Srdce na dlani

Produkčně zvládnutá, příběhově bezpečná a v detailech neurážející. Po Ženách v běhu jdou Horský s Hoffmanem diváctvu opět naproti a výsledek tomu odpovídá. Neproblematická a důstojná romantika sází na subtilní humor a příjemné postavy. Vždyť taky proč ne? Více zde. (22.01.2022)

Dělat další film po Ženách v běhu by mělo být zavazující. Ale pan Martin Horský si asi řekl: "Mám všechno u prdele, lidi jsou stejně blbí a ten rozdíl nepoznají". A tak uplácal tuto podivnou směs v rychlosti a možná v sedě na WC. Opravdu jsem seděl a pořád vrtěl hlavou a nechápal, na které úžasné planetě se to odehrává. Tak nijaké a stupidní a těžko hledám další výrazy. Ale koukám 65% a docela nadšení. Asi to ostatním hodnotitelům vlilo do žil hodně naděje a optimismu do budoucna. No potešpánbůh, to se budeme mít ... (01.12.2022)

Otec a syn, Boleslav Polívka a Vladimír Polívka, se sešli v jednom filmu. Vlastně v jedné rozlehlé vile s bazénem, kde je dost místa i pro matky bez nabíječů a jejich děti. Mladší z herecké dvojice je invalida na invalidním vozíku a ten starší se nikdy nevzdal svého snu stát se pouličním klaunem. Oba jsou strašně milí a lidští. Milá je i pouliční prodavačka kávy (Eliška Balzerová), milá je mladá učitelka z mateřské školy (Kristína Svarinská) a koneckonců i soused (Matouš Ruml), který opětovně usiluje o srdce své dávné lásky ze sousedství, je dobrota sama, jen mu jeho milý a starostlivý profil kazí noční dámské návštěvy, které praktikuje ve svém domě (proč tak činí, když má evidentně spadeno na Janu Pidrmanovou coby dávnou lásku, není nikterak objasněno). Všichni jsou k sobě laskaví a jejich dobrotu a lidskost jim kazí jen zlý a sobecký majitel (Marek Taclík) zatoulaného baseta. A náš invalida za týraného psa neváhá vysázet svoje celoživotní úspory v padesátikorunových mincích. Takže film opravdu svým trefným názvem neklamal. A co teď s tím. Scenáristické postupy a vývoj děje filmu by neodhadl jen mimořádně naivní divák. Je naprosto zřejmé, jakým směrem se film bude ubírat, a každý vyčleněný mini příběh té jednotlivé postavy má zřetelně odhadnutelný půdorys. Herečtí představitelé jsou ve svých rolích velmi spolehliví, nějaký výrazně rušivý element se nekoná. Martin Horský dost spoléhá na svoji pověst režiséra, co umí natočit pohodový film. Tentokráte ale bylo té naivity opravdu přespříliš. A nedostavil se žádný excelentní moment překvapení. Vše přesně romanticky a úsměvně nalajnované. Divácké generace to mají hezky naservírované - pro tu starší perlí tandem Polívka - Balzerová a hláška o dámských oholených nohou, když nadejde čas koitu. A ti mladší si smlsnou na dobráckém mladém Polívkovi, který má na invalidním vozíku větší šanci balit pohledné ženy než jedinci chodící vzpřímeně. Přejme tedy české romantické komedii, aby napříště více sázela na realitu a podstatně ubrala na přebujelé naivitě a nepravděpodobných dějových tazích. 6/10 (05.12.2022)

║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $1,354,014▐  Martin Horský má dobrý potenciál pre tvorbu romantických komédii. Vie vybrať dobré obsadenie, ktoré dokáže dobre fungovať pre dej a dokáže si získať vaše sympatie. Problém je že občas dejovo pôsobí moc schématicky, moc sa opakuje, potom to zbytočne klesá na úrovni, ktorú si predtým dosť poctivo buduje a hlavne na tých dosť dobre vyšperkovaných a súcitných scénach. /65%/ (31.12.2022)

Tento film je jako pít Meltu. Není to špatné, ale hluboký zážitek (umělecký či gastronomický) z toho taky mít nebudete. Přehlídka usměvavých krásných sympatických lidí (s výjimkou kostnaté Pidrmanové a Taclíka, jako vždy hrajícího sám sebe), kteří mají každý jednu charakterovou vlastnost. To, že se dozvíme, kdo připravil Pidrmanovou o panenství, ale nevíme nic o tom, kým ona je (rozuměj: profese, vzdělání, zájmy, koníčky) ani jaká je, považuju za scénáristickou zkratku hraničící s neschopností. Bolek Polívka je vdovec, který nemá doma jedinou fotku se svou zesnulou ženou. Všechny postavy chodí pořád ve stejném oblečení (a když si toho všimnu já, který si obecně nevšímám toho, co má kdo na sobě, znamená, že už to bylo opravdu do očí bijící). Pětiletý Honzík hláškuje vtipy, za které by se styděl i Troška v Kameňáku (semínka od melounu!), a tvůrci spoléhají na to, že stokrát slyšené bude z úst dítěte roztomilé. Ačkoliv nejsem milovník psů a ačkoliv považuju basseta za jednu z nejošklivějších ras, tak vlastně dvojice psů podala nejlepší herecký výkon. P.S.: Ačkoliv jsem odpůrce přístupu "homosexuála má hrát homosexuál", opravdu nemáme nějakého herce na vozíku? Vladimír Polívka s namakanýma nohama, kterýma přitom nemůže pohnout, nepůsobí příliš věrohodně. (24.02.2022)