Ten tajemný předmět touhy
-
Tajemný předmět touhy
-
Cet obscur objet du désir
-
That Obscure Object of Desire
Drama
Francie / Španělsko, 1977, 102 min
Režie:
Luis BuñuelObsah
-
Historie jedné nepomíjející lásky.
Mathieu Faber se zamiluje do své služky, mladé Conchity. Ta jej však neustále odmítá, zatímco jeho vášeň se stupňuje.
Conchita nakonec odejde ze služby, ale oba se náhodně potkávají v různých městech Evropy.
Conchita Mathieua provokuje s jinými muži, což v něm jen upevňuje jeho touhu. Tato neústupnost, která vede až k násilí, je nakonec spojí nezlomným poutem. (oficiální text distributora) -
Ešte predtým, než stihne Mathieu (Fernando Rey) odísť vlakom, príde na stanicu mladé dievča, ktoré ho zjavne pozná a prosí ho o odpustenie. On jej však vyleje na hlavu vodu. Jeho spolucestujúci v kupé sú samozrejme zaskočený, a tak sa im rozhodne objasniť príčinu tohto svojho, nie veľmi bežného činu. Všetko sa začalo, keď k nemu nastúpilo oné dievča ako nová slúžka - Conchita (Carole Bouquet, Ángela Molina), ktorú sa on hneď rozhodne zviesť. Jeho snaha je však márna a Conchita odíde. Mathieu sa však nehodlá vzdať a vyberie sa ju hľadať a získať to, po čom najviac túži – jej tele, ktoré mu ona len tak ľahko neposkytne, čím ešte viac posilní jeho túžbu po nej.
V role Conchity sa objavili dve herečky, a to kvôli nezhodám režiséra s pôvodne obsadenou Ángelou Molina, za ktorú našiel náhradníčku v podobe Carole Bouquet. (pivo)
Komentáře uživatelů k filmu (29)
-
Houdini
Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Scénář - A(15.4.2004)
-
Faye
Předlohou filmu byla kniha Pierre Louyse, pokud vím, u nás vyšla pod dvěma názvy novější „Žena a loutka“ a původní „Žena a tatrman“. Obojí výstižné. Conchita dokonale ovládá umění manipulace, je nepřístupná jen tak, aby tokajícího loudila neodradila a zároveň natolik přítulná, aby si ho tím víc připoutala a ze zištných důvodů udržela. „Nepatřím nikomu, jen sobě, a zůstanu sama sebou. Nemám nic cennějšího než sama sebe.“ . ... „To je moje kytara. Budu na ni hrát, pro koho budu chtít já.“ Při natáčení se Luis Buňuel dostal do konfliktu s hlavní představitelkou Ángelou Molina a byl nucen obsadit roli Conchity ještě náhradnicí Carole Bouquet.(16.8.2005)
-
woody
A tak si každý nosíme svůj plátěný pytel plný hoven. Zbožňuji, kterak dokázal Buñuel do každého filmu vetknout toliko životních pravd, až je z toho člověku stydno, že si jich většinu uvědomí, až během sledování. přitom to měl celý život na jazyku (a za 20 let na to budu nahlížet zase jinak, přeci jen jde o labutí píseň života znalého kmeta). Snad jen ty laciné oslí můstky si mohl odpustit, ale jistě to jen mé racionální divácké já nepochytilo surealistické metafory.(20.8.2010)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $55,261║Tržby Celosvetovo $-║(16.7.2010)
-
Flipper
Ak by sme odhliadli od faktu, že 77 ročný Buñuel neprihliadal na nehoráznu naivitu hlavného hrdinu Don Chu(j)ana a miestami sa film neprelieva do telenovely typu "Irenko.. pardon Faber ja tě mám ráda i bez peňez (ale jakmile mi jich nedáš, nic nebude!)" očko by som prižmúril. Ak však pridáme zámer neustáleho napätia v rámci terorizmu, ktorý vôbec nefunguje a plochosť všetkých postáv až na tú ženskú - vychádza tu skoro poriadny prúser. Istota faktu, že raz príde odveta a hrniec zúrivosti vypení však stačia na to aby divák prežul aristokraciu a vychutnal si slunce, Madrid a hlavne pár facek. Navyše ak to berieme ako hračku, zamaskovanú surrealitou a jej aplikáciu do každého rozhovoru potom si Luis svojim epilógom do hrobu určite neodniesol vrece sračiek.(9.10.2010)
-
kinej
V posledních letech své kariréy podával Luis Buňuel pozoruhodné výkony. Natočil několik naprosto famózních snímků v řadě a Ten tajemný předmět touhy je jedním z těchto skvostů. Příběh je osobní drama o posedlosti milovanou osobou, které by obstálo třeba i coby kniha, což se asi i stalo. Každopádně pod rukama Buňuela se převedením tohoto námětu do filmové podoby stal opravdový klenot. Tento režisér je bytostný surrealista i když v jeho pzdějších filmech drží svou fantazii dost na uzdě a jeho typické vklady do filmu se vyskytují jen občas. To však rozhodně není na škodu. Jeho surrealismus a film jemně dokořeňuje o absurdní rozměr a výsledek je jednoduše fenomenální.(8.11.2010)
-
Radko
Cesta vo vlakovom kupé môže byť klasickou tichou jazdou a postranným pozeraním na tváre a správanie spolucestujúcich, ale niekedy sa môže zmeniť na zaujímavé, plnokrvné rozprávanie. Buňuel sa vo svojom poslednom filme ústami postaršieho cestujúceho takto rozpráva zaujímavej spoločnosti v kupé (medzi ktorou preblesknú v úvode náznaky letmého poznania sa z minulosti) príbeh svojej poslednej vášnivej lásky, ako ospravedlnenie, či vysvetlenie svojho činu z úvodu, kedy vyleje mladej dievčine nastupujúcej do vlaku vedro vody na hlavu. Prestriedavanie dvoch prostredí: vlakového kupé a samotného príbehu, obsadenie jednej z hlavných postáv dvomi rôznymi herečkami, putovanie rôznymi prostrediami (od Paríža cez Švajčiarsko do Španielska), náhle absurdné zvraty, všetko v objatí všadeprítomného terorizmu sú poznávacími znameniami tohoto filmu. Filmu, ktorý je surrealizmom šmrcnutý navonok len zľahka, akoby bol len závanom niekdajších režisérových uleteností, ale v skutočnosti je surreálne srandovne vážnym viacvrstevným príbehom o vysnenej a znova sa vracajúcej, opakujúcej sa láske a zúfalstve, či dokonca nenávisti aké môže takáto fatálna láska vyvolať.(22.4.2005)
-
Vitex
Použití dvou hereček v jedné roli bylo Buňuelovým záměrem (i když by mu ona legenda o přeobsazení asi nevadila). Je to zřejmé nejen z toho, jak pravidelně se herečky ve scénách střídají - v mnoha seriózních textech se o tom přímo píše.(13.3.2008)
-
RHK
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(3.9.2011)
-
Crocuta
Na diskuzi, která tu probíhá okolo dvojího obsazení hlavní ženské role dává zásadní odpověď sám Luis Buňuel ve svých pamětech "Do posledního dechu" (česky MF 1987, Jiří Krechler - bookman 2004). V této knize se čtenář zároveň dozví o režisérově záměru navodit v "Tajemném předmětu touhy" atmosféru nejistoty a strachu z atentátů a terorismu i o nečekaném výsledku této snahy po uvedení filmu do kin. Časy se mění, některé problémy však pohříchu zůstávají. Zajímavý a obsažný článek k 6 posledním Buňuelovým filmům zde: www.nostalghia.cz/pages/andele/bunuel/txt/of/holanec/index.php(27.6.2007)
-
Aky
Nemůžu si pomoci, mám to za nepovedený film. Motivy jsou velmi chudé (vlastně je jediný a v podstatě dost banální), neustále se opakují bez potřebné vynalézavosti, až se postupně začínají motat v samotné nudě. Nevidím smysl v přerývání vyprávění cestujícími ve vlaku, lineární podávání příběhu by bylo možná více sugestivní. Ale hlavně: na vážné drama je film těžko uvěřitelný a na komedii málo vtipný a postrádající nadsázku a nadhled. Zcela neorganické mi pak připadaly násilně vsunuté sekvence o teroristech, s nimiž děj neměl nic společného, a měly-li sloužit jen k posílení atmosféry strachu a tísně, pak jim byl věnován naprosto předimenzovaný prostor.(12.8.2010)
-
kobejn
Věčný souboj pohlaví, ve kterém nelze vyhrát...jen prohrát nebo maximálně remízovat :)(24.6.2008)
-
Aquarius
Ten film je vrece na výkaly.(17.7.2008)
-
danecek24
35. Zlatý Glóbus za rok 1977 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Francie / Španělsko(31.12.2008)
-
liuk
Tak nebudu popírat, že mě tento prý symbolistický (?) kousek docela i dlouhou dobu zajímal. Ten silně sexistický náhled na obě pohlaví jednoho páru je určitě slibný a mohl by říkat mnoho. Jenže jak mě to jejich oblbování jednoho druhým a druhého prvým lehce bavilo, bavilo, bavilo, tak najednou šlus. Když se to nikam neposouvá a ještě hůř se k tomu neposouvání děje furt to samé dokola, tak je ta bezradnost opravdu silná káva. A když ještě se ve vyprávění motá studovaný psycholog, aby ohromoval ostatní odhaleními pramenícimi z jeho profese, zatímco ty jeho povídačky jsou jasnější než facka. Ten mě fakt vytáčel. Ovšem na ten dějový kolovrátek neměl. A aby postava byla hrána dvěma herečkami a aby to nemělo vůbec žádný vliv na její chová chování, to už je fakt příliš. Nasadit tenhle scénář někam do Bakalářů by ale bylo určitě fajn. I když mi některé ty symboly zaťukaly na neurony, tak jsem to asi nepochopil, no.(11.6.2008)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1978 - Nominácia na najlepší zahraničný film(1.2.2012)
-
zette
Tak panove, pozor na slepou zamilovanost, hrozi nebezpeci! Jak jsme u Bunuela zvykli, opet je dej filmu trochu pritazeny za vlasy, lehce absurdni, avsak stale bez problemu fungujici. Scena, kdy Mathieu prijde o pulnoci do domu Conchity je nezapomenutelna. Vynikajici herecke vykony, Bouquet ale hrala ( a vypadala ) lepe. Fernando Rey taky vyborny. Malinko me zklamal konec, vracet se nemel...(27.9.2008)
-
mortak
Žena rozpolcená mezi tradiční a moderní společnost. Díky modernitě získala svobodu, ale maminka ji vychovala tradičně - slušná žena nepracuje (to dělají jen ty lehké) a čeká na bohatého prince, který ji poskytne zázemí. Jenže ta svoboda je tak krásná, vždyť co je na tom, když dívka tančí nahá, jen když si uchová svoji nevinnost. Ztratit ji znamená stát se otylou vyšívající ženou, kterou už nic v životě něčeká. Tím, že žena chce zároveň naprostou svobodu (modernita) i bohatého milence či manžela, který ji poskytuje zázemí a finanční jistotu, takže nemusí pracovat (tradiční pojetí), tedy dvě naprosto protichůdné věci, stává se teroristkou ve vztahu stejně tak, jak se muži stávají teroristy v politice. Bunuel i ve svém posledním filmu prokazuje své mistrovství.(11.11.2010)
-
Vančura
S Buñuelem mám trochu zvláštní filmovou zkušenost - kdysi jsem viděl jeho kultovní filmový debut z r.1929 Andaluský pes, a nyní jsem se po letech dostal k jeho filmu poslednímu - Ten tajemný předmět touhy z r.1977. To je úplně jiný Buñuel než ten ze 20.let! První a poslední Buñuelův film, co mají asi společného... Každopádně: Ten tajemný předmět touhy si mě získal od první minuty a už nepustil, srdeční záležitost z blíže neurčených důvodů, a strhující pojednání o jednom nezvyklém vztahu mezi mužem a ženou. Nenapadá mě film, který by se tomuto podobal.(18.4.2011)
-
pwh
Další Bunuelova studie posedlosti. V Bunuelových filmech se v rámci vzahu muže k ženě snad nikdy neobjevuje láska, ale vždy jen iracionální posedlost bez špetky romantiky nebo nějakých citů. To bude asi tím, že jeho filmy se většinou odehrávají v afektovaně kultivovaných vyšších společenských vrstvách. Tenhle film je okořeněn jendu kuriostikou: jedna z hereček z projektu v polovině vycouvala kvůli nějakým neshodám. Zdálose se, že film nebude nikdy dokončen. Buňuel tenkrát zcela nevážně prohodil před producentem, že by to mohla dohrát nějaká jiná herečka a producent se toho nápadu překvapivě chytil. A tak hlavní ženskou postavu hrají 2 herečky, které si vůbec nejsou podobné. V jiném filmu by to nešlo, ale do Buňuelovského světa tohle skvěle zapadlo. Navíc to hezky vyjadřuje dvojakost a nečitelnost té postavy, se kterou člověk nikdy neví na čem je. A taky zaslepenost hlavního hrdiny - při své posedlosti si vůbec neuvědomuje, že ta žena se co chvíli fyzicky mění. Kdyby tam nebyly ty dvě herečky, tak by to ztratilo mnoho ze svého kouzla. Vlastně by asi vzniklo dost obyčejné drama. Řada jiných Buňuelovek mi sedla podstatně víc, ale i tenhle film mi pořád stojí za to, abych ho občas zkouknul.(18.12.2007)
