Jak se Franta naučil bát

Tohle je pohádka se vším všudy. Ta řeč, kterou tehdy mluvili, ta tomu hodně pomáhá, že takhle kdysi dávno lidé mluvili. Zní mi tak líbezně pohádkově. Hodně mi připomíná scénáře starých pohádek typu PRINCEZNY SE ZLATOU HVĚZDOU a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL. Ale co nejvíc mě zaujalo, tak ty dvě strašidla ve mlýně, Kemr s Filipovským. Na začátku průhledná strašidla a pak byli bílí od mouky a holohlaví. Ti byli slizcí, nechutní, prostě odporní. Pro mne veliké překvapení. [581. hodnocení, 26. komentář, 66%] (10.01.2019)

Tuhle pohádku jsem viděl dnes poprvé, což mě vzhledem k jejím kvalitám vlastně ani nepřekvapilo. Asi vědí proč, i přes skvělé obsazení duchů tuhle dost hloupou a nepoutavou záležitost moc často nevysílají. Jak vidno, i za starých dobrých časů se netočily jen kvalitní pohádky, ale naštěstí to byly jen výjimky. Naopak v dnešní době je to bohužel naooak a je zázrak, když se povede nějaká pěkná :-(. 40%. (30.03.2018)

Československá čtyřicetiminutová pohádka podle českých lidových motivů o nebojácném Frantovi, který šel do světa, aby se naučil bát. Dva lesníci, které cestou potká, ho pošlou do zakletého mlýna, kde straší a kde se seznámí s rodinou mlynáře, která právě strašidelné stavení opouští. Zde poprvé propuknou milostné city k mlynářově dceři Verunce (baletka J. Andrsová). V hlavní roli chasníka, který měl pro strach uděláno, se představil L. Trojan. Během noci, kterou odvážně stráví ve mlýnici, se seznámí s dvojicí strašidel (potrhlý F. Filipovský a ukňouraný J. Kemr), kteří navzdory své průhlednosti působí komickým dojmem a pomocí své odvahy a škapulíře se zázračnými bylinkami, který Frantovi věnovala dobrosrdečná Verunka, bývalé mlynáře prokleté za svou hamižnost osvobodí. Když má ráno Franta vyjádřit své city mladé mlynářce, dostane strach z odmítnutí a odejde. Jakmile si však uvědomí, že se vlastně naučil bát, i když jinak než si původně představoval, ihned se ke své milé vrátí. V dalších rolích pěkné a příjemné pohádky od J. Macha se ukázali J. Vojta a J. Beyvl coby drvoštěpové a O. Velen představoval mlynáře. (06.09.2019)

"Budliky, budliky...Tak ty se asi bát nebudeš. Tebe nám byl čert dlužen...." Dvojice poněkud senilních duchů v podání Františka Filipovského a Josefa Kemra je úžasně groteskní. Hlavně díky nim je celá tahle pohádka přeci jen zábavnější než ta O medvědu Ondřejovi, vznikla souběžné. I když některé výhrady (pokud jde o zastaralé filmařské metody) zůstávají. (03.01.2023)

Druhá pohádka Jaroslava Macha, Jak se Franta naučil bát, se povedla o něco lépe. Humorný nadhled a hravá rozpustilost dodávají filmu příjemné pobavení. Herecké výkony potěší uši i zrak diváka, kulisy a všeobecně veselá mysl celkovou zábavu podtrhují a zjemňují. Příběh je jednoduchý a neagresivní a k uspokojení dychtivosti dětského publika si vystačí s obyčejnými filmařskými triky. Hlavní postavou je prostý chasník Franta (příjemný Ladislav Trojan), který nepodléhá panickému strachu archetypálního typu, vyplívající z tradic a zvyků. A proč se ve strachu klepat a třást, když hrdinovi nikdy nejde o holý život? Nejrozkošnější postavou je strašidlo Bonifác (dobrý Josef Kemr) a ve spojení s ním se rozehrává nejpoutavější forma rozverného humoru. Z výraznějších postav je zde Bonifácův kolega a strašidlo Cyril (sympatický František Filipovský), stydlivější a trestanější více než jeho druh ve zbrani. Z dalších rolí: do Franty zamilovaná mlynářova dcera Verunka (zajímavá Jana Andrsová s hlasem Aleny Kreuzmannové), její vystrašení rodiče (Oldřich Velen a Miluše Zoubková), či rozverná dvojice dřevorubců (příjemní Jaroslav Vojta a Josef Beyvl). Je to prosté, a přesto dostačující a zábavné ve svém určení i provedení. (26.01.2017)