Ospalá díra

Takovou ponurou atmosféru dokáže vytvořit snad jen Tim Burton, připadáte si jako v naprosto jiném světě. Trochu pohádkovém a hodně tajuplném, až vás z toho mrazí. Johnny Depp byl jako vždy skvělý a Miranda Richardson neměla sice velký prostor, ale postava zlé macechy jí sedla dokonale. Bezhlavý jezdec byl dost strašidelný a dokázal precizně usekávat hlavy. Takový kat ze záhrobí. Prostě hodně drsná pohádka pro dospělé. (23.08.2008)

Tim Burton je jeden z posledních skutečných velkých romantiků a nemyslím tím romantiku pokleslé hollywoodské produkce, ale ten skutečný literární a umělecký žánr představovaný Lordem Byronem či naším K. H. Máchou. Tim Burton je mistrem stylizace, a právě té romantické stylizace byronovské a máchovské. Je krásné sledovat příběh rozervanců v potemnělé romantické krajině (která evokuje náladu anglických romantických parků), sledovat příběh záměrně vnitřně tragický, nešťastný, v pravém slova smyslu romantický... Tim Burton je ten, kdo očistil tenhle kdysi nádherný literární žánr... (26.02.2007)

Nejsilnější stránkou všech Burtonových filmů je vizuální pojetí. Jinak tomu není ani zde. Vesnice, mlým strašáci na poli, les, Ichaboldovo vynálezy, to vše lahodí oku estéta. Design zvládl Burton na jedničku. Jen ten děj mi přišel jaksi nedotažený a narychlo uplácaný. Přesto je Ospalá díra brilantní film. (28.11.2004)

Jeden z nejlepsich Burtonovo filmu. Skvela temna hororova atmosfera, trochu romantiky, dokonaly Depp a bezhlavy rytir, vyborne zahrany Christopherem Walkenem, ktery ma, i presto, ze skoro celej film nema hlavu, velike charisma. Vyborna gradace napeti, skvela hudba, nadherna kamera, proste tomuto filmu neni co vytknout. Jeden z mych nejoblibenejsich filmu. (06.03.2005)

Z vlny kostýmních velkofilmů, která horroru vládla v úpadkových 90. letech (Bram Stoker's Dracula, Mary Shelley's Frankenstein, Interview s upírem) se mi Sleepy Hollow líbí nejvíce. Tim Burton vsadil stejně jako ostatní hlavně na vizuální stránku věci, a dopřál divákovi skutečnou pastvu pro oči. (Tohle už jsou přímo vizuální orgie.) Ale na rozdíl od Coppolova Draculy, jehož jednotlivé obrazy jsou sice dokonalé, ale pohromadě už tak dobře nedrží, Burtonovi se podařilo bravurně sladit všechny ingredience do jednoho celku. Otěže mu vypadnou z rukou jen v závěrečné, zbytečně přehnané akční sekvenci, nad kterou se ale vzhledem ke všem těm úžasným předchozím dojmům dá přimhouřit oko. (06.06.2006)