Tajemný předmět touhy

posledný bunuelov film je v niečom kruto a pravdivo podobný s posledným kubrickovým filmom, aj keď náturou veselší - vyslovuje sa k pravdám, ku ktorým sa autor v otázkach mužsko-ženských dopracoval (oboje filmy sú adaptáciami knižných predlôh). myslím si, že v mnohom sa u bunuela inšpiroval aj woody allen a že z tohot inšpiračného zdroja čerpá aj na staré kolená vo svojich ostatných filmoch. film môže vďaka historicky bezprecedentnej a z núdze cnosť robiacej situácie slúžiť aj ako súťaž vkusu v porovnávaní, ktorá predstaviteľka Conchity je krajšia. (16.04.2013)

S Buñuelem mám trochu zvláštní filmovou zkušenost - kdysi jsem viděl jeho kultovní filmový debut z r. 1929 Andaluský pes, a nyní jsem se po letech dostal k jeho filmu poslednímu - Ten tajemný předmět touhy z r. 1977. To je úplně jiný Buñuel než ten ze 20. let! První a poslední Buñuelův film, co mají asi společného... Každopádně: Ten tajemný předmět touhy si mě získal od první minuty a už nepustil, srdeční záležitost z blíže neurčených důvodů, a strhující pojednání o jednom nezvyklém vztahu mezi mužem a ženou. Nenapadá mě film, který by se tomuto podobal. (18.04.2011)

Láska má mnoho podob. Vypočítavá, manipulativní, sobecká, prolhaná, zotročující, ale i vášnivá, beroucí srdce i dech....pak možná i zdravý úsudek a peníze. To první je mladá dívka, to druhá stárnoucí bohatý muž, který se bezhlavě zamiloval a vypráví svůj příběh spolucestujícím ve vlakovém kupé.Zajímavý byl počin od režiséra Luise Buñuela, kdy hlavní roli ztvárnily dvě dívky, k čemuž ho dohnala nutnost, ale mě se to líbilo.Mnoho je podob lásky,můžeme třeba hledat celý život a nenajdeme ji, nebo nehledáme a ona zázrakem přijde. Někdy.Natož ve Francii nebo sluncem rozpáleném Španělsku. (10.02.2013)

Nemůžu si pomoci, mám to za nepovedený film. Motivy jsou velmi chudé (vlastně je jediný a v podstatě dost banální), neustále se opakují bez potřebné vynalézavosti, až se postupně začínají motat v samotné nudě. Nevidím smysl v přerývání vyprávění cestujícími ve vlaku, lineární podávání příběhu by bylo možná více sugestivní. Ale hlavně: na vážné drama je film těžko uvěřitelný a na komedii málo vtipný a postrádající nadsázku a nadhled. Zcela neorganické mi pak připadaly násilně vsunuté sekvence o teroristech, s nimiž děj neměl nic společného, a měly-li sloužit jen k posílení atmosféry strachu a tísně, pak jim byl věnován naprosto předimenzovaný prostor. (12.08.2010)

A tak si každý nosíme svůj plátěný pytel plný hoven. Zbožňuji, kterak dokázal Buñuel do každého filmu vetknout toliko životních pravd, až je z toho člověku stydno, že si jich většinu uvědomí, až během sledování. přitom to měl celý život na jazyku (a za 20 let na to budu nahlížet zase jinak, přeci jen jde o labutí píseň života znalého kmeta). Snad jen ty laciné oslí můstky si mohl odpustit, ale jistě to jen mé racionální divácké já nepochytilo surealistické metafory. (20.08.2010)