překřikování dvojce Pucholt-Wimmer bylo až únavné, podivná atmosféra kasárenského prostředí a nedostatečně vykreslené postavy filmu rovněž neprospěly. Pouze pohled na mladou J. Obermaierovou snese vyšší nároky. Od Z. Brynycha jsem žádné veledílo nečekal, ale tohle je opravdu slabé. Dvě hvězdičky za JO a mého oblíbence R. Jelínka. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (4)

  • I když Jaroslava Obermaierová natáčela slavnou nahou scénu se svým tehdejším přítelem Josefem Čápem, podle jejích slov už Čápa nemilovala, a naopak se jí velmi líbil druhý kameraman snímku Saša Rašilov ml.. Natáčení scény bylo proto pro ni velmi nepříjemné. S Čápem se krátce nato rozešla, s Rašilovem ale pár nevytvořila. (Komiks)
  • Film bol v dobovej tlači propagovaný ako "eroticky výbušný“. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama